ČSSD nemusí odcházet z vlády. Babiš jí ukázal, že ji nepotřebuje

02. 12. 2020 • 14:00
KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Noční hlasování o daňovém balíčku premiéra Andreje Babiše projelo sněmovnou jako ostrý nůž, co odřízl zbytečnou maškarádu. Na jedné straně spojilo vládní ANO s opozičními ODS a SPD, zatímco vládní ČSSD a polovládní KSČM přihodilo k momentální zbytečnosti zbytku „opobloku“. ČSSD proto začala znovu „odcházet“ z vlády, může si to ale klidně odpustit: Babiš jí totiž právě sdělil, že její cena za vládní angažmá se necelý rok před sněmovními volbami rovná nule.

Stačí se podívat do sněmovny. Zapomeňte teď na klasického opozičního „antibabiše“, ostatně stejně nefunguje. A když už, tak pomáhá spíš Babišovi. ANO, ODS a SPD k sobě nemají blízko jen nízkými daněmi: všechny tři strany se perou o živnostníky i podnikatele a odmítají migraci i euro. SPD dokonce ze svého programu vymazala, že Česko vyvede z EU „po anglicku“, i jejímu kápovi Tomiu Okamurovi zřejmě stačí agónie brexitu. Místo toho proto teď slibuje „jen“ referendum o našem členství v EU.  

Nebo jinak: hlasování o daních naznačilo, že ANO, ODS a SPD klidně můžou vládnout spolu, když si to situace „vyžádá“, jak se v politice občas stává. Ostatně ODS kdysi vládla i se Stranou zelených, která je obdobou SPD, jen z opačné strany. Ano, Okamura zůstává toxický, nic ale nedopřává takový detox jako moc. To ČSSD se nyní díky daním ocitla na vyloženě nepřátelském území, kam politicky nepatří. A hlavně: Babiš jí ukázal, že ji považuje za zbytečnou. Během pár let totiž sám obsadil její tradiční místo.   

A stejné platí pro komunisty. Jejich volební výsledky i preference poslední dobou zázračně kopírují ČSSD, takže na vládním angažmá s ANO nejspíš bude cosi magického. Babiš obě strany obral o zbytek voličů a razantním snížením daní se krátce před sněmovními volbami znovu rozkročil i doprava, kde původně stál. ANO tak dnes drží většinu tradičních levicových voličů, současně se ale pere o hlasy Pirátů, SPD nebo STAN. To ČSSD se pere už jen o vlastní přežití. A poslední dobou taky hlavně mezi sebou.

Jak navíc ukázal její debakl v nedávných krajských volbách, nespasí ji ani červená mikina jejího šéfa Jana Hamáčka. Babiš ČSSD potřeboval do své první vlády, aby mohl být premiér. A v ní předvedl, kdo je tady šéf: když potřeboval, tak ČSSD ponížil s pomocí KSČM a SPD a naposled i ODS; a když viděl, že ČSSD náhodou drží nějaké populární téma, prostě jí ho sebral a voličům ho prodal sám. Na rozdíl od obou tradičních stran prostě pochopil, že politice dávno nevládne ucelené dogma, ale jednotlivá populární témata.

KAPITOLA — Zeman se chová vlastizrádně. Česku by pomohlo vyhoštění všech ruských diplomatů, říká Janda

Ta si dnes voliči vybírají podobně jako jídlo z menu v restauraci: vyšší důchody tady, nižší daně tam. A k tomu pocit národní identity, ta prodává. A nejde jen o Česko. Třeba britští konzervativci v posledních volbách zválcovali labouristy v podstatě jejich vlastním programem. Jen ho podobně jako Babiš uměli líp prodat. Výsledkem je, že ANO stále drží více než třicetiprocentní volební potenciál a jen o něco nižší volební výsledky a preference.

To ČSSD to časem dopracovala k volebním výsledkům i preferencím pod hranicí volitelnosti (poslední evropské a někde i krajské a komunální volby) a potenciálu jen lehce nad ním. Strana teď sice zkouší Babišovi vyhrožovat odchodem z vlády, to ale ani nemusí. Zaprvé je vláda to jediné, co jí ještě zbývá. A zadruhé ji Babiš dávno nepotřebuje, do voleb už dovládne i bez ČSSD. Navíc taky na rozdíl od ní dobře ví, že voliči nikdy neodměňují původce politické nestability. A zvlášť během různých krizí.               

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.