Dilema odpovědnosti. Byl ban za zveřejnění fotky Churchilla skutečně jen editorská chyba?

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Mark Zuckerberg s Jackem Dorseym jsou novodobými kronikáři. Na své sociální sítě, Facebook s Twitterem, zapisují den po dni miliardy fragmentů, společenských milníků i naprosto bezvýznamných nahodilostí. Jak se ale pod tlakem aktuálních sociálních svárů stále více ukazuje, obě platformy se zásadně liší v tom, jaký odkaz chtějí pro budoucí generace uchovávat. 

Rozkol mezi Twitterem a Facebookem o „přístup k pravdě“ blatantně ukazuje například to, jak obě sítě přistupují k politickým kampaním před podzimními prezidentskými volbami ve Spojených státech. Zatímco Facebook dává zřetelně najevo, že si nechce hrát na arbitra pravdy a nebude reklamy politických kandidátů „fact-checkovat“, Twitter raději politickou reklamu zakazuje. S nadsázkou řečeno, pokud se chcete nechat zvolit nejmocnějším prezidentem planety pomocí reklamy plné lží, můžete – ale jen na Facebooku. 

V posledních týdnech se pak názorové příkopy mezi oběma platformami dále zvětšují. Na konci května Twitter doplnil dva tweety Donalda Trumpa upozorněním na zavádějící či nepravdivý obsah a hned byl oheň na střeše. Nepředvídatelný a náladový prezident zuřil a obratem podepsal exekutivní příkaz, kterým snižuje právní ochranu sociálních médií. Trochu paradoxně, byl to totiž právě i Twitter, co Trumpovi během první volební kampaně umetlo cestu do Oválné pracovny, když se tehdejší realitní magnát mohl obracet na své potenciální voliče napřímo. 

Pečinka: Babiš dal Faltýnkovi Moravu do „osobního užívání“. Teď se z toho chce vylhat

sinfin.digital