Dostál: Diskriminace malých stran a nemohoucnost opozice. Pomůže Ústavní soud? | info.cz

Články odjinud

Dostál: Diskriminace malých stran a nemohoucnost opozice. Pomůže Ústavní soud?

Dostál: Diskriminace malých stran a nemohoucnost opozice. Pomůže Ústavní soud?
 

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Silné politické strany v Česku za svou pozici historicky nevděčily jen kvalitnímu programu, věrohodným lídrům nebo propracovanému marketingu. Do karet jim hrál nespravedlivý volební systém. Ten ze silných a úspěšných subjektů dělá dominantní, a naopak malé a slabší, případně nové, zadupává do země. A přestože současná síla a hegemonické postavení Andreje Babiše pramení také z nemohoucnosti jeho konkurence, je na místě zkoumat, zda je náš volební systém v souladu s ústavním pořádkem. Už brzy se k tomu vyjádří také ústavní soudci, kteří se tím zabývají na základě podnětu senátorů za STAN.

Nejprve citace z Ústavy: „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“ Jenže současný volební systém pro sněmovní volby nejen podle senátorů STAN – ta debata se periodicky vrací už řadu let – porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů. To ve svém důsledku znamená, že není – jak vyžaduje Ústava – proporční. Kromě toho senátorům vadí sčítací klauzule pro předvolební koalice a požadují její zrušení. Podle nich jde o účelově zvolené pravidlo, které deformuje volební výsledky ve prospěch silných a etablovaných stran.

Nechejme stranou, že lze vcelku snadno mluvit o účelovosti také z opačné strany. Případné zrušení sčítací klauzule zcela jistě zvýší tlak na současnou opozici, aby se před příštími volbami konečně odhodlala k nějakému koordinovanému postupu. I kdyby ale klauzule zrušena nebyla, má smysl debatovat o nespravedlivém přepočtu hlasů pro jednotlivé strany na mandáty. Pokud totiž v roce 2006 potřebovali Zelení na jeden mandát 56 081 hlasů, zatímco ODS 23 364, anebo STAN v předloňských volbách 43 693, zatímco hnutí ANO 19 232, zjevně něco není v pořádku.

Pokřivenost českého volebního systému má několik příčin, tou hlavní je rozdělení České republiky do čtrnácti nestejně velkých volebních obvodů a současně uplatnění tzv. D´Hondtovy metody pro zjišťování mandátů v takto vymezených volebních obvodech. V praxi tato kombinace diskriminuje politické strany, které se pohybují těsně nad pěti procenty. Například v malých volebních obvodech (typicky Karlovarský a Liberecký kraj) není matematicky možné, aby malé politické formace na mandát dosáhly, pokud tam nedisponují výraznou silnější podporou, než ve zbytku republiky.

Jinak řečeno, rozdílná velikost krajů (a účast voličů v nich) úzce souvisí s počtem přidělovaných mandátů, což je klíčový faktor zasahující do maximy rovnosti hlasů. Senátoři STAN velikost volebních obvodů třídí do tří skupin: největší čtyři kraje, kde se rozděluje dvaadvacet až šestadvacet mandátů, šest krajů střední velikosti se třinácti až jedenácti mandáty a čtyři malé kraje s deseti a méně mandáty. Výsledkem je fakticky dvojí kritérium pro zisk sněmovních křesel – překročení pětiprocentní hranice celostátní podpory a s výjimkou čtyř největších krajů ještě další (přirozený) práh, jehož aplikací však menší strany fakticky přichází o mandáty, ačkoli získaly relevantní voličskou podporu.

Uvedu příklad: Zelení v roce 2006 překročili pět procent ve všech krajích kromě Vysočiny a Moravskoslezského kraje, mandáty braly ale pouze v pěti z nich. Senátoři pokřivenost proporcionality a s tím související diskriminaci malých stran ilustrují zase na příkladu voleb z roku 2017: „Dvě nejmenší strany s voličskou podporou těsně nad pět procent potřebovaly přesně dvojnásobek hlasů na jeden mandát (TOP 09), příp. dokonce více než 2,3krát více hlasů (STAN) na jeden mandát než vítěz voleb. I další v pořadí – KDU-ČSL – potřebovala na jeden mandát o více než 10 tisíc hlasů víc než vítěz voleb, tedy přesně o třetinu více než vítězná strana.“

A dále: „Pokud by měl volební systém odrážet počet hlasů do počtu získaných mandátů, tj. proporcionální (k získání jednoho mandátu by stranám stačil přibližně stejný počet hlasů), ANO by mělo oproti skutečnosti o patnáct mandátů méně a ODS o jeden mandát méně. Piráti by naopak získali o osm mandátů více, STAN o pět mandátů více, TOP 09 o čtyři mandáty více, KSČM a KDU-ČSL o dva mandáty více a SPD a ČSSD o jeden mandát více. Tedy šestnáct mandátů by se rozdělilo na počet odevzdaných hlasů odlišně.“ Mělo by to ryze praktické důsledky. Mimo jiné by to totiž znamenalo, že by aliance složená z hnutí ANO, ČSSD a KSČM ve sněmovně nedisponovala většinou hlasů.

Závěr je prostý: český volební systém a přepočet hlasů na mandáty zvýhodňuje vítěze voleb a sankcionuje malé formace, což je věc, o které Ústava nehovoří. Senátoři k tomu dodávají, že ústavní pořádek stanovuje požadavek poměrného způsobu přepočtu získaných hlasů na mandáty. Dokonce se podle nich lze domnívat, že jde o požadavek, aby celostátní výsledky odpovídaly poměrnému systému v relaci na získané hlasy. Za klasický poměrný systém pak označují takový, který „poměrně přesně“ přetaví v zisk mandátů ve srovnání se zisky hlasů ostatních stran.

Bude pozoruhodné sledovat, jak se s pregnantně zpracovanou stížností Ústavní soud vypořádá. A nepůjde jen o příspěvek do teoretické debaty, nýbrž o rozhodnutí s praktickými důsledky. Na závěr snad tolik, že možností, jak dosáhnout skutečné proporcionality volebního systému, existuje několik. Senátoři zmiňují třeba rozdělování mandátů ve srovnatelně velkých volebních obvodech, případně pojmout celý stát jako jeden volební obvod, což je metoda, kterou lze označit za nejčistší, pokud má platit Ústavou požadovaná zásada poměrného zastoupení.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud