Dva roky od programového prohlášení vlády. Při plnění slibů nedošla ani do půli cesty

Vojtěch Kristen

30. 06. 2020 • 14:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | „Zásadní priority“ vlády ukotvené v programovém prohlášení se kvůli pandemii koronaviru rázem ocitly na vedlejší koleji. Docela pochopitelně. Ministři hasí zejména akutní problémy spojené s pandemií a s uzavřením ekonomiky a na velká, koncepčnější opatření nemají kdy. Podle poslankyně Miroslavy Němcové (ODS) je tento stav dokonce důvodem k tomu, aby vláda znovu předstoupila před zákonodárce s žádostí o důvěru. My jsme se znovu podívali na šest hlavních vládních priorit a na to, jak daleko s nimi kabinet za dva roky od jejich sepsání dokázal pohnout. 

Důchodová reforma

Důchodová reforma, bolavé místo všech posledních vlád. Bohužel, i té současné. Babišův kabinet si sice vytyčil důchodovou reformu jako první prioritu svého programového prohlášení, už nyní je však zřejmé, že z toho zase nic nebude. Už v únoru totiž vicepremiérka Alena Schillerová prohlásila, že „tato vláda důchodovou reformu neprovede, ani nezvýší věk odchodu do důchodu“. 

Na reformě našich penzí sice pracuje Komise pro spravedlivé důchody, její výstupy jsou však terčem kritiky. Odmítá je jak Alena Schillerová, tak šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová či hlavní ekonom Deloitte David Marek. Podle něj zprávu, kterou komise v úvodu letoška předložila, „se studenty spočítáte za jedno dopoledne.“ Aktuálně se tak tuzemskou důchodovou reformou zabývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), její reálné přijetí však bude muset realizovat až příští vláda. 

Kromě důchodové reformy a závazku na dostupné bydlení obsahuje první bod vládních priorit i slib na zavedení slev z jízdného pro studenty a důchodce – ekonomy hojně kritizovaného výdaje, který státní kasu ročně zatěžuje asi šesti miliardami korun. Ten se vládě naplnit podařilo. Je přitom škoda, že si kabinet pro důslednou realizaci z prvního bodu programových priorit vybral právě toto – do velké míry zbytné – opatření. Důchodové reformě i zajištění dostupného bydlení by měla vláda Andreje Babiše přikládat podstatně větší pozornost. 

Digitální Česko

Paradoxně to byla právě pandemie koronaviru, která prověřila druhou vládní prioritu. A jak se ukázalo, k efektivnímu digitálnímu státu máme stále daleko. Patrné je to z dennodenních zkušeností lidí, kteří se potýkali například se složitou administrací žádosti o státem garantované úvěry v úvěrových schématech Covid či během potřeby doložit dokument o uzavření školy pro získání ošetřovného. Vláda se sice hájí, že dělá pokroky – přijala zákon o právu na digitální služby (označovaný jako digitální ústava) a plánuje digitalizaci stavebního řízení – při pohledu na evropský benchmark ale stále viditelně zaostáváme. 

Že je Česko v e-governmentu pozadu ostatně tvrdí i zpráva Evropské komise, podle které je digitalizace tuzemské státní správy příliš pomalá. „Pokud jde o užívání a poskytování veřejných digitálních služeb, patří Česko mezi nejméně rozvinuté členské státy. Počet uživatelů tzv. e-governmentu zaostává daleko za unijním průměrem,“ píše evropská exekutiva.

Být v Evropě vidět

Tento bod se vládě daří, byť dost možná jinak, než by si sama přála. Pozornosti se Česku dostává kvůli údajnému střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, k němuž Evropský parlament přijal dříve v červnu rezoluci. Ta tvrdí, že Babiš zpochybňuje nezávislý výkon své funkce – na jedné straně se z pozice premiéra spolupodílí na rozhodování o udělování evropských dotací, na straně druhé je v pozici obmyšleného ve svěřenských fondech kontrolujících Agrofert. 

Postoj české vlády vůči Bruselu v posledních týdnech poměrně blatantně shrnuje odpor k post-koronavirovému balíčku ekonomické pomoci. Konkrétně kvůli přerozdělovacímu mechanismu tohoto fondu obnovy, který má – poměrně logicky – nejvýrazněji pomoci nejpostiženějším zemím a který staví Česko v evropském kontextu do poměrně nové role: čistého plátce. To ovšem premiér kritizuje s tím, že není cílem Česka finančně pomáhat rozvinutějším ekonomikám, jako je Itálie či Španělsko. Jak ve svém komentáři shrnuje komentátor David Klimeš, Česko zůstalo ve svém postoji vůči zbytku Unie zcela opuštěné, od našeho postoje se odklonily i tradiční spojenci v rámci EU: země Visegrádu. 

Strategické investice

Ve svém programovém prohlášení vláda slibuje sestavení strategického investičního programu. To se kabinetu sice podařilo, když loni přinesl takzvaný Národní investiční plán, dokument však ekonomy a odborníky nebyl přijat příliš vřele. Kromě úvodní analýzy se totiž jedná o prostý výčet projektů bez zhodnocení jejich významu, určení priorit či způsobu financování. 

Kromě zpracování investičního programu čtvrtý bod vládních priorit obsahuje i důraz na stavbu silnic a dálnic. Ta sice není tak slabá, jako během předchozí vlády, ale opět záleží na úhlu pohledu. V roce 2018 byly v Česku otevřeny pouhé čtyři kilometry nových dálnic, o rok později to již bylo 35 kilometrů. Nicméně – pro kontext – Maďarsko loni postavilo téměř 150 kilometrů nových dálnic a srovnávat se s hustotou polské dálniční sítě zavání sebemrskačstvím. Co se vládě naopak podařilo je přijetí takzvaného liniového zákona, který by měl v budoucnu uspíšit výstavbu strategické dopravní infrastruktury až o polovinu; rozhýbává se i deklarovaná výstavba nových bloků v jaderných elektrárnách. 

Reforma státu

V této kapitole má vláda co dohánět. Hned v prvním bodu priority kabinet hovoří o nutnosti vyrovnaného financování, jeho rozpočty jsou však posledních letech schodkové. Pro rok 2019 vláda počítala s 40 miliardami deficitu, pro letošek, do chvíle, než se objevila koronavirová krize, to mělo být rovněž 40 miliard. Tyto schodky by přitom – byť v době ekonomické konjunktury – nebyly samy o sobě problémem, pokud by tyto peníze byly vhodně investovány. To se však nedělo a neděje. Namísto skutečných investic do budoucnosti tyto peníze projídáme na projektech typu slevy na jízdné.  

Ani v dalších bodech této kapitoly se vládě příliš nevede. Nová koncepce sportu v podobě Národní sportovní agentury by měla plně naběhnout během příštího roku, zatím se však dostává do problémů ještě před svým spuštěním. Jak píše web Neovlivní.cz, vyplácení sportovních dotací má být „vážně ohroženo“. Diskuse o nových pravidlech pro financování zdravotnictví se pak v posledních měsících redukuje na neschopnost vlády zajistit lékařům i lidem vstříc pandemii ochranné prostředky a selektivní oddlužení předem vybraných nemocnic. Výsledky hlubší strategické diskuse o střednědobé a dlouhodobé ufinancovatelnosti zdravotní péče v Česku však stále chybí. 

Posílení bezpečnosti

I realizace posledního bodu priorit vlády budí trochu rozpaky. Hraje se v něm především na národní strunu, když kabinet hovoří o zajištění soběstačnosti ve všech možných odvětvích. Obrana, zemědělství, energetika. Jenomže když se dostal do centra pozornosti zmiňovaný návrh na potravinovou soběstačnost – kdy mělo být 85 procent prodávaných výrobků českého původu – poslanci jej pod tlakem argumentů raději sami stáhli. Podobně pak vyznívá i bod proklamující snahu o soběstačnost v oblasti elektrické energie – kde je však Česko jejím vývozcem. 

SDÍLET