Dostál: Odmítáte dotace na obědy pro chudé školáky? Vzdejte se jich i pro své děti | info.cz

Články odjinud

Dostál: Odmítáte dotace na obědy pro chudé školáky? Vzdejte se jich i pro své děti

Dostál: Odmítáte dotace na obědy pro chudé školáky? Vzdejte se jich i pro své děti
 

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Už několik let se to periodicky opakuje: nekonečně nudná debata o tom, co že je to zase za komunismus, když stát dotuje obědy školáků, jejichž rodiče na ně nemají peníze. Namísto toho abychom hledali pokud možno efektivní způsob, jak těmto dětem pomoct tak, aby nebyly hned v útlém věku vyčleňovány ze svého sociálního prostředí, tak se vzájemně usvědčujeme z neschopnosti vést věcnou debatu ukotvenou v realitě.

Prý je to nespravedlivé. Myšleno ve vztahu k těm, kteří svým dětem obědy platí. To je ale typické pokrytectví vlastní každému, kdo jede hlavně na sebe. Stát totiž už teď dotuje obědy všech dětí, tedy i těch z lépe zaopatřených rodin. A pokud někteří z jejich rodičů tvrdí, že nemají jakékoli dotace zapotřebí a že prostě obědy dětem musí zvládnout zaplatit každý, měli by být důslední a státní podpory se vzdát ve prospěch těch potřebnějších. Dodali by svému názoru váhu, jinak je to jen pokrytecká exhibice. 

Pro pořádek: rodiče všech dětí – tedy i těch, které se narodily do zámožnějších poměrů – hradí pouze náklady na potraviny. Ze státního rozpočtu je pak hrazena mzdová režie (mzdy za práci zaměstnanců, odvody na sociální a zdravotní pojištění), věcná režie (náklady na energie, topení, vybavení kuchyní, atd.) je hrazena zřizovatelem, tedy městem nebo krajem. Průměrná cena oběda (nákladů na potraviny) ve školních jídelnách se v závislosti na cenách v regionech pohybuje okolo pětadvaceti korun.

Konkrétně to vypadá třeba takto: Polévka pro děti od sedmi do deseti let rodiče stojí čtyři koruny, druhý chod korun dvacet, dětem od jedenácti do patnácti let rodiče platí čtyři koruny za polévku a dvaadvacet korun za druhý chod.

Každému, kdo se rád ohání tržními principy, musí být jasné, že by za takové peníze bez dotace státu dneska nevykouzlil kvalitní jídlo ani Zdeněk Pohlreich. A když už jsme u těch čísel: podle odhadů letos na základní školy dochází přes 950 tisíc dětí, z toho 564 tisíc na první stupeň a něco přes 389 na stupeň druhý.

Na obědy chodí přibližně tři čtvrtiny všech dětí, tj. něco přes 712 tisíc. Pokud by pro každé z nich podařilo uvařit jeden oběd v průměru za sedmdesát korun, znamenalo by to, že stát doplácí na obědy každý den něco přes 32 milionů korun. To shodou okolností v podstatě odpovídá částce, kterou vyčleňuje ministerstvo školství na projekt Obědy pro děti, na celý rok!

Konkrétně je to podle informací ministerstva takto:

V roce 2016 bylo do projektu zapojeno 949 základních škol, podpory se dočkalo 5 089 žáků. Vyčleněno bylo na dotační program třicet milionů korun, čerpáno bylo 9 669 812 Kč.

V roce 2017 bylo zapojeno už 1155 škol a 6701 žáků. Opět bylo vyčleněno třicet milionů korun, čerpáno bylo už 24 130 159 Kč.

Pro rok 2018 ministerstvo školství vyčlenilo také třicet milionů - dotační program poskytl podporu 8 217 žákům a bylo do něj zapojeno 1 211 škol, dotace byla poskytnuta v celkové výši 26 649 403 Kč.

Zjevné jsou tedy dvě věci: Počet podpořených žáků v čase narůstá. Ve srovnání s celkovým počtem žáků základních škol, jejichž obědy stát z velké části také dotuje, je jich ale naprosté minimum. Zároveň je evidentní, že je tady ještě pořád obrovské množství dětí, jejichž rodiče je do projektu z nějakého důvodu přihlásit nechtějí. (Jenom v Praze jich má být okolo deseti tisíc.) Důvodů to může mít několik, ten základní bude prostě nejspíš stud. Málokdo chce před svým okolím přiznat, že si nemůže dovolit zaplatit dětem ani oběd.

Přitom snad každému musí být jasné, že děti jsou ti poslední, kdo by měl trpět za svůj sociální původ a materiální zázemí. Nevybraly si ho a jen těžko ho můžou vylepšit. Evidentní také je, že obědy dětem napomáhají začlenit se do kolektivu. A z druhé strany nahlíženo musí být každému jasné, že děti, které nemohou s ostatními na oběd, logicky můžou čelit posměchu a ponižování. Může to být začátek cesty, na jejímž konci je vyčlenění z kolektivu. A nejde jen o osamění a výčitky, což svým dětem nepřeje žádný rodič, ale také prostě o hlad.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud