Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dohoda o vládě bude. Nejmíň do referenda ČSSD. Komentář Vratislava Dostála

Dohoda o vládě bude. Nejmíň do referenda ČSSD. Komentář Vratislava Dostála

Pokud může po dnešku něco realisticky dohodu o vládě zhatit, je to prakticky už jen vnitrostranické referendum sociálních demokratů. Navzdory siláckým vzkazům předsedy Jana Hamáčka – v komentáři pro Právo dokonce psal v tom smyslu, že už ČSSD nemá kam ustupovat – se vše jeví vcelku klidně. Dneska to skoro vypadalo, že se vyjednavači obou stran dokážou dohodnout téměř na čemkoli. Hraje se tak už pouze o jediné: vyrukovat do sjezdu ČSSD s něčím, co může aspoň teoreticky řadové sociální demokraty přesvědčit u vstupu do vlády, jejímž předsedou bude trestně stíhaný politik.

Ale popořadě. Klíčový moment nenastal dneska, nýbrž už v úterý, kdy Jan Hamáček s Jiřím Zimolou přišli s tím, že už jim vlastně navzdory sjezdovému usnesení tak moc účast Andreje Babiše ve vládě nevadí. Stačí, pokud ČSSD na oplátku dostane vnitro nebo finance. Sociální demokraté, aspoň pokud jde o vedení strany, do vlády chtějí zkrátka tolik, že jsou schopni popřít i svůj stěžejní předvolební slib. Z logiky věci pak nemůže nikoho překvapit, že si čtvrteční schůzku všichni zúčastnění hodně pochvalovali. Hovořili sice o tvrdém, avšak současně věcném a konstruktivním jednání. Ta další přijdou na řadu příští týden tak, aby bylo ještě před sjezdem ČSSD, který pokračuje v sobotu, prakticky hotovo.

To hlavní přitom není – jak by se mohlo zdát z mediálních výstupů - v debatě o programu. V tomto punktu si mohou být Hamáček se Zimolou jisti, že prosadí, co se jim zamane. Teda až na zvyšování daní, obzvláště korporacím a vysoko příjmovým skupinám obyvatel. Jinak ale platí, že ANO nedisponuje žádnou programovou identitou, dokáže se proto dohodnout prakticky s každým. Navíc hledat shodu se stranou, které vytuneloval nejen voličskou základnu, ale také program, musí být pro Babiše hračka. I proto si mohli dneska všichni aktéři před novináři notovat, kterak už vyřešili téměř všechny programové rozpory. Lakonicky i přesně to řekl Richard Brabec z hnutí ANO: „program není oblast, na které by nebyla možná dohoda.“

Přesně opačně to ale je, pokud jde o ministerstva. Babiš je zručný technolog moci a už teď dosazuje na rozličné posty sobě loajální figury, jakoby se nechumelilo. Sociální demokraté jich požadují pět, hnutí ANO nabízí čtyři. A pokud má zůstat Babiš na pozici premiéra, chce ČSSD na oplátku buď ministerstvo financí, anebo vnitra. Jde o poslední bod, na kterém se jednání zasekla. Přitom platí, že Babiš musí do sjezdu přijít – a zcela jistě přijde – s něčím, co bude moct Hamáček spolustraníkům předložit jako svou kořist. Otázky jsou po dnešku dvě: co by to tak asi mohlo být a zda to bude členům sociální demokracie stačit.

Zkusme si tedy představit, jak se situace vyvine. Jan Hamáček příští týden v sobotu vystoupí na sjezdu s tím, že do koaliční smlouvy ČSSD prosadila takřka všechny programové priority. Pokud jde o rozdělení ministerstev, patrně bude říkat, že vybojovali pro levicovou stranu ta klíčová. V zákulisí se hovoří o školství, sociálních věcech, zdravotnictví, zemědělství nebo třeba o ministerstvu pro místní rozvoj. Toto všechno ale ještě Hamáčkovi ani zdaleka nezaručí, že bude jeho vyjednávací mise o vládním angažmá úspěšná. Potřebuje něco navrch, něco, co umlčí většinu pochybovačů.

Zkrátka a dobře: pokud sociální demokraté ustoupili z požadavku, že ve vládě nebude trestně stíhaný politik, očekávají od Babiše kompenzaci. A s ohledem na dosavadní vývoj můžeme už teď s jistotou říct, že se nakonec něčeho podobného dočkají. Nejspíš to nebude vnitro ani finance, obě tato ministerstva jsou pro Babiše s ohledem na jeho byznysové i čistě mocenské zájmy příliš důležitá. Realistické naopak je, že se vzdá některého z resortů, o kterém se zatím debata nevede. Jana Hamáčka si lze třeba vcelku dobře představit na pozici ministra zahraničních věcí. Variant je ale víc. I tak to ale nakonec vůbec nemusí znamenat, že vláda vznikne.

Ostatně jsme o tom na webu INFO.CZ už psali: v regionech může převážit principiální pozice, tedy že ČSSD nemá ve vládě s trestně stíhaným oligarchou co pohledávat, že vládnout s někým, kdo veřejný zájem státu podřizuje partikulárnímu zájmu jedné politické strany a na ní napojené podnikatelské struktury, je pro demokratickou stranu absolutně nepřípustné, nebo že strana, která ve volbách dopadla nejhůř za posledních pětadvacet let, zkrátka a dobře potřebuje načerpat novou energii, pro což jsou podstatně příznivější podmínky v opozici, a nikoli ve vládě. V opačném případě se může stát, že je to na hodně dlouho naposledy, co měla možnost byť o vstupu do vlády jen uvažovat.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1