Dr. Divnoblatný aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád covid

26. 11. 2020 • 11:05
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nedělejte si starosti, víc než koronavirus zabíjí hysterie, a pokud už na něj někdo zemře, tak protože byl starý! Tohle poselství ministra zdravotnictví Blatného, který bagatelizuje úmrtnost v důsledku nákazy covidem jistě potěšilo všechny popírače, „chřipečkáře“ a šiřitele konspiračních teorií, kteří už dlouho tvrdí, že celá epidemie je humbuk. Pro mě to znamená jediné: zapomenout na stát a chránit sám sebe.

Pořád jsem doufal, že přes určité indicie vláda nakonec nepřistoupí k zatajování a falšování dat, aby před lidmi skryla skutečný dosah tragédie umocněný sérií špatných rozhodnutí. Od rozkazu premiéra Babiše odložit nutná opatření kvůli krajských volbám až po neochotu zavést tužší lockdown po vzoru Izraele. Nejprve tedy kabinet nechal epidemii pořádně rozjet a nakonec odmítl razantní kroky, které by ji zastavily možná už do dvou týdnů, takže nejhorší fáze trvala dvakrát tak dlouho.

Bohužel, Babišův tým důsledně naplňuje temný scénář z uzavřeného jednání zdravotního výboru, na kterém se poslanci hnutí ANO dohadovali s šéfem zdravotních statistiků Duškem na utajení a rozmlžení počtu obětí viru. Nejprve začal ÚZIS připravovat novou metodiku vykazování úmrtí. Z ní vyplynulo, že jen 27 % lidí umírá na covid, zbytek údajně „s covidem“, tedy na něco jiného. Když tuto konstrukci rozmetala data ČSÚ, z nichž plyne, že naopak umírá více lidí, než je ve statistikách, přišel ministr s dalším trikem.

Dokonce i podle Státního zdravotního ústavu, umřelo mezi 40. až 42. týdnem 1654 lidí nad dlouhodobý průměr. Přičemž covidové statistiky uvádějí nárůst jen 923 mrtvých. Dodejme, že jde o závěr září a první polovinu října, kdy vlna umírání na koronavirus teprve sílila. Novější data od ČSÚ nejsou zatím k dispozici. Rozdíl mezi nimi a čísly ÚZIS je dán tím, že ta druhá uvádějí jen mrtvé z nemocnic, zatímco stovky lidí umírají doma.

Takže z tvrdých dat ČSÚ plyne, že v čase epidemické vlny neumírá čtyřikrát méně lidí, než říkají ministerské statistiky, ale naopak ještě daleko více. Ostatně není to překvapivé, totéž ukazují data ze zemí, které narozdíl od nás zasáhla velmi tvrdě už první vlna.

Jeden by řekl, že po tomhle nárazu na realitu ministr zanechá pokusů lakovat svého „psa“ na růžovo. Opak je pravdou. Na středeční tiskové konferenci Jan Blatný vše vyřešil velmi kreativně: Napřed nás ujistil, že na koronavirus opravdu umírá jen 27 %, resp. v druhé vlně 36 % těch, jež jako oběti epidemie uvádějí statistiky ÚZIS. A pak odpálil bombu: zabíjí prý strach, ne virus. Lidé se údajně bojí chodit na preventivní prohlídky, a to je stojí život. V říjnu tak prý umřelo navíc oproti dlouhodobému průměru tisíc lidí, kteří určitě neměli covid… Cože nám to ministr vlastně řekl na konto typické oběti? Kvůli panice se bál jít k lékaři, zanedbal prevenci a do pár dnů bylo po něm… Dělá si z nás legraci? Tento briskní závěr je v rozporu s pitvami u zemřelých na „neznámou příčinu“ – z většiny z nich se vyklubalo náhlé úmrtí v důsledku nákazy koronavirem

Jistě, určitě se může stát, že když se kvůli epidemii zahltí zdravotní systém, umírají lidé i na jiné nemoci, protože se jim nedostalo včas potřebné péče. To se ale začátkem října nedělo, odklady neakutních výkonů přišly později. A že by se na „zanedbanou prevenci“ umíralo do čtrnácti dnů? Nakonec je třeba poznamenat, že za to, že naše zdravotnictví zvládlo nápor epidemie a nezkolabovalo (narozdíl třeba od polského), můžeme vděčit jeho robustnosti a vynikající kvalitě práce a nasazení našich zdravotníků, rozhodně ne vládě.

Poslanci ANO tvrdili, že počty celkových úmrtí příliš nepřevyšují průměry z jiných let, takže by se o nějakém větším umírání na koronavirus snad ani nemělo mluvit. Čísla statistického úřadu však ukazují něco jiného a nelze je obelhat. Už na počátku druhé vlny epidemie umíralo o 40 % více lidí, než činí dlouhodobý průměr. Počet mrtvých týdně dokonce o několik stovek převyšoval počty, jež uvádí covidová statistika, která má přitom být dle Blatného vysoce nadsazená.

A ministr, když už musel přiznat, že naopak umírá daleko víc lidí, než nám říká vláda, dopředu vylučuje, že viníkem tohoto dalšího nárůstu je covid a označuje za něj údajnou hysterii... Pokud je vláda schopná takto překroutit tvrdá data, je zřejmě schopná pro svou záchranu čehokoli. Což je obzvláště děsivé v souvislosti s přístupem ministra Blatného k rušení omezujících opatření.

Zatímco ministr vnitra Jan Hamáček je opatrný – s ohledem na to, že se situace moc nelepší – šéf zdravotnictví říká: „odbrzdíme, uvidíme“. Případně zase přitvrdíme. Dělá to dojem, že má uvolňování nařízeno premiérovými marketéry, avšak sám tuší, že to nemusí dopadnout dobře… Možná proto si už nyní vytváří předpolí pro budoucí tvrzení, že lidé v dalších měsících neumřou primárně „na covid“, ale „s covidem“, nebo dokonce bez něj. Pro mě tím přestává být autoritou. Pokud se budu řídit slovy někoho z vlády, tak Jana Hamáčka a ne Jana Blatného.

Působí to celé divně. Po jednání zdravotního výboru začne ÚZIS dle zadání připravovat novou metodiku, jak „správně“ číst covidové statistky a briskně publikuje první výsledky, z nichž plyne, že na covid se až tak moc neumírá. Po zveřejnění dat ČSÚ, která toto tvrzení vyvracejí, přispěchá ministr s vysvětlením: ano, opravdu se umírá nějak moc, za to však nemůže covid, ale vy, že nechodíte na preventivní prohlídky… Kdo po tom všem uvěří, že vláda by nikdy ve statistikách uměle nesnižovala počty oběti viru?

Pro zvládnutí epidemie je nutná důvěra. Bohužel, s výjimkou Jana Hamáčka ji Andrej Babiš a spol. nevzbuzují. Jediným pevným bodem je zveřejňování evidence zemřelých dle stávající metodiky. Možná není dokonalá. Když však ministr Blatný najednou sdělí, že vlastně neplatí a vše může být jinak, není to uklidňující, ale absurdní. Asi jako scéna z filmu „Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“, kdy titulní postava trvale upoutaná na invalidní vozík náhle vstane a prohlásí: „můj vůdče, já chodím!”

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Dnes • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.

„Zelená politika je zároveň sociální politika.“ Přesvědčí o tom ČSSD a Zelení sebe a pak i voliče?

Vratislav Dostál
Dnes • 17:00

Podle politologů oslovených redakcí INFO.CZ je manévr sociálních demokratů, kteří chtějí v letošních sněmovních volbách kandidovat společně se Zelenými, odboráři a malými lokálními formacemi, pochopitelnou reakcí na proměnu politického terénu. Jednoduše řečeno ho lze číst jako pokus o záchranu levice v Poslanecké sněmovně. Zástupci obou stran tvrdí, že pokud má mít spojenectví smysl, musí být dlouhodobé. Otázka je, co na to voliči.

„Hořící keř“ Jan Palach a česká společnost

Martin Kovář
Dnes • 16:55

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Hlavní otázka zní, zda vůbec ještě má smysl v předvečer jeho sebeupálení o Janu Palachovi psát. Po roce 1989 a zejména v roce 2019, kdy jsme si připomínali půlstoletí, které od jeho činu uběhlo, už totiž bylo řečeno a napsáno snad úplně všechno. Politikové i nepolitikové odříkali své projevy, byly sepsány vědecké i populární texty, vznikla četná umělecká díla. Já sám si čas od času v souvislosti s ním vzpomenu na písničku Karla Kryla o neznámém vojínovi a přemýšlím o tom, co by na to všechno asi tak řekl sám Palach? Odpověď na tuhle otázku už samozřejmě nikdy nedostaneme, zamyslet se nad ní ale můžeme, stejně jako nad tím, zda svým činem dosáhl toho, čeho chtěl.