Vrátil jsem se před pár dny z cesty po Indii a Vietnamu. Ze zemí, o nichž si nemalá část obyvatel myslí, že je to „svrab a neštovice“. To samé si nepochybně myslí i o Číně a dalších asijských zemí. Život na nejdynamičtějším kontinentu planety nepochybně není jednoduchý, ale nám Evropanům přináší několik ponaučení, kterých bychom se měli držet a čerpat z nich do určité míry inspiraci.
To platí zejména pro dobu, kdy v Česku roste volání po posílení prvků přímé demokracie, tedy zkráceně posílení vlivu lidu na správě státu. Zkuste na chvíli opustit postoj, že referendum věci komplikuje a přestaňte se bát vlastních spoluobčanů. Chápu, že to není jednoduché, ale podívejte se na celý problém bez předsudků jinýma očima. Položte si otázku, co bychom měli udělat, aby referendum fungovalo a my se nemuseli bát vůle většiny?
Pokud máte chuť rozhodovat přímo o správě státu, dá se předpokládat, že se dokážete postarat sami o sebe. Tedy měli byste toho být schopni. Kdo se nedokáže postarat sám o sebe, může jen těžko přijímat moudrá rozhodnutí o směřování země. A tady je možné nalézt největší pozitivum, které by mohlo zavedení referenda přinést, pokud bychom o něm skutečně vážně uvažovali. Omezme moc státu natolik, že jeho obyvatele tento krok promění v sebevědomé, zodpovědné a racionálně uvažující bytosti. Je možné toho dosáhnout v zemi, kde téměř milion lidí nezvládnul své osobní finance a skončil v exekuci?
