Evropská komise – kulhající kůň vakcinačního závodu, nebo naše štěstí v neštěstí?

POLEMIKA | Očkovací mise Evropské komise drhne a pozorovatel může mít v posledních týdnech dojem, že Evropa pomyslný vakcinační závod prohrává. Komise vede spory s výrobci a sahá po kontroverzních řešeních. Kdo zaváhal? A bylo možné přistupovat k očkování v EU jinak – na vlastní pěst? Téma, nad kterým se střetli Martin Maňák a Martin Schmarcz.

Martin Maňák:

Evropská unie si v posledních, pandemicky vypjatých dnech našla nového otloukánka: soukromé výrobce vakcín, které mají být záchranou před zdravotní a ekonomickou krizí. Tváří v tvář neúspěchu Evropská komise vyrukovala s antitržními zbraněmi a vyhrotila tak otázku, zda je centralizované bruselské řízení nákupu přínosem, či naopak přítěží.

V úvodní fázi vakcinačního závodu se ukázalo, že EU si ve srovnání s některými mimounijními státy počíná v očkování znatelně pomaleji. Dodávky vakcín do EU se zpožďují a redukují, mj. i proto, že konkurenti vsadili na „lepšího“ výrobce a dokázali si vše pružněji nasmlouvat. Komise si na svá bedra vzala úkol zachránit unii centralizovaným nákupem vakcín a díl zodpovědnosti tak logicky padá na bruselskou „vládu“. Ta se proto nejenom snaží svalit vinu na soukromé výrobce, ale začala jim dokonce hrozit regulacemi, respektive zákazem vývozu vakcín mimo unii. 

Komise tím opět ukázala podstatu svého panování, jehož hlavními nástroji jsou – vedle dluhového přerozdělování eurodotací – regulace a zákazy. A ještě k tomu se ocitla na mezinárodní tapetě, když ji za úmysl kontrolovat vývoz vakcíny kritizovala i Světová zdravotnická organizace. 

Panika z dosavadní prohry zvýraznila převládající strategii EK: donutit trh k poslušnosti, vynutit si spolupráci dle – primárně – politických potřeb. Snaha o mocensko-úřednický přístup vůči vakcínovým firmám je pošetilá. Brusel svou snahou o silové řešení problému zjevně chce kamuflovat skutečnost, že v úvodní fázi prokoučoval obchodní soutěž v konfrontaci s pružnějšími a schopnějšími národními vládami mimo EU. Komise (ale jistě i mnoho národních politiků) si zjevně myslí, že si dokáží vynutit lepší fungování soukromých firem nátlakem. To je ale omyl. Služby a produkty se na trhu rodí a rozvíjejí na základě přínosné spolupráce, nikoliv úředním befelem či hrozbami. EU je „vynikající“ v regulacích, ve vnucování vize zeleného světa na dluh, v přerozdělování cizích peněz. Není však dobrá v poskytování skutečných služeb pro občany: ty totiž reálně zajišťují soukromé firmy, tedy trh a na něm nevítězí ten, kdo umí nejtvrději zakazovat.

Komise opět ukázala podstatu svého panování, jehož hlavními nástroji jsou – vedle dluhového přerozdělování eurodotací – regulace a zákazy.

Boj Evropské komise o dodávky očkovacích látek i boj s pandemií staví do popředí úmysl části politiků vytvořit superstát, jemuž reálně vládne všemocná úřednická komise. Centralizovaný nákup vakcín je však exemplárním příkladem sporných přínosů centrálně-plánovitého řízení (většiny) kontinentu.

Existuje obava, že bez supervizního dohledu či exekutivní role bruselské eurovlády by mezi členskými státy došlo k „sebevražedné“ válce o vakcíny, v níž by menší státy prohrály. Jenže centralizovaný nákup ve srovnání s jinými variantami rozhodně neprokázal pozitiva. Ostatně, například „disidentské“ Maďarsko už zjevně nad schopností „centrály“ zlomilo hůl a vakcíny si na vlastní pěst objednalo od „nepřátelského“ Ruska.  

Předpokládat, že by spolu státy EU začaly „válčit“ o vakcínu, pokud by její nákup neřídil Brusel, znamená dovodit dvě vážné teze. Především by to znamenalo, že mírové soužití zemí v rámci EU platí jen v lepších časech. Jakmile přijde krize, začnou spolu „válčit“, i když jsou členy jedné nadnárodní organizace. Bylo by tomu skutečně tak? Pokud ano, pak je EU jen oportunistická přetvářka. Koneckonců, státy (včetně těch unijních) spolu soupeří neustále, obchodní soupeření ale není válka.

Z teze o hypotetickém vypuknutí „vakcínové války“ by muselo nutně plynout, že národní vlády jsou ve srovnání s bruselskou komisí neschopné, bezbranné, nefunkční; jinak řečeno, že moudře a spravedlivě ve prospěch všech obyvatel lze Evropu spravovat jen tehdy, pokud ji z centra řídí moudrá supervláda ve formě komise. Zjevný opak je a vždy bude pravdou.

Martin Schmarcz:

Udělala Evropská komise při nákupu vakcín chyby? Zcela jistě. Znamená to, že samotné Česko by na tom bylo lépe? Zcela jistě ne. Měli bychom mnohonásobně menší vyjednávací sílu, v dlouhé frontě zájemců přišli na řadu později a velmi těžko se bránili porušování smluv a tržních pravidel nadnárodními firmami.

V Evropské unii se začalo očkovat o tři týdny později než ve Velké Británii, o čtrnáct dní jsme zaostali za USA a o sedm za Izraelem. Je jasné proč. Když máte rychle reagovat, tak to spíše dokáže jedna vláda, než když se jich musí dohodnout dvacet sedm. Zdravotnictví nepatří mezi společné politiky, takže jednotlivé země se napřed musely domluvit a zmocnit komisi, aby na základě jejich objednávek nakupovala.

Ono zpoždění vidíme na Německu. Už v červnu mělo dávno hotovou logistiku a jednalo o dodávkách očkovacích látek. Jenomže Angela Merkelová chtěla zabránit přetahování a přeplácení mezi unijními státy, takže jednání stopla. Ruku na srdce, byli by Babiš a spol. tak rychlí? Premiér tehdy odbýval kritiku, proč nic nedělá, slovy, že opozice straší a druhá vlna nepřijde. Naše vláda neuměla sama včas nakoupit ani jehly. Ta že by zajistila vakcíny?

Nicméně podívejme se na problém obecně. Dejme tomu, že máme skvělý a rychle reagující kabinet. I pak bychom na tom byli lépe než s EU pouze v tom případě, že bychom jako Izrael vakcíny mnohonásobně přeplatili a koupili dřív, než proběhly klinické zkoušky. Což je stejně pravděpodobné, jako že bychom vyhráli Šestidenní válku. A ani rychlý nákup při „normálním“ postupu, tedy za běžnou cenu a až po odzkoušení a schválení látky, by nám místo v první řadě nezaručil. Proč? Protože když jde o život, nehraje se fér.

V obvyklých situacích spoléháte na to, že platí tržní pravidla a smlouvy jsou svaté. To nyní padlo. Vakcín je celosvětově nedostatek, a když jste nevelký stát, který nemá žádného výrobce, pak zboží určené pro vás může na poslední chvíli někdo přeplatit, nebo ho producent přednostně dodá „vlastní“ vládě, protože „národní zájem“ dostane přednost před byznysem.

Máme štěstí, že nakupujeme s EU. Na velikosti záleží a globální trh je nemilosrdný.

Proti nečestným praktikám nadnárodních gigantů je malá země – bez ropy a ochoty platit několikanásobně víc – v dané chvíli bezbranná. Gigant jako Evropská unie ale má páky, jak si plnění smluvních závazků a pravidel trhu vynutit. Pokud se potvrdí podezření, že jí zaplacené vakcíny se přednostně dodávají lépe platícím zemím v Zálivu či britské vládě, stopne na oplátku jejich vývoz z výrobních centr na svém území.

Česko je v jiné pozici. I kdyby nám vládl někdo jiný a lepší a my opravdu sami zahájili očkování dříve než s EU, museli bychom o dodávky tvrdě bojovat nejen s Američany, Brity a Izraelci. Ale také s Němci, Francouzi, Italy, Rakušany, Nizozemci… – a všechny tyto evropské země by nad námi měly navrch. Není lepší objednat ve velkém společně se silnějšími než se s nimi prát? Problém přece není v tom, že by Evropská komise nekoupila dost vakcín, ale že se celosvětově krátí dodávky a neplní smlouvy.

Z této situace se EU musí poučit. Pro takové krize potřebujeme více firem schopných vyrobit vakcínu. Zvládl to německý BioNTech, francouzský Sanofi nikoli. Je v zájmu Česka vybudovat robustnější evropskou zdravotní infrastrukturu, k čemuž můžeme nabídnout výrobní, výzkumné i personální kapacity. Rovněž Evropská komise musí být schopna jednat pružněji. Mnozí to neradi uslyší, ale to lze dokonale zajistit pouze v případě, že se unie stane federací jako USA. Jít v této věci samostatně? To je cesta do pekel.

Pro zbytek světa jsme sobci a bereme si vakcín moc. Předsedkyně EK ale správně opáčila, že EU se musí starat hlavně o své občany. Kdo si myslí, že globální trh funguje sám od sebe, je naivní. V národním státě plnění smluv a ochranu zákazníka vynucuje vláda a ve světovém měřítku na to slabý místní kabinet nestačí. Když jde o život, potřebujete právo vynutit rychle, a proto je dobré mít za sebou ekonomickou velmoc. Nejlépe Spojené státy nebo Evropskou unii. Na velikost zkrátka záleží.

SDÍLET
sinfin.digital