Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Digitální vzdělávání v Česku kulhá. Kvalitní výuka nehrozí. Komentář Martina Řehořka

Digitální vzdělávání v Česku kulhá. Kvalitní výuka nehrozí. Komentář Martina Řehořka

Nedávno jsem se dočetl ve zprávě o jednání vlády, že Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, která je v půlce svého plánovaného období, zatím úřady naplnily jen z nepatrné části. (Řekl bych spíše, že nenaplnily).

„Během let se popsala spousta papírů, ale málo se udělalo. Máme zpoždění,“ řekl Ivan Pilný, bývalý ministr financí. Ten se stal na ministerstvu školství zmocněncem pro oblast digitálního vzdělávání. Zároveň je i předsedou DigiKoalice, která sdružuje zástupce státních institucí i IT firem. „Ze strategie vypadává málo výsledků, postup je pomalý,“ dodává.

Podle strategie se mají změnit vzdělávací programy s větším důrazem na digitální gramotnost. Školy by měly získat vysokorychlostní připojení a další potřebné podmínky.

(Tolik zpráva z jednání vlády a informace z tisku.)

Strategie se zaměřuje zejména na zavedení rychlého internetu do škol apod. Přitom každá škola nějaké připojení má a podle ČSÚ téměř každá rodina má připojení k internetu. K tomu je potřeba připočítat penetraci mobilních telefonů mezi obyvateli ČR, podle které má prakticky každý občan nějaký mobil. Počet chytrých telefonů využívajících datové služby přitom neustále stoupá. Říkám si, „zda se zde nevymýšlí opět kolo.“

Co tedy vlastně chce dokázat Strategie digitálního vzdělávání? Po řadu předchozích let IT vzdělávání na základních a středních školách totiž představovalo a dosud stále představuje ovládání Microsoft Wordu a Excelu. Pouze ojediněle se lze setkat s výukou programování, přičemž to vždy závisí na konkrétním člověku dané školy. Pokud škola nemá nějakého nadšence, který tomu obětuje zejména svůj vlastní čas, tak žádná výuka programování, resp. kvalitnější IT vzdělávání nehrozí.

Absolventi pak vychází školu bez jakékoliv gramotnosti v oblasti IT. Pokud nějakou mají, tak určitě bez přičinění vzdělávací instituce. Dosáhli ji vlastní aktivitou, používáním výpočetní techniky, mobilních telefonů a přiznejme si to, dosud se nejvíc naučí hraním her.

Ale digitální gramotnost není jenom o znalosti IT, programování a podobných dovedností. Je to zejména schopnost využívat IT služby, které jsou již delší dobu k dispozici. Mezi IT služby tak přirozeně patří například internet banking, neboli ovládání bankovního účtu prostřednictvím aplikace, a to buď na PC nebo chytrým telefonem. Další běžně používanou IT službou jsou e-shopy. Zejména mladá generace zcela propadla nakupování přes internet.

Pokud se podíváme, jaké IT služby nabízí stát, taky najdeme poměrně pestrou nabídku – od služeb eGovernmentu po služby jednotlivých úřadů. Tyto služby ale trpí prakticky zásadním neduhem - nulovým marketinkem, proto nejsou moc využívány.

Pokud tedy strategie digitálního vzdělávání už dva roky přešlapuje na místě, říkám si, proč stát nevyužije jednoduše to, co už dávno má?

Abych byl konkrétní. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů stanoví, že „Datovou schránku fyzické osoby zřídí ministerstvo bezplatně na žádost fyzické osobě, která je plně způsobilá k právním úkonům, do 3 pracovních dnů ode dne podání žádosti.“

To tedy znamená, že každému studentovi, který dovršil plnoletosti (18 let), může zřídit datovou schránku fyzické osoby.

První krok k využití hotových a zejména spolehlivých IT služeb, které stát provozuje už od roku 2009! Jednak by tím dosáhl toho, že povede studenty k aktivnímu využívání datových schránek, na druhé straně nabídne studentům něco jiného než jenom Word a Excel. Stát by se měl naopak snažit o to, aby se občané již v raném věku, tedy v době studií, začali seznamovat s IT službami státu.

Datovka by byl jenom začátek. Další krok by bylo využívání služeb systému datových schránek například ke komunikaci se školou. Stačí si uvědomit, že školy jsou z pohledu zákona orgány veřejné moci, takže jakákoliv komunikace mezi studenty a školou je komunikací s orgánem veřejné moci, která je zdarma. Neplatí ani škola ani student. Takže i bez konkrétní potřeby by mohl student jednoduše vyzkoušet komunikaci prostřednictvím datových schránek. Škola může dokonce připravit testovací scénáře pro využívání datových schránek. Nic jí v tom nebrání.

Pokud se někomu zdá, že začínat s digitálním vzděláváním až po dovršení 18. roku je pozdě, i to lze řešit. Datovky jsem uvedl jako jeden z mnoha příkladů. Pro mladší studenty máme k dispozici třeba Czech POINT a spousty jeho služeb. Tak například taková autorizovaná konverze dokumentů je sama o sobě nádherný proces, na kterém by se dalo velice hezky demonstrovat hned několik zásadních procesů z oblasti digitálního vzdělávání.

Nejdřív je potřeba vytvořit elektronický dokument, který lze konvertovat. Dokument, který splňuje požadavky na provedení autorizované konverze. Text bych ponechal zcela na představivosti studenta, to může být jednoduché procvičení psaní třeba i ve Wordu. Dokument ale musí být podepsán elektronickým podpisem (viz §24 zákona č.300/2008 Sb.). To je oblast, které by se mělo věnovat digitální vzdělávání.

Kdo dnes umí používat elektronický podpis? Pořád je to málo lidí. Přitom jsme zde měli řadu let zákon o elektronickém podpisu, dokonce i občanské průkazy s čipem pro uložení certifikátu, ale nikdo to nepoužíval. Chyběla jakákoliv osvěta. A to jsou před námi nové občanské průkazy s čipem a s certifikáty pro autentizaci nebo k podpisování.

Studenti by si v rámci digitálního vzdělávání opatřili elektronický podpis (může jim ho hradit stát, prostředky na digitální vzdělávání jistě jsou připraveny, jenom je čerpat) a jeho praktické využití by jednoduše mohli vyzkoušet například při vytváření elektronických dokumentů s právním účinkem. Tedy připojením svého elektronického podpisu k vytvořenému dokumentu.

V dalším kroku by si takový dokument nechali převést do listinné podoby na kontaktním místě veřejné správy (Czech POINT). Seznámili by se tak s procesem autorizované konverze dokumentů.

Několik výše uvedených nápadů, jak využít stávající eGov služby pro digitální vzdělávání, by zcela určitě pomohlo zvýšit digitální gramotnost studentů po absolvování školy. Rovněž by smysluplně naplnilo strategii digitálního vzdělávání a zejména by pomohlo propagovat eGov služby mezi mladou – nastupující generací. Pro ni pak nebude žádným překvapením elektronická komunikace se státem, s úřady apod.

Dva zbývající roky stávajícího období Strategie digitálního vzdělávání by se tak daly smysluplně využít.

Autor je jednatel společnosti NEWPS.CZ 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744