ČSSD má nového šéfa. Teď ještě ty voliče. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

ČSSD má nového šéfa. Teď ještě ty voliče. Komentář Petra Holce

Čtvrt roku po volebním debaklu se ČSSD sjela do Hradce Králové, aby si zvolila nového šéfa. Po několikahodinové agónii plné vzájemné nenávisti a praní špinavého prádla si nakonec zvolila Jana Hamáčka. Teď už jí chybí jen voliči. 

A to bude horší práce, jak nejlíp napoví jediný pohled na brutální čísla: ve volbách v roce 2006 volilo ČSSD přes 1,7 milionu lidí, zatímco v těch loňských 368 tisíc. Mezitím strana prožila dvě milosrdná dvacetiprocentní intermezza v letech 2010 a 2013, kdy jen oddálila další volný pád. Za 11 let poztrácela téměř 1,4 milionu voličů, což chce fakt talent. A zvlášť, když premiéra ČSSD policie ušetřila zákroku těžkooděnců a účet za kmotrovskou demokracii za ni předtím zaplatila ODS.

ČSSD vždy vyhrávala levicovým populismem. Její bývalý šéf a premiér a nyní prezident Miloš Zeman objížděl Česko v Zemáku se slovy o „spálené zemi“ a slibem akce „Čisté ruce“, jež nakonec požrala jen jeho vlastního ministra financí Iva Svobodu, zatímco spoustu jiných špinavých rukou umyla. Vladimír Špidla, jemuž volby vyhrál Zeman, byl nebezpečně poblouzněný sociální inženýr, jehož strana radši rychle uklidila do Bruselu, kde se podobná poblouznění vždy bezpečněji rozpustí.

Poté ze sklepa vytáhla Jiřího Paroubka, jenž kázal uřvaný třídní boj a třinácté důchody, zatímco s mladou manželkou nakupoval na Oxford Street. Bohuslav Sobotka nekázal vůbec nic, v roce 2013 vyhrál volby jen ze setrvačnosti. A taky proto, že nové ANO bylo tehdy teprve na vzestupu a navíc mělo na mušce hlavně ODS a její korupci.

ČSSD to dlouho navíc měla snadné. Jasným nepřítelem byla ODS a přítelem horší ekonomické časy, kdy se lidé bojí i utrácet a zadlužovat se, takže pak lákavě vypadají i bídné sociální dávky vyplácené nejvíc z daní voličů jiných stran. A snadnější bývala i opozice. V ní setrvale pobývali jen komunisti, které berou vážně jen komunisti.

Jenže s tím je dávno konec. Volby vyhrálo s bezprecedentním náskokem ANO, které si bere to hezčí zprava, zatímco lidem na rozdíl od TOP 09 nebere laciné zubní plomby nebo příplatky na invalidní postižení. Ne náhodou sebralo ANO nejvíc voličů právě ČSSD. A v opozici si hoví vyložení opoziční červi SPD a Piráti, kteří umí tuhle špinavou práci mnohem rafinovaněji než ČSSD. Ta zamrzla mentálně i emotivně v 90. letech.  

Někteří její hlavouni začali po volebním masakru kázat příklon doleva, což bývá primární obranný reflex ČSSD. Jenže pravolevé dělení dnes patří minulosti stejně jako volební vítězství ČSSD. Rozhlédněte se po Evropě i USA, abychom zůstali v demokratickém světě, a skoro všude uvidíte na vzestupu místní klony Andreje Babiše: Emmanuel Macron, Donald Trump i další. Žádný z nich si nenechává v cestě k vítězství stát tradiční politickou ideologii, protože s ní dnes oslovíte pár lidí utápějících se v nostalgii.

Místo toho s gustem vykrádají pravici i levici: pravicově se obvykle chovají, protože potřebují ekonomický růst, a levicově mluví, protože potřebují i levicovější voliče. Česko je jednou z nejvíce rovnostářských zemí, kde jsme si téměř všichni rovni v relativní slevové bídě. Většina lidí nechce sociální dávky, ale slušnou práci a slušný plat. Jenže málokdo si tuhle kombinaci spojí s ČSSD, stranou přerozdělování.

ODS, jíž stihl podobný volební masakr jako nyní ČSSD v roce 2013, přidala během čtyř let přesně čtyři procenta volebního zisku. Není to určitě na šampaňské, o to ale nejde. ODS se neodrazila ode dna úkrokem doprava, ale zvýšením důvěryhodnosti. A že se k ní třeba díky odporu k EET vrátili od hnutí ANO i někteří hospodští, co rádi jezdí v novém mercedesu a neradi platí daně, je úplně jedno: i to se v politice počítá. Není to ale nic pravicového. ČSSD proto nespasí úkrok doleva, ale jen úkrok do moderní doby. A v té už nerozhoduje pravá nebo levá, ale charisma lídra a jeho schopnost stát vpravo i vlevo.   

    

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud