Draze koupit, levně prodat. „Zlatou“ strategii ČNB doma radši nezkoušejte

Vojtěch Kristen

15. 07. 2020 • 20:25
KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Česká národní banka vyrazila na nákupy zlata. Za posledních dvacet let je to poprvé, doteď žlutý kov z jejích devizových rezerv jen postupně ubýval. V červnu však přišel po dlouhé době obrat, když banka přikoupila asi 1,2 tuny tohoto drahého kovu. Krok je přitom – vzhledem k aktuálně rekordně vysokým cenám zlata na trhu – na první pohled nelogický. Podobně jako když se banka v letech 1997 a 1998 naopak zbavila za extrémně nízké ceny 85 procent svých zlatých rezerv. 

Nakupuj, když jsou ceny při zemi, prodávej ve chvíli, když vrcholí. Tato univerzální investorská poučka jako by neplatila pro Českou národní banku. Alespoň co se týče jejích zlatých obchodů, protože banka se v letech 1997 a 1998, kdy byly ceny zlata u dna, zbavila podstatné části – 56 tun – svých zlatých rezerv. Naopak dnes, když cena žlutého kovu vrcholí, opět přikupuje. 

Jednání ČNB tak na první pohled nedává ekonomický smysl, což ostatně podotýkají i někteří ekonomové. Pokud by se centrální banka svých zlatých rezerv zbavila až nyní namísto konce minulého století, získala by z prodeje o desítky miliard korun víc. I po započtení inflace. „Cena zlata se tehdy pohybovala prakticky na svém úplném dně za celé období posledních čtyřiceti let. Například v roce 1997 prodávala ČNB zlato za cenu 323 dolarů za unci,“ připomíná člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda.

Centrální banka argumentuje, že jejím nejdůležitějším úkolem při tvorbě devizových rezerv rozhodně není tvorba zisku. „Pro ČNB tehdy bylo prvořadým cílem zajistit likviditu, použitelnost a stabilitu hodnoty devizových rezerv. Ostatní role, například spekulace na budoucí růst ceny aktiv, v té době nebyly a ani dnes nejsou posláním centrální banky,“ vysvětluje ČNB. Ta tehdy na prodeji zlata „prodělala“ méně, než se na první pohled zdá. Zisk totiž vložila do cenných papírů, které – na rozdíl právě od zlata – nesou pravidelné úroky.

I původních 14 tun zlata, které si ČNB po roce 1998 ponechala, přitom stále pomalu ubývalo – centrální banka zlato využívala primárně pro ražbu veřejností oblíbených zlatých mincí. Postupně tak objem zlata v devizových rezervách klesl na 7,8 tuny. Až letos v červnu banka obrací – a přikupuje asi 1,2 tuny drahého kovu. Trefuje se však do situace na trhu, kdy cena zlata atakuje historické rekordy – prodává se za cenu okolo 1800 dolarů za unci. Banka tedy nakupuje na aktuálním cenovém vrcholu, investoři cenu vyhnali vzhůru kvůli nejistotám, které ve světě vyvolává koronavirová epidemie. „Ze strany České národní banky jde o obrat v dosavadním způsobu diverzifikace devizových rezerv. Pořízení drahého kovu se totiž dosud vyhýbala,“ komentuje nákup Lukáš Kovanda.

Mince, zlaté mince

Jenže aktuální „zlatá otočka“ je o diverzifikaci mnohem méně, než se zdá. Jak totiž naznačují studie, zlato nemá na diverzifikaci devizových rezerv centrální banky nijak výjimečný vliv. „Držba zlata ani nové formy investic do zlata nepřispívají k uspokojivé diverzifikaci portfolií, což hovoří jednoznačně proti významnému využívání zlata v devizových rezervách centrálních bank. Na základě testů nelze jednoznačně doporučovat využití zlata k diverzifikaci portfolií a už vůbec v něm nelze spatřovat základ devizových rezerv centrálních bank, v němž by měla být alokována větší či dokonce podstatná část rezerv,“ tvrdí dokonce studie z dílny ČNB.

Tu ostatně podporuje i samotné vyjádření centrální banky, která něco přes tunu zlata nakoupila podle své mluvčí především proto, aby si zajistila kapacitu pro další ražbu zlatých mincí. „Nákup zlata má zajistit hladkou emisi zlatých pamětních mincí a do budoucna případně umožnit plnit závazky spojené se vstupem ČR do Evropské měnové unie. Podíl zlata na celkových devizových rezervách ČNB však zůstane i nadále nízký, protože ČNB tuto komoditu dlouhodobě nepovažuje za optimální nástroj pro devizové rezervy moderních centrálních bank,“ uvedla k nákupu mluvčí ČNB Markéta Fišerová. Banka tedy zlato přikoupila proto, že se jeho držený objem dostal pod akceptovatelnou úroveň, o žádný strategický obrat ve tvorbě rezerv však nejde. Blbé je, že se ČNB zrovna trefila do období, kdy ceny atakují historické rekordy. 

Navíc technicky jde ČNB proti proudu, kterým se vydávají hlavní banky rozvinutých ekonomik. Zatímco centrální banky zemí, jako je Německo, Kanada, Belgie či Lucembursko, se svých zlatých rezerv postupně zbavují, žlutý kov nakupují spíše centrální banky nastupujících trhů: Ruska, Číny, Turecka či Kazachstánu. Ty přitom mohou sledovat i jiné cíle než jen diverzifikaci devizových rezerv a ražbu mincí. „Zvyšující se množství zlata v zásobách některých centrálních bank může naznačovat snahu změnit nastavení mezinárodního měnového systému. Od vypuknutí světové finanční krize se začaly objevovat hlasy volající po jeho reformě. Patrná je snaha přesunu od dolarového systému, kde americký dolar sehrává zásadní roli, k multi-měnovému systému. Hlavními aktéry v tomto směru jsou rozvíjející se země, zejména Čína a Rusko, které by stály o to spojit jej opět se zlatem,“ uzavírají autoři studie.

SDÍLET