Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dukla 61 pohledem rodilého „Ostravaka“: Issová má přesný akcent i intonaci, Taclíkovi ostravština nešla

Dukla 61 pohledem rodilého „Ostravaka“: Issová má přesný akcent i intonaci, Taclíkovi ostravština nešla

V minulých týdnech předvedla Česká televize ve filmu Dukla 61 filmovou symfonii. Jako rodilý „Ostravak“ jsem si samozřejmě nemohla nevšímat, jak se herci vypořádali s nářečím. I když jsem měla v prvních minutách tendenci pohoršeně kroutit hlavou nad „pražskou ostravštinou“, jak se často píše v komentářích, stačilo mi, aby Martha Issová řekla „Zrobim ti vaječinu,“ a měla jsem pocit, že jsme ze Slezska obě.

Spousta Ostravanů pod recenzemi psala, že je nucená ostravština tahá za uši. Zpočátku mi taky vadil přízvuk Jiřího Langmajera, přišel mi hrozně umělý. Ale pak jsem si uvědomila, že intonaci pochytil docela dobře a že je nejdůležitější, že se snaží. Zní to docela banálně, ale když mluví cizinec česky, v drtivé většině případů půjde poznat, že není Čech. A stejně jsou všichni nadšení, že mluví naší malou řečí. Já jsem zase byla nakonec unesená z toho, že se někdo snaží mluvit naším ještě menším nářečím.

Filmu podle mě tedy rozhodně neuškodila hraná ostravština, ale herci, kteří se mluvit dialektem ani nepokusili. Nejdráždivější to bylo samozřejmě u Marka Taclíka v hlavní roli, který mezi všemi těmi havíři mluvil jediný nejenom bez přízvuku, ale většinou nepoužíval ani žádné místní výrazy. Samozřejmě, že to zastínil jeho bravurní herecký výkon, ale vedle Marthy Issové, která si osvojila nářečí naprosto brilantně, to působilo zvláštně.

Ja ti taku lisknu

Issová asi hlavně díky ostravské jazykové poradkyni nejenže přesně pochytila severomoravský akcent a intonaci, ale taky používala naprosto přesné obraty. Asi málokteré slezské děcko neslyšelo od své drsné slezské matky větu „Ja ti taku lisknu“.

Další jazykovou slabinou, kterou tvůrci mohli ohlídat, byly momenty, kdy herci, který se snažil mluvit „po našimu“, najednou ujel výraz z obecné češtiny. Moravskoslezský kraj je jeden z posledních regionů, kde se obecná čeština prostě a zásadně nepoužívá. Je škoda, že v díle takové úrovně si neohlídali tyto drobnosti. Ačkoliv jsou to maličkosti, berou filmu na autenticitě.

Slezský dialekt mizí

Přes všechny výhrady se herci s jazykem poprali, jak nejlépe mohli, a Slezané z toho mohou mít radost. Nejedná se totiž o sprostou karikaturu regionu jako například v seriálu Vinaři, ale o důstojné a věrné zobrazení. Navíc si v Dukle zahrála celá řada herců z Moravskoslezského kraje, byť ne v hlavních rolích. V roli havířského předáka se objevil miláček ostravských scén Jiří Sedláček, na lampárně seděla Izabela Firlová z Národního divadla moravskoslezského a „haviřsku babu“ Kovacsovou si zahrála ostravská rodačka Lucie Žáčková.

A ještě z jednoho důvodu mám radost, že se herci snažili mluvit slezským dialektem. Protože ač se severomoravští diváci jakkoliv vztekají nad „pražskou ostravštinou“, tak, jak se mluví ve filmu Dukla, už na Ostravsku bohužel téměř nikdo nemluví. Stejně jako všechna nářečí se i ta slezská vytrácejí s každou další generací. Školáci odchovaní televizí už nářečí nejspíš ani nebudou znát, a tak by bylo dobře, kdyby se co nejvíc českých dialektů zakonzervovalo třeba alespoň ve filmové podobě.

KOMENTÁŘ VYŠEL NA WEBU REFLEXU.


DALŠÍ KOMENTÁŘE NALEZNETE ZDE.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1