GLOSA FILIPA DRNCE | Jejich revírem jsou kavárny, restaurace a bary v okolí parlamentních a ministerských budov. Jejich tempo je vražedné. Jejich protivníky jsou neúplatní a nezkorumpovatelní. Lobbisté pracují ve dne v noci. Jejich společným znakem je častý pohyb na hraně zákona, (přinejmenším) milionové příjmy plynoucí z dividend offshorových struktur a záhadně úspěšná, avšak důkladně medializovaná snaha vyhnout se zápisu do trestního rejstříku.
Podobné představy české veřejnosti o lobbistech nejsou vůbec ojedinělé. Ačkoliv lobbing představuje disciplínu, kterou moderní demokracie nutně potřebuje, v České republice dosud chybí jeho zákonná úprava, a tak je za lobbistu označován kdekdo. Pokusů o přijetí vhodného právního předpisu přitom bylo několik.
Možná právě kvůli tomu, že lobbing známe pouze z médií a sociálních sítí, se jeho hlavními reprezentanty stávají kontroverzní podnikatelé a vlivní přátelé politiků u moci, kteří jsou často v hledáčku novinářů.