Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ČSSD rezignovala na zahraniční politiku. Komentář Víta Dostála a Pavla Havlíčka

ČSSD rezignovala na zahraniční politiku. Komentář Víta Dostála a Pavla Havlíčka

Sociální demokraté v zahraničněpolitické části svého programu píší o strategické spolupráci s Ruskem a Čínou. Naopak zcela mlčí o lidských právech.
Pro stranu, která v posledních letech držela otěže zahraniční politiky, je to velmi špatná vizitka. ČSSD také fakticky klade další podmínky pro přijetí eura v Česku.

Sociální demokraté se často ohánějí tím, že jejich vlády dovedly ČR do NATO i Evropské unie. Tento výrok jakoby měl zdůraznit zásluhy i um ČSSD v zahraniční politice. Co tedy ČSSD říká o Evropě a světě ve svém programu?

Plně v duchu celé předvolební kampaně sociální demokraté konstatují, že „nerovnosti a rozdíly v životní úrovni jsou pro nás téma číslo jedna i v debatě o Evropské unii a její budoucnosti.“ Nemají platit jiná pravidla pro „bohaté“ a jiná pro „chudé“. Přibližování životní úrovně, sociálních standardů i odstraňování bariér se prolíná celou „unijní“ částí programu, a ač to neřekne naplno, ČSSD se tím hlásí k dalšímu prohlubování integrace. Stejně jako u v Česku oblíbeného problému dvojí kvality potravin totiž sociální demokraté chtějí od institucí EU více aktivity.

Podle ČSSD má Česko být v pomyslném jádru Evropy. K přijetí eura se však ČSSD staví ještě odtažitěji než kdy dříve. Požaduje, aby EU zavedla nástroje skutečné sociální konvergence, tedy sbližování mezd, životní úrovně a sociálních standardů. Jinými slovy: „My to euro zavedeme, ale nejdříve musíte zařídit, abychom se měli lépe.“ Perspektiva zavedení společné měny se tak dle programu ČSSD nachází v daleké budoucnosti.

Druhým poněkud překvapivým momentem v sociálnědemokratickém programu je snaha „udržovat dobré strategické vztahy s globálními velmocemi – USA, Čínou a Ruskem“. Ačkoli úsilí o zlepšení vztahů s Čínou již nikoho nepřekvapí – zejména pak po tzv. prohlášení nejvyšších ústavních představitelů k Číně – zmínka o Rusku je přinejmenším zarážející.

Česko-ruské vztahy v současné době rozhodně nelze označit ani za dobré, ani strategické a jakým způsobem je chce ČSSD udržovat, není vůbec jasné. Obzvláště pokud přidáme, že ČSSD podporuje přiblížení zemí sdružených v evropské politice Východního partnerství blíže k EU, proti čemuž Rusko dlouhodobě vystupuje. Zařazení Ruska mezi strategické partnery je možné vysvětlit stále přetrvávajícím vnitřním rozdělením strany a vlivem křídla prosazujícího blízké vztahy s Moskvou.

Zatřetí, české politické strany se předhánějí ve slibech zvyšování rozpočtu českých ozbrojených sil na 2 % HDP, jak se k tomu Česká republika zavázala na summitu Severoatlantické aliance v roce 2014. Sociální demokracie však působí se svými 1,4 % v roce 2021 ospale a bez vyšších ambicí. Bylo by tak nezbytné v letech 2022 – 2024 zvedat výdaje o 0,2 % HDP každý rok. Tento přístup kontrastuje s podporou modernizace ozbrojených sil či v programu deklarovaným významem NATO pro zajištění míru a bezpečnosti v Evropě.

Zahraniční politika bez lidských práv?

Nad čím bychom se měli rozhodně pozastavit, je chybějící odkaz na podporu lidských práv ve světě, tradiční domény ČSSD, která si našla místo v programech z let 2013, 2010 i 2006, ale z toho letošního úplně vypadla. Tato skutečnost je znepokojující obzvláště v souvislosti s výše zmíněným postojem ČSSD vůči Rusku nebo Číně. Bylo to navíc právě ministerstvo zahraničních věcí, které otevřelo debatu o nové podobě podpory lidských práv. Ministrovi Zaorálkovi však nakonec celý mumraj kolem práv druhé a třetí generace nestál ani za zmínku ve volebním programu. ČSSD pak v programu hovoří o prosazení „jasné definice sociálního pilíře zahraničí politiky“. Co však tento termín skrývá, zůstává zahaleno tajemstvím.

Pokud ČSSD ve svém programu tvrdí, že ČR je „pro naše partnery a spojence stabilní, čitelný a spolehlivý partner“, po přečtení zahraničněpolitické části programu se s takovou tezí ztotožnit nelze. ČSSD na zahraniční politiku v programu v zásadě rezignovala. To je o to více překvapující, pokud uvážíme, že sociální demokraté drží několik postů klíčových pro zahraniční politiku – jejím lídrem je současný ministr zahraničních věcí a z ČSSD jsou i premiér a oba předsedové parlamentních komor.

Vít Dostál je ředitelem a Pavel Havlíček analytikem Výzkumného centra AMO.

Text vyšel původně na blogu AMO.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744