Facebook, Google a Amazon připomínají přežraného Otesánka. Je načase mu naordinovat dietu | info.cz

Články odjinud

Facebook, Google a Amazon připomínají přežraného Otesánka. Je načase mu naordinovat dietu

Na začátku byly Facebook, Google i Amazon mladé, dravé a inovativní společnosti, které si získaly srdce veřejnosti. Byly ztělesněním nové epochy internetového byznysu i našeho přerodu v digitální společnost jedniček a nul. Přitom jakoby mimochodem svrhly z trůnu nejhodnotnějších společností světa „smradlavé“ a „špinavé“ firmy obchodující s fosilními palivy jako Shell či Exxon a zdarma přinášely poptávané služby i neotřelá řešení. Jenže tyto firmy v posledních měsících a letech stále více připomínají „Otesánka“, kterého nemá nikdo rád a kterému je třeba jeho apetit zarazit. Jak na to? Nad tím se v textu zamýšlel server Economist.

Kdysi obdivované firmy dnes vyrostly do takové míry, že jsou trnem v oku jak politiků, tak veřejnosti. Důvodů je mnoho. 

Jak tato triáda rostla, přitahovala stále více spotřebitelů. Princip je jednoduchý: čím více měl Amazon prodejců, tím větší byl zájem zákazníků. A tím více prodejců na internetový obchod mířilo. Spirála se roztočila. Nyní Amazon pokrývá dvě pětiny internetových tržeb v USA, Facebook se svými dvěma miliardami uživatelů často lidem supluje média i sociální život. Google pak trojici doplňuje s mimo jiné drtivým podílem internetového vyhledávání. Existují před volbami nějaká cennější data, než ta, jaké výrazy voliči na internetu hledají? 

To je však jen začátek. S objemem a kvalitou poskytovaných služeb roste zájem spotřebitelů, kteří obratem přitahují investory a reklamní zadavatele. Už loni se tak všechny tři společnosti umístily mezi pěti největšími firmami podle tržní kapitalizace, překvapením není ani fakt, že Facebook s Googlem dnes kontrolují dvě třetiny tržeb z online reklamy v USA. Z malých firem vyrostli pořádní „otesánci“. A mají stále větší hlad. 

Veřejnost, politici i regulátoři už jich ale mají plné zuby. Lidé proto, že tyto společnosti platí jenom zlomky daní, které by ve skutečnosti měly odvádět. Státy Evropské unie mezi lety 2013 až 2015 přišly na daňových kličkách Facebooku z Googlem až o 5.4 miliardy eur, u Amazonu zase američtí zákazníci nemuseli roky platit prodejní daň. Výsměch systému.

Politici si zase dobře uvědomují, jakou roli Facebook sehrál v ovlivňování nejen amerických, ale podle všeho i francouzských či německých voleb. Zatímco tradiční média - noviny, televize, či online verze magazínů - jsou za své zprávy a sdělení odpovědné, internetové moguly se zavedené logice vymykají a mají vlastní pravidla. Jak tato pravidla fungují již politici poznali, když i díky dezinformacím a propagandě na Facebooku vyhrál Donald Trump americké volby a Velká Británie se rozhodla opustit Evropskou unii. 

Ani regulátoři si s těmito firmami nevědí rady. Velká trojice totiž přepsala tradiční systém hranic mezi státy a stala se skutečně globálním aktérem. Díky tomu nabírala stamiliony uživatelů po celém světě a rostla a rostla. Apologeti argumentují, že tyto firmy nabízejí skvělé služby zdarma. Mýlí se. Za služby těchto společností všichni platíme. Nikoliv penězi minulosti, ale penězi budoucnosti. Našimi osobními daty, která se tyto firmy naučily skvěle monetizovat. Win-win. Data pomohou rozvoji jejich služeb a získané peníze z reklamy jim slouží, aby z cesty odklízely potenciální konkurenty. Instagram, WhatsApp či Waze. Nejen tyto společnosti Otesánek s chutí schramstnul. 

Pokud nás historie učí něco o monopolu, je to lekce, abychom se ho vyvarovali. Je neefektivní. Ve svém optimu vyrábí méně zboží a služeb za vyšší cenu. Podporuje asymetrii, kde získává vlastník a tratí všichni ostatní. Lidé by měli usilovat o konkurenční prostředí, ne o to, aby existovalo několik neotřesitelných a neregulovaných mogulů s jasnou superioritou ve své oblasti – technologické, sociální, mediální a ekonomické.

Právě to je však cesta, na které se nyní nacházíme. 

Dříve bylo řešení takového problému poměrně jednoduché. Přerostlá firma se buď musela rozdělit, nebo byla regulována. Žel, ani jeden přístup v tomto případě nefunguje. Standardní regulatorní opatření jsou neúčinná vzhledem k nefinanční povaze služeb těchto společností, které navíc operují nad jednotlivými národními státy.

Ani „roztrhání“ firem není cesta k cíli. Rozkouskování takového Googlu by nejspíše vedlo k tomu, že by se jedna jeho část postupem času stala dominantní a ostatní odnože zkrátka přerostla. Problém by se tak jen odložil, zatímco přínos pro veřejnost by se v mezičase snížil.

Řešení přesto existuje. Jak navrhuje sever Economist, jednou z možností je úprava právní krajiny. Většina zemí a nadnárodních celků by si měla uvědomit, že jsme již v 21. století a že tomu musejí odpovídat i zákony a regulace. Orgány, které je uplatňují, by pak měly podrobněji zkoumat veškeré akvizice velkých technologických firem se zvláštním zřetelem k tomu, zda převzetí firmy není jen strategickým rozhodnutím, které má udusat inovaci a omezit potenciální konkurenci. Zda náhodou neumírá další z šancí, jak postavení trojice ohrozit „zdola.“

S tím je spojený i druhý přístup. Musíme si uvědomit, že naše data jsou cenné platidlo. Že jde o tvrdou měnu, hnací motor vývoje. Současný vývoj umělé inteligence? Založený na datech! Data znamenají moc. A touto mocí by neměly oplývat jen ty největší firmy s neotřesitelnou pozicí.

Economist přichází s návrhem, aby ty největší firmy měly povinnost anonymní uživatelská data prodávat i své konkurenci, která by je využívala pro zlepšení svých služeb a zvýšení konkurenčního prostředí. „Tento princip by vedl ke změně paradigmatu: data by se z aktiva, které si giganti střeží, aby tlumili konkurenceschopnost na trhu, staly aktivem, které uživatelé sdílejí, aby povzbudili inovaci,“ dodává Economist.

Kompletní zpravodajství k prezidentským volbám 2018 najdete zde>>>

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud