Francie ukázala, že Google bude muset ustoupit a platit médiím. Teď je řada na Česku

Michal Půr

09. 10. 2020 • 07:46
KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pokud jste vloni sledovali schvalování reformy autorského práva v Evropské unii, možná si ještě pamatujete na skeptické hlasy, že celá legislativa je bezzubá a Google a další technologičtí giganti ji budou bohorovně ignorovat. Když vydavatelé, umělci a další dotčení tvrdili, že očekávají peníze za svůj obsah a za svoje díla od největších internetových firem světa, setkávali se často s výsměchem. Ten teď utichl.

Francouzští vydavatelé se dohodli s Googlem na velmi zajímavých platbách za mediální obsah, který vyhledávač zobrazuje. Tamní soud navíc rozhodl, že s nimi americká společnost jednat musí a musí také za obsah platit. A to vše na základě důsledného uplatnění unijní reformy autorského práva. 

V Česku bychom měli tento vývoj sledovat velmi pozorně. Francouzská vláda byla v přenosu nových pravidel do národní legislativy velmi rychlá a také dostatečně tvrdá. Vydavatelé se zase (byť s některými komplikacemi) dokázali spojit a americký gigant prostě poslali před soud.

V září loňského roku Google hrozil, že s jednotlivými médii o licencích, které by mu obsah umožnily zobrazit, jednat nebude. Místo toho se rozhodl, že omezí informace, které zobrazuje. Firma si zjevně slibovala, že tak připraví média o příliv uživatelů a ty nakonec přijdou s „prosíkem“ o pomoc, přičemž Google jim vydá licence zdarma. Američané se ovšem přepočítali a následný soud i odvolání proti verdiktu prohráli. Šéf mediální skupiny Les Echos (vydavatel největšího ekonomického deníku v zemi) Pierre Louette tak mohl oznámit, že firma akceptovala „princip odměňování“, který je zahrnut ve směrnici o autorském právu na internetu.

Podle informací INFO.CZ se odměna například i pro poměrně malé weby pohybuje ve vyšších stovkách tisíc eur ročně. U velkých to logicky bude ještě více. Pro dlouhodobě podfinancovaná média jsou to nové peníze, které byly do určité míry virtuální a počítaly s nimi jen největší optimisté. V tomto momentu bychom každopádně měli zpozornět. Je zjevné, že stát nemusí vymýšlet komplikované a kontroverzní programy na pomoc médiím. Řešení je takřka na dosah ruky.

Česko zatím unijní směrnici do národní legislativy nepřevedlo, přičemž za současné situace se k tomu rozhodně nepřibližuje. Na samotnou „transpozici“ má přitom každý členský stát jen dva roky, jinak jej mohou stihnout sankce. Stejně důležitá je ovšem podoba samotné legislativy v českém právním řádu. Technologičtí giganti lobují napříč Evropou a snaží se minimalizovat škody pro vlastní kasu. Je tak nanejvýš důležité, aby české ministerstvo kultury přišlo s razantním návrhem. Jen ten posílí vyjednávací pozici tuzemských vydavatelů. Výsledkem budou média stabilnější a kvalitnější. Pokud uvidíme, že se někdo snaží o co nejmírnější návrh, je zjevné, že usiluje o přesný opak. A takoví politici se ve sněmovně nepochybně objeví.

SDÍLET