Dostál: „U mě dobrý, a co vy?“ Kubera byl ze všeho nejvíc svérázný politický praktik

Vratislav Dostál

20. 01. 2020 • 15:26

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Ještě v sobotu jsem ho potkal na sjezdu ODS. Dnes se dozvídám, že zemřel. Předseda Senátu a dlouholetý primátor Teplic Jaroslav Kubera byl svéráznou figurou české politiky, o tom není sporu. Zrovna tak lze říct, že podobně jako třeba Jiří Čunek na Vsetínsku, byl i Kubera na Teplicku prakticky neporazitelný. Starostou se stal poprvé v roce 1994, od roku 2002 byl primátorem Teplic, a to až do předloňských komunálních voleb. Do Senátu byl poprvé zvolen v roce 2000, mandát pak obhájil ještě v letech 2006, 2012 a 2018.

Byl typickým představitelem světa, jehož architektem je převážně muž; světa, kterému ideálně muž také vládne. A nemá problém třeba plácnout holku po zadku. „Testuji české ženy a dívky a musím s potěšením konstatovat, že jsou netknuty hnutím Me Too. Drží, mají to rády. Vždycky začnu tím, že je jemně pohladím, a zeptám se, jestli náhodou nejsou jako ty blbé Američanky. A nejsou. Akorát jsem už u sedmnáctek a bojím se, aby to nešlo dál. Pětadvacítkám říkám: Jste krásné, ale škoda, že jste pro mě staré,“ pravil před časem.

Ač nebyl politickým ideologem, občas i on sáhl po ostrém výpadu proti své konkurenci. Už jako předseda Senátu loni v květnu během terezínské tryzny srovnával nacistické a komunistické politické panství. Tím ale neskončil: „Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí, kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“

Mnozí si ho budou pamatovat také jako vášnivého kuřáka a obhájce této neřesti. Boj proti kouření označoval za „nikoterorismus“. Má vzpomínka na něj se váže k brněnskému sjezdu ODS v roce 2012. V těch časech byla ODS v hluboké depresi, delegáti byli naprosto dezorientováni, absolutně netušili, co se stranou dělat. A nejednomu z nich bylo už tehdy jasné, že skončí pod deseti procenty hlasů, což se také ve sněmovních volbách v roce 2013 stalo. Kubera tehdy před delegáty nastoupil v rozšafné náladě a v úvodu svého projevu jim vpálil: „Analýza voleb stručně: u mě dobrý. A co vy?“ Sklidil bouřlivý potlesk a salvy smíchu.

Každý totiž věděl, že právě on si mohl dovolit utahovat z tehdejší kondice strany. Udržet se čtvrtstoletí v politice, neprohrát ani jedny volby, a to ani v časech, kdy byla strana, kterou reprezentoval, v naprostém rozkladu, je mimořádný počin. „Kdybych nebyl v ODS, volby do Senátu bych vyhrál v prvním kole,“ řekl tam tehdy také Kubera. A dodal: „Nebudu kritický ani jedním slovem. Mimo jiné proto, že jsem tuhle četl studii amerických vědců, podle které člověk spotřebuje k naštvání stejné množství energie jako k dobré náladě. Takže se nebudu rozčilovat. Musím poděkovat ODS, bez které bych nikdy nedosáhl toho, co jsem vždycky chtěl, byl bych nulou.“

V těchto několika citacích je, myslím, Jaroslav Kubera v kostce. Byl to autentický reprezentant mizejícího světa, ve vztahu k ženám šovinista, v politice – ač předseda horní komory – především praktik ukotvený v její komunální úrovni. Politik, který rozuměl svým voličům a oni na oplátku jemu. Čest jeho památce. 

SDÍLET