Články odjinud

Durčák: Žijeme v hyperrealitě a v Matrixu. Lynče se účastní všichni, skutečnost zajímá jen menšinu

Durčák: Žijeme v hyperrealitě a v Matrixu. Lynče se účastní všichni, skutečnost zajímá jen menšinu

KOMENTÁŘ MICHAELA DURČÁKA | Patologickým rysem dnešní doby je vybírání rozinek z pomyslného obřího koláče informací, kterými jsme každodenně zahlceni. V praxi to znamená, že často sdílíme jenom to, co se nám hodí do našeho vidění světa a po pomyslné pětiminutovce nenávisti necháme celý případ vyhnít na propadlišti sociálních sítí. Samozřejmě není v lidských silách dopodrobna sledovat každou kauzu, která hýbe internetem. Pokud se však časem ukáže, že prvotní zpráva nebyla pravdivá, jak je možné, že následná reakce proti manipulaci s realitou ze strany médií a zbytku zúčastněných nezvedne podobnou vlna odporu?

O víkendu probleskla médii zpráva o tom, že herec Jussie Smollett si vymyslel lednový útok příznivců Donalda Trumpa na svoji osobu. Celou situaci ostatně už rozebral ve svém článku více dopodrobna kolega Jan Palička.

Položme si však dle mého názoru snad ještě mnohem důležitější otázku. Ke kolika lidem, kteří v osobním životě, v médiích a na sociálních sítích projevovali koncem ledna rozhořčení nad čím dál horšími mezirasovými vztahy v USA, způsobenými podle jejich názoru pochopitelně prezidentem Donaldem Trumpem, se tato zpráva dostane? A bude je pravda vůbec zajímat?

Dopisovatel australského webu Quillette Andy Ngo se dostal loni do povědomí anglosaské společnosti především díky svojí zkušenosti s místní pobočkou Antify ve městě Portland ve státu Oregon. Americký novinář s asijskými kořeny se tehdy stal terčem útoků a nadávek, o čemž se rozepsal ve svém článku pro americký Spectator, což mu vyneslo značnou pozornost a pozvání do několika médií, například do Fox News.

Byl to právě Andy Ngo, kdo na svůj Twitter před několika dny umístil těžko uvěřitelné vlákno několika desítek fingovaných zločinů, které byly svým motivem (nikoli závažností, provedením atd.) dosti podobné prohřešku Jussieho Smolletta.

Všechny #HateHoax se snažily víceméně o to samé. Pomocí medializace častokrát děsivých skutků přesvědčit americkou veřejnost o platnosti svého narativu, který pořád dokola opakuje, že Donald Trump je rasista, jeho příznivci také, a kromě toho ještě koketují s neonacismem a antisemitismem. To je ale jenom půlka pravdy.

Považuji za klíčovou otázku, jak tyto případy změní vnímání a přístup k podobným případům v budoucnu. Stejně jako tomu bylo v případě mnoha přešlapů v rámci hnutí #MeToo, se však musím domnívat, že bohužel nijak, a dál pojedeme ve stejných kolejí. Mimochodem, co se týká MeToo, abych nebyl obviněn z vyzobávání rozinek (nebo cherry picking, jak se fenoménu říká v angličtině), jsem velmi zvědavý, jak (a pokud vůbec) se vyřeší případ posprejované sochy zobrazující ikonickou fotografii z konce druhé světové války, na níž námořník George Mendonsa vášnivě líbá dívku na Times Square.

K incidentu došlo den poté, co Mendonsa ve věku 95 zemřel a je otázkou, zda to byla jenom hloupá inciativa aktivistů, kteří se snažili poukázat na to, že Mendonsa se dívky na polibek vůbec nijak neptal a prostě ji popadl (ostatně byl v tu asi chvíli hlavně rád, že nemusí zpět do mlýnku na maso v rámci Japonsko-Americké války, a tak popadl první nebohou ženu, která mu přišla do cesty), nebo snahou vyvolat u části veřejnosti podobné pocity jako Smollett, nebo lidé zmínění Andym Ngo.

Jedno je však jisté. Zpráva o výsledku vyšetřování se nedostane k tolika lidem a nevyvolá takovou odezvu jako akt samotný. A tak je to vlastně se vším, co v článku popisuji. Přiznám se bez mučení, že před zprávou o tom, že útok na pana Smolletta byl fingovaný, jsem o jeho napadení nikdy neslyšel. Zprávy, které nezapadají do našeho vidění světa, často vytěsníme, děláme že neexistují, nebo se k nám jednoduše nedostanou.

Bezpochyby stojí také za zdůraznění, že mediálního lynče se vždy účastní s chutí všichni z daného tábora, ale uvedení na pravou míru, nedej bože omluvy, se účastní už jen mizivé procento rozzuřeného davu. Proč si chtít kvůli takové malichernosti bourat pečlivě budované slonovinové věže, v nichž vás neobtěžuje realita okolního světa? Nesnažím se zde však o relativizaci rasového násilí, přehnaného aktivismu ani dalších podobných věci. Zločiny z nenávisti, stejně jako vypjatý aktivismus, samozřejmě existují a nelze vidět za jakýmkoliv společenským pohybem hledat temné síly v pozadí.

Vysvětlení, jak jsme se do takové situace dostali, vidím ve dvou rovinách. Ta první tkví v informačním znečištění, které ve své podstatě znamená, že člověk používající internet a sociální sítě je každodenně vystaven obrovskému kvantu informací, které nedokáže nikdo uceleně přečíst, zpracovat a vyhodnotit.

V takovém případě je naprosto přirozené, že si z objemu médií, komentátorů, influencerů atd. zkrátka vyselektujete to, co vám hraje do karet. Stejně jako je úplně normální, že se obklopujete podobně smýšlejícími lidmi, kteří vám přizvukují a ve vaší názorové skupině tím pádem chybí jakákoliv protiváha, což vytváří tzv. echo chambers. Děláme to všichni. Důsledkem takového stavu je, že je snadné naskočit na vlnu vyhraněného postoje k libovolné události, ale zároveň je mnohem těžší zaregistrovat informaci popírající náš původní názor.

Rychlost a překotnost dnešní doby má také za následek, že žijeme v době titulkové. Jak něco takového vypadá lze dobře shrnout filozofickým pojmem hyperrealita, který proslavil kupříkladu francouzského filozofa Jeana Baudrillarda. V kostce to znamená, že v postmoderní době jsou realita, význam a smysl věcí nahrazeny jejími lacinými kopiemi.

Lidé žijící v takovém světě nejsou schopni odlišit realitu od simulace a je téměř nemožné se z takové pasti dostat, protože nikdo z nás si už nepamatuje, co je a není skutečné. Ano, ptáte se správně, právě odtud čerpala inspiraci filmová trilogie Matrix.

V Baudrillardově pojetí totiž média nejen popisují svět, ale také ho čím dál více upravují a definují, což zkresluje realitu. V našem případě to znamená, že mnozí z nás svoje názorové oponenty, politické protivníky zprostředkovaně vidí v těch nejčernějších barvách namíchaných senzacemi hledajícím zpravodajstvím atd.

Ať už jde o nadávky do fašistů, komunistů, zrádců národa, rasistů, xenofobů nebo populistů, vždy jsme se k ní dopracovali za pomoci stejného vzorce. Pokud se však následně ukáže, že naše představy byly falešné a snaha ostrakizovat protistranu ostudná, často to ignorujeme, nebo k nám takové zjištění jednoduše informačními kanály nedoputuje.

A realita? Zeptejte se sami sebe, kolik znáte voličů ANO? Nebo pravověrných komunistů, sympatizantů Ruska apod.? Odpověď bude v mnohých případech nula. Welcome to the Matrix.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud