Dukla 61 pohledem rodilého „Ostravaka“: Issová má přesný akcent i intonaci, Taclíkovi ostravština nešla

Reflex.cz

Clara Zangová

V minulých týdnech předvedla Česká televize ve filmu Dukla 61 filmovou symfonii. Jako rodilý „Ostravak“ jsem si samozřejmě nemohla nevšímat, jak se herci vypořádali s nářečím. I když jsem měla v prvních minutách tendenci pohoršeně kroutit hlavou nad „pražskou ostravštinou“, jak se často píše v komentářích, stačilo mi, aby Martha Issová řekla „Zrobim ti vaječinu,“ a měla jsem pocit, že jsme ze Slezska obě.

Spousta Ostravanů pod recenzemi psala, že je nucená ostravština tahá za uši. Zpočátku mi taky vadil přízvuk Jiřího Langmajera, přišel mi hrozně umělý. Ale pak jsem si uvědomila, že intonaci pochytil docela dobře a že je nejdůležitější, že se snaží. Zní to docela banálně, ale když mluví cizinec česky, v drtivé většině případů půjde poznat, že není Čech. A stejně jsou všichni nadšení, že mluví naší malou řečí. Já jsem zase byla nakonec unesená z toho, že se někdo snaží mluvit naším ještě menším nářečím.

Filmu podle mě tedy rozhodně neuškodila hraná ostravština, ale herci, kteří se mluvit dialektem ani nepokusili. Nejdráždivější to bylo samozřejmě u Marka Taclíka v hlavní roli, který mezi všemi těmi havíři mluvil jediný nejenom bez přízvuku, ale většinou nepoužíval ani žádné místní výrazy. Samozřejmě, že to zastínil jeho bravurní herecký výkon, ale vedle Marthy Issové, která si osvojila nářečí naprosto brilantně, to působilo zvláštně.

Média o KLDR neříkají pravdu, realita je jinde, můžete si otevřít kavárnu, tvrdí Chamrová

sinfin.digital