KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) se zčistajasna, uprostřed pandemické a ekonomické krize, vytasila s plánem zvýšit v lednu příštího roku penze v průměru o 416, nebo dokonce o 509 korun. Předložila tak další hmatatelný důkaz politizace důchodů, jež se stávají předvolební hračkou v rukou státních činitelů, kteří s ní čarují s jediným cílem – vykouzlit si další hlasy.
Na první pohled zarážející je samotné načasování oznámeného záměru zvyšovat penze. Píše se stále teprve březen 2021 a slibovat už dnes jakékoliv odměny, navyšování mezd a jiné finanční dárky v horizontu ledna příštího roku se z pohledu řádného hospodáře jeví přinejmenším jako ukvapené. Z pohledu politického je to pak cosi jako předvolební „okultismus“. Méně vhodnou dobu pro věštecké vytváření vzdušných penzijních zámků si lze jen stěží představit. Aktuálně není jasné ani to, kolik peněz bude mít stát reálně k dispozici letos v červnu, jak nedávno pohrozila ministryně financí Alena Schillerová (ANO), která spolu s tím nastínila, že se bude znovu prohlubovat půlbilionový rozpočtový schodek schválený pro letošní rok.
„Jasné“ je nyní snad jen to, že země čelí pochmurné nejistotě. Ekonomika loni klesla o téměř šest procent a – pokud se nestane zázrak – nelze čekat, že by se její výkon v letošním či příštím roce dostal na předkoronavirovou úroveň. Příjmy státu tedy reálně neporostou. Přitom v letošním roce má být na důchodech vyplaceno 537 miliard korun a v roce příštím to podle čerstvé představy ministerstva financí má být 550 miliard.
Důchody nejsou typickým daňovým příjmem, potažmo výdajem státu. Jsou vypláceny z průběžného penzijního systému, do kterého cíleně (specificky na důchodové zabezpečení) odvádějí peníze daňoví poplatníci, tedy zaměstnanci, zaměstnavatelé i živnostníci. Tento systém – tzv. „důchodový účet“ – se na konci roku 2020 propadl do mínusu 40,5 miliardy korun. Poplatníci do něj tedy odvedli výrazně méně, než z něj bylo vyplaceno. Díru musela vláda zalepit z jiných příjmů.
A v tom je podstatný problém. Čím dál významnějším „zdrojem“ vládních příjmů se totiž stávají „půjčky z budoucnosti“, tedy průběžně vytvářené abnormální vládní dluhy, jež bude nutné v dalších letech splácet. V loňském roce v důsledku pandemického šoku zasekla vláda do státního rozpočtu sekeru ve výši 367 miliard. Letos to má být půl bilionu; tedy, pokud nedojde ke zmíněnému mimořádnému navýšení. A ministryně financí už dokonce přiznala, že i v roce 2022 bude nutný deficit nejméně 300 miliard korun…
