Nedávno jsem se dočetl ve zprávě o jednání vlády, že Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020, která je v půlce svého plánovaného období, zatím úřady naplnily jen z nepatrné části. (Řekl bych spíše, že nenaplnily).
„Během let se popsala spousta papírů, ale málo se udělalo. Máme zpoždění,“ řekl Ivan Pilný, bývalý ministr financí. Ten se stal na ministerstvu školství zmocněncem pro oblast digitálního vzdělávání. Zároveň je i předsedou DigiKoalice, která sdružuje zástupce státních institucí i IT firem. „Ze strategie vypadává málo výsledků, postup je pomalý,“ dodává.
Podle strategie se mají změnit vzdělávací programy s větším důrazem na digitální gramotnost. Školy by měly získat vysokorychlostní připojení a další potřebné podmínky.
(Tolik zpráva z jednání vlády a informace z tisku.)
Strategie se zaměřuje zejména na zavedení rychlého internetu do škol apod. Přitom každá škola nějaké připojení má a podle ČSÚ téměř každá rodina má připojení k internetu. K tomu je potřeba připočítat penetraci mobilních telefonů mezi obyvateli ČR, podle které má prakticky každý občan nějaký mobil. Počet chytrých telefonů využívajících datové služby přitom neustále stoupá. Říkám si, „zda se zde nevymýšlí opět kolo.“
Co tedy vlastně chce dokázat Strategie digitálního vzdělávání? Po řadu předchozích let IT vzdělávání na základních a středních školách totiž představovalo a dosud stále představuje ovládání Microsoft Wordu a Excelu. Pouze ojediněle se lze setkat s výukou programování, přičemž to vždy závisí na konkrétním člověku dané školy. Pokud škola nemá nějakého nadšence, který tomu obětuje zejména svůj vlastní čas, tak žádná výuka programování, resp. kvalitnější IT vzdělávání nehrozí.
Absolventi pak vychází školu bez jakékoliv gramotnosti v oblasti IT. Pokud nějakou mají, tak určitě bez přičinění vzdělávací instituce. Dosáhli ji vlastní aktivitou, používáním výpočetní techniky, mobilních telefonů a přiznejme si to, dosud se nejvíc naučí hraním her.
Ale digitální gramotnost není jenom o znalosti IT, programování a podobných dovedností. Je to zejména schopnost využívat IT služby, které jsou již delší dobu k dispozici. Mezi IT služby tak přirozeně patří například internet banking, neboli ovládání bankovního účtu prostřednictvím aplikace, a to buď na PC nebo chytrým telefonem. Další běžně používanou IT službou jsou e-shopy. Zejména mladá generace zcela propadla nakupování přes internet.
Pokud se podíváme, jaké IT služby nabízí stát, taky najdeme poměrně pestrou nabídku – od služeb eGovernmentu po služby jednotlivých úřadů. Tyto služby ale trpí prakticky zásadním neduhem - nulovým marketinkem, proto nejsou moc využívány.
Pokud tedy strategie digitálního vzdělávání už dva roky přešlapuje na místě, říkám si, proč stát nevyužije jednoduše to, co už dávno má?
Abych byl konkrétní. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů stanoví, že „Datovou schránku fyzické osoby zřídí ministerstvo bezplatně na žádost fyzické osobě, která je plně způsobilá k právním úkonům, do 3 pracovních dnů ode dne podání žádosti.“
To tedy znamená, že každému studentovi, který dovršil plnoletosti (18 let), může zřídit datovou schránku fyzické osoby.
První krok k využití hotových a zejména spolehlivých IT služeb, které stát provozuje už od roku 2009! Jednak by tím dosáhl toho, že povede studenty k aktivnímu využívání datových schránek, na druhé straně nabídne studentům něco jiného než jenom Word a Excel. Stát by se měl naopak snažit o to, aby se občané již v raném věku, tedy v době studií, začali seznamovat s IT službami státu.
Datovka by byl jenom začátek. Další krok by bylo využívání služeb systému datových schránek například ke komunikaci se školou. Stačí si uvědomit, že školy jsou z pohledu zákona orgány veřejné moci, takže jakákoliv komunikace mezi studenty a školou je komunikací s orgánem veřejné moci, která je zdarma. Neplatí ani škola ani student. Takže i bez konkrétní potřeby by mohl student jednoduše vyzkoušet komunikaci prostřednictvím datových schránek. Škola může dokonce připravit testovací scénáře pro využívání datových schránek. Nic jí v tom nebrání.
Pokud se někomu zdá, že začínat s digitálním vzděláváním až po dovršení 18. roku je pozdě, i to lze řešit. Datovky jsem uvedl jako jeden z mnoha příkladů. Pro mladší studenty máme k dispozici třeba Czech POINT a spousty jeho služeb. Tak například taková autorizovaná konverze dokumentů je sama o sobě nádherný proces, na kterém by se dalo velice hezky demonstrovat hned několik zásadních procesů z oblasti digitálního vzdělávání.
Nejdřív je potřeba vytvořit elektronický dokument, který lze konvertovat. Dokument, který splňuje požadavky na provedení autorizované konverze. Text bych ponechal zcela na představivosti studenta, to může být jednoduché procvičení psaní třeba i ve Wordu. Dokument ale musí být podepsán elektronickým podpisem (viz §24 zákona č.300/2008 Sb.). To je oblast, které by se mělo věnovat digitální vzdělávání.
