Co jsme kvůli koronaviru přehlédli? Běloruské demonstrace bez výsledku, aktivisté v Hongkongu míří do vězení, Islámský stát sílí

23. 11. 2020 • 13:32
KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Situace, kdy je pozornost médií namířena takřka výhradně na pandemii koronaviru, má za následek, že téměř přehlížíme, nebo neklademe takový důraz na jakékoli jiné dění v zahraničí. Znamená to, že například aktivisté, kteří bojují za demokratické změny ve společnosti, nestrhávají tolik pozornosti, a to ovlivňuje výsledek jejich snažení, protože „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Nutno dodat, že demokracie a svobodná společnost dostaly během pandemie takzvaně na zadek nejen kvůli přijímaným opatřením, ale i kvůli imunitě národních vlád vůči dění za hranicemi. Stačí si připomenout pár událostí, o nichž možná ani netušíte, protože se z prvních stran novin propadly kamsi velmi hluboko.

Před necelými dvěma týdny byl běloruskou policií ubit jednatřicetiletý Raman Bandarenka, což je mimo jiné bolestivé připomenutí toho, že Bělorusové jsou v ulicích už 100 dní a pozice Alexandra Lukašenka je stále pevná. Ve vězení mezitím skončilo 17 tisíc lidí a brutální policejní zákroky a zatýkání jsou na denním pořádku. Evropská unie tu a tam Lukašenkovo počínání odsoudí a přijme sankce. Na národní úrovni je ovšem situace trochu jiná.

Je to jen pár dní, co v Německu aktivisté protestovali proti německým firmám, které s Běloruskem nadále vesele obchodují. Jde zejména o společnost Eickhoff, která v Bělorusku vyrábí zařízení pro těžbu. Když se demonstranti vydali před její sídlo v Bochumi, vyšel před budovu výkonný ředitel Ulf Achenbach a řekl jim, že „podporují demokratické hnutí, ale byznys je byznys a řešení je třeba nalézt na politické úrovni“.

Byznys je byznys platí i v Hongkongu, kde pekingská vláda v mezičase pevně převzala kontrolu bez větší pozornosti zbytku světa. Aktivisté Joshua Wong, Agnes Chow a Ivan Lam v noci na dnešek oznámili, že se před soudem přiznají k organizaci několik měsíců trvajících demonstrací, za což jim hrozí až pět let vězení. Wong oznámil, že bude dále prodemokratickým aktivistou. Z osudu celé řady jiných čínských disidentů je zjevné, že jej nečeká nijak lehký život a bude nutné, aby se za něj postavilo mezinárodní společenství.

Wong minulý týden v proslovu k italskému senátu vyzval nastupujícího amerického prezidenta Joea Bidena, aby napřímil pozornost k Hongkongu. Právě jeho postoj bude do značné míry určující pro čínské ambice a bude extrémně důležité sledovat, zda v tomto ohledu Biden naváže na tvrdého Trumpa. Pandemie měla na prodemokratické hnutí v Hongkongu fatální dopady. Tamní administrativa využila snížené pozornosti světa naprosto dokonale a mimo jiné odložila volby, které by pravděpodobně skončily drtivým vítězstvím protičínských stran. Každý týden pokračuje ve vyřazování kandidátů, z nichž mnozí mohou být rádi, že neskončili ve vězení.

K dalším světovým „extempore“ je možné počítat i občanskou válku, k jejímuž rozpoutání poněkud paradoxně přispěl nositel Nobelovy ceny etiopský premiér Abiy Ahmed. Ten se rozhodl, že s představiteli separatistického regionu Tigraj už nebude vyjednávat a poslal na ně armádu. V této části světa mají válečná zvěrstva svojí historii a jinak tomu není ani nyní. Stovky tisíc lidí před konfliktem prchají do sousedního a rovněž zuboženého Súdánu. V ohrožení je šest milionů lidí, přičemž Etiopii i okolí devastuje rekordní nálet sarančat, který by mohl v některých oblastech spustit velmi závažný hladomor.

Válku už „za sebou“ mají Arménie a Ázerbájdžán. Druhý jmenovaný ji považuje za vítěznou, zatímco Arménie sčítá škody a zmítá se i v obrovských politických problémech. My ostatní máme v regionu nově turecké a ruské mírotvorce, pokud jim tak můžeme říkat. Za normálních okolností bychom mohli být nervózní, když se v bezprostřední blízkosti plynovodu vedoucího do Evropy, pohybují ruské síly, ale je tu pandemie, tudíž na skutečně důležité věci zdánlivě není čas.

Pokud by vám ani to nestačilo, tak vězte, že takzvaný Islámský stát je zpět a opět nabírá sílu. Tentokrát ovšem nikoliv na Blízkém východě, ale v Africe. Znovu se ukazuje, že nikdy nebyl na 100 % poražen, jak tvrdil Donald Trump, ale adaptoval se rychle na novou situaci. Jsou to zhruba dva měsíce, co teroristé odstartovali ofenzívu na severu Mozambiku a strategický přístav Mocimboa da Praia vyhlásili za hlavní město nové provincie.

Teroristé se prohánějí i Nigerem, kde vraždí francouzské humanitární pracovníky. Dvě „pobočky“ Islámského státu – Islámský stát západní Afriky a Islámský státy větší Sahary – mají na svědomí stovky životů vojáků Nigeru a Nigérie. Zapadlejší oblasti Nigeru přitom v současnosti totálně kontrolují a zcela v moci mají i severovýchodní nigerijskou provincii Borno. Islamističtí teroristé řádí i v Burkině Faso, kde z domovů vyhnali 600 tisíc lidí a zničili tisíce škol. Situace se zhoršuje i v Pobřeží slonoviny, kde pro změnu řádí pobočka al-Káidy. O optimismu nelze mluvit ani v Mali, kde jsou i čeští vojáci. Je to ostatně jedno ze tří afrických území, kde Islámský stát aktivně operuje. Ve hře je posílení mezinárodní vojenské mise.

Bez nějakých okolků tak vidíme, že problémových oblastí během koronavirové pandemie rozhodně neubylo. Spíše naopak. Zatímco sedíme doma, jiní situace už dávno využili. Čím déle se budeme potácet v lockdownech a opatřeních, která mnohdy postrádají smysl, tím déle bude trvat náprava škod, které ve skutečnosti nemají s pandemií mnoho společného. Úkolem médií je přivést pozornost znovu tam, kam skutečně patří.