Články odjinud

Dostál: Komunisté mizí, na koho budete svalovat vinu pak?

Dostál: Komunisté mizí, na koho budete svalovat vinu pak?

Letos to bude třicet let od pádu Husákova režimu, přesto se v Česku periodicky láteří nad odpovědností komunistů za naše trable. Naposledy jsme toho byli svědky tento týden poté, co sněmovna odhlasovala zdanění církevních restitucí. Jistě, jde o návrh KSČM, ale nebýt Babišova hnutí ANO, neměl by šanci projít. I proto platí, že hrozbou pro naši současnou demokracii nejsou komunisté, ale trestně stíhaný premiér se svými autokratickými choutkami. Pozornost bychom tudíž měli věnovat hlavně jemu. A jen tak mimochodem, copak asi dělá a kde se nachází Babišův syn, o kterém se ještě nedávno psalo, že chce svědčit?

Ze všeho nejvíc to působí jako pokus o odklánění pozornosti od něčeho pro naši současnost a budoucnost podstatnějšího. A taky je v tom slušná dávka pokrytectví. Bojovat proti někomu, kdo je už třicet let poražený, a zároveň na něj svalovat vinu za vlastní selhání, je možné snad jenom v Česku. Nic proti černým knihám komunismu, natož proti obětem komunistického panství, avšak řekněme si na rovinu: komunisté našim problémem už dávno nejsou. Antikomunismus navíc nefunguje už ani jako strategie na lákání voličů. Ještě aby. Komunisté vládli čtyřicet let, polistopadová etapa je už ve třech čtvrtinách jejich nadvlády.

Že jde o nefunkční strategii, dokazuje také skutečnost, že máme v čele vlády bývalého člena předlistopadové státostrany, který je podezřelý ze spolupráce s StB. A skoro nikomu to nevadí. K tomu všemu je potřeba připomenout, že nástup Babiše a dalších populistických nebo protestních stran není příčinou naší krize, nýbrž jejím důsledkem. Dezintegrace politických kulis, které tady vznikaly po roce 1989, je systémovou reakcí na selhání prakticky kompletní polistopadové politické reprezentace. Hlavní odpovědnost jde za občanskými a sociálními demokraty, bez jedné nebo druhé strany – nemluvě o opoziční smlouvě – tady totiž vláda vzniknout nemohla.

A Babiš šel do voleb otevřeně s tím, že chce polistopadový režim povalit. Explicitně deklaroval cíl nastolit nové pořádky, o současném uspořádání, na kterém sice zbohatl a jako oligarcha dlouho participoval, hovořil jako o korupční hydře, kterou míní zlikvidovat. A volební výsledky nejen hnutí ANO dokazují, že pro velkou část společnosti, říkejme jí třeba „druhé Česko“, přišly polistopadové poměry o svou legitimitu. Toto „druhé Česko“ vinu za současné sociálně-ekonomické problémy nepřičítá komunistům, ale polistopadovému budování kapitalismu. V jeho očích jde o systém, ze kterého profitovaly ze všeho nejvíc mnohdy bizarní figury, typově podobné předlistopadové skupině veksláků.

Teze o vině komunistů za naší současnost by tak platila leda v případě, pokud bychom mluvili o všech těch, kteří stihli hbitě převléct kabát. Ten vtip zná nejspíš každý: ptá se chlápek svého přítele, koho bude volit. Odpověď zní: komunisty. Načež ten první reaguje dotazem: a z které strany? Ve světle této zkušenosti – a z ničeho jiného, než z žité reality brzkých 90. let tato anekdota nevznikla – se pochybně jeví také myšlenka, že bychom alespoň některým polistopadovým chybám předešli zákazem komunistické strany. Pochybná je už proto, že ti schopnější a hlavně všehoschopnější včas nalezli jinam. Nemluvě o ahistoričnosti takové teze. Ostatně Václav Havel byl poprvé prezidentem zvolen komunistickým parlamentem.

Konec KSČM?

Ale zpět k současnosti: nebýt Babiše, komunisti by skutečně neprosadili nic. Hlavní odpovědnost jde tedy za ním, ostatně hnutí ANO je dominantní sílou současné sněmovny. A bez zajímavosti jistě také není, že se celý humbuk kolem komunistů odehrává ve chvíli, kdy je opět trochu víc v pohybu premiérova kauza Čapí hnízdo. Některá média přinesla zprávu, že policejní komisař Pavel Nevtípil oznámil svým nadřízeným, že už se chystá případ uzavřít s návrhem na obžalobu premiéra. Vzápětí kolem něj začala údajně na základě udání od jeho nadřízených kroužit policejní inspekce a znovu se nabízí vyústění, že zcela klíčovou záležitost dostane nový vyšetřovatel.  

A nakonec poznámka ke komunistům. Pro pochopení politických jevů není důležitý stav, ale tendence. Politiku nelze zkoumat staticky, klíčový je trend. A z něj je patrné, že komunisté čelí možná neřešitelnému rébusu. Protože nejsou v ničem progresivní, nedaří se jim oslovovat nové, mladší generace. Většinově se jedná o stranu stárnoucích nostalgiků, která ztrácí členy i voliče. Demografická křivka působí neúprosně, a pokud se na začátku 90. let pracovalo s tím, že postupně vymřou, vše nasvědčuje tomu, že ta situace právě nastává.

Doložit to lze třeba na datech, se kterými přišel Český rozhlas loni před komunálními volbami. Cituji: „KSČM oproti minulým volbám nasadí o pětinu méně kandidátů a její kandidáti budou chybět v třech stovkách obcí. Podobné – a ještě vyšší – ztráty sice vidíme i u jiných stran, ale KSČM je specifická: jednak přichází o kandidáty nepřetržitě v posledních čtyřech obecních volbách, jednak se pokles zrychluje. Příčinou, jak ukazují volební data, je vysoký věk straníků.“ Připočtěme k tomu důslednost, s jakou voliče tradiční levice luxuje Babiš, a závěr nemůže být pro KSČM jiný, než zkrušující. Pokud něco nezmění, což je nepravděpodobné, v příštích letech postupně vymizí ze všech pater české politiky. Jsem moc zvědavý, na koho se tady pak bude svalovat vina za naše problémy.

720p 360p
Komunisté vymírají tempem 7 lidí denně. Kolik jich bude za 20 let?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud