Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dejme lidem referendum, ale výměnou za demontáž sociálního státu. Komentář Michala Půra

Dejme lidem referendum, ale výměnou za demontáž sociálního státu. Komentář Michala Půra

Vrátil jsem se před pár dny z cesty po Indii a Vietnamu. Ze zemí, o nichž si nemalá část obyvatel myslí, že je to „svrab a neštovice“. To samé si nepochybně myslí i o Číně a dalších asijských zemí. Život na nejdynamičtějším kontinentu planety nepochybně není jednoduchý, ale nám Evropanům přináší několik ponaučení, kterých bychom se měli držet a čerpat z nich do určité míry inspiraci.

To platí zejména pro dobu, kdy v Česku roste volání po posílení prvků přímé demokracie, tedy zkráceně posílení vlivu lidu na správě státu. Zkuste na chvíli opustit postoj, že referendum věci komplikuje a přestaňte se bát vlastních spoluobčanů. Chápu, že to není jednoduché, ale podívejte se na celý problém bez předsudků jinýma očima. Položte si otázku, co bychom měli udělat, aby referendum fungovalo a my se nemuseli bát vůle většiny?

Pokud máte chuť rozhodovat přímo o správě státu, dá se předpokládat, že se dokážete postarat sami o sebe. Tedy měli byste toho být schopni. Kdo se nedokáže postarat sám o sebe, může jen těžko přijímat moudrá rozhodnutí o směřování země. A tady je možné nalézt největší pozitivum, které by mohlo zavedení referenda přinést, pokud bychom o něm skutečně vážně uvažovali. Omezme moc státu natolik, že jeho obyvatele tento krok promění v sebevědomé, zodpovědné a racionálně uvažující bytosti. Je možné toho dosáhnout v zemi, kde téměř milion lidí nezvládnul své osobní finance a skončil v exekuci?

Možné to je, ale taková cesta bolí a bolí hodně zejména ty, kteří si zvykli na pohodlí evropského sociálního státu. Asijské země ukazují, že to jde i bez něj. Právě neexistence sociálních výdobytků je do značné míry motorem růstu Indie, Vietnamu, Číny, ale i dalších. Lidé se musí postarat sami o sebe, stát nemá mnoho mandatorních výdajů (nevyplácí důchody, s výjimkou státních úředníků) a zbytek může vesele investovat. Proto se celý kontinent tak razantně mění a mění se tak rychle, že mu již brzy budeme koukat na záda. Bude to pravděpodobně trvat pár desítek let, ale za tu dobu se Asie dost možná promění v supermoderní velmoci, kde vládne ryzí kapitalismus.

Zatímco my budeme hořekovat nad starou populací a kolabujícími penzijními systémy, Asiaté se budou do Evropy jezdit dívat na roztomilý skanzen plný lidí životně závislých na státní mašinerii. Pokud tomu máme zabránit, je třeba začít stát rušit a zmenšovat. Nikoliv, abychom ušetřili, ale aby se obyvatelé postavili na vlastní nohy. Pokud chtějí o státní správě rozhodovat v referendu, nemohou se na ni spoléhat. Peníze, které demontáž takzvaného sociálního státu přinese, lze investovat do školství, infrastruktury a výzkumu a vývoje a v neposlední řadě i do pomoci nemohoucím, kteří živoří právě proto, že veřejné rozpočty vysávají ti, kteří to nepotřebují.

Nic takového se momentálně neděje ani náznakem. Nevolám po zavedení asijských modelů v Česku, ale po odpoutání se od modelu, který nápadně připomíná gulášový socialismus 70. let. Modelu, který vytváří z lidí ovce a snadno manipulovatelnou masu, jež bez pomoci státu nepřežije. A takový model je odsouzen k zániku, protože roste konkurence, jejíž obyvatelé se musí spolehnout sami na sebe a s nimiž se nebudeme schopni měřit. Pro svůj úspěch totiž museli udělat víc, než budeme kdykoliv schopni udělat my.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744