Články odjinud

Fuj, táhni! Zeman sklízí vlastní trenky. Komentář Petra Holce

Fuj, táhni! Zeman sklízí vlastní trenky. Komentář Petra Holce

„Svých“ rudých trenýrek, které původně zavlály nad Pražským hradem, už se prezident Miloš Zeman zřejmě nikdy nezbaví. A to ani, když je s pomocí svého hradního „kotelníka“ Jiřího Ovčáčka veřejně spálí třeba stokrát. Rudé trenky připnuté na oblečení rodičů se mu teď vrátily i na první školní den ve škole, kam přišel pozdravit děti. A nejen to. Ke svému překvapení ochutnal i svou vlastní medicínu nenávisti.

Rudé trenky Zemana čekaly ve škole v Praze 6, což nejspíš mohl čekat. Praha 6 sice kdysi bývala lampasácká a dodnes tu žije i hodně ruských agentů, jimž říkáme diplomati, takže by tu prezident mohl být doma. Jenže politicky i občansky jde tradičně o rajon pomyslné „pražské kavárny“. Na zdejší radnici proto diktuje šéf pražské TOP 09 Ondřej Kolář, který dělal tajemníka Karlu Schwarzenbergovi. Tohle fakt není čtvrť „Zemanovců“.

Zeman tak ve škole od matky jednoho z dětí slízl i méně přátelský pozdrav „Fuj, táhni“, za nějž si autorka vysloužila od Ovčáčka napomenutí, ať se chová slušně. Jaká ironie: podívejte se nejen na Ovčáčkův twitterový účet a ucítíte zlou žumpu. Za drzost by veřejnému úředníkovi slušelo pár hodin veřejně prospěšných prací, dluží nám je už dlouho. Rád ve volném čase čistí ruské pomníčky, tak by to teď mohl rozšířit i na chodníky. I ty jsou plné… víte čeho.

„Vůbec jsem si jich nevšiml,“ komentoval sám Zeman rudé trenky na oblečení některých rodičů. Myslím, že výjimečně mluví pravdu. Sledoval jsem jeho školní návštěvu živě v televizi a obávám se, že okolní život je to poslední, co prezidenta poslední dobou trápí. Být žákem školy, budu si ten pohled do smrti pamatovat.

Zemanova ochranka navíc musela rodiče nějakou dobu držet ve škole, než prezident zmizí v limuzíně pryč. Snad se bála, aby mu v tom méně přátelsky nepomohl i někdo jiný. Přestává to být důstojné. Skoro žádné Zemanovo veřejné vystoupení už se neobejde bez podobných incidentů a zadarmo přestaly být i chlebíčky od hejtmanů. Ano, Zeman vyhrál i podruhé volby, o tom žádná. Taky je ale málem prohrál; odporu proti němu, slitému disciplinovaně do Jiřího Drahoše, tentokrát nechybělo moc k vítězství. Síly ve společnosti se vyrovnaly. A taky polarizovaly.

INFOGRAFIKA: Zeman na veřejnosti

Zeman by proto mohl ubrat na svém džihádu proti všem, co ho nevolí. Ostatně kroutí poslední funkční období. Ano, Zeman zůstává nejpopulárnějším politikem, fuška by ale spíš byla nebýt jím; naše prezidentská funkce nezná moc politické zodpovědnosti a nápadně se podobá funkci gejši: utěšujete prostě národ a taky mu trochu podlézáte, abychom se po práci cítili líp. Nikdo nechce od prezidenta slyšet, že je nekulturní, jak nám to ještě nedávno říkal „kníže“.

Prezident teď sklízí stále štědřeji plody vlastní setby. Po svém prvním vítězství slíbil, že bude prezidentem „dolních deseti milionů“ lidí. Jestli tehdy myslel Čechy, což se občas nezdá, vychází to téměř na všechny. Všichni jsme v tom měli být se Zemanem společně. Jenže nejsme. Téměř šest let totiž prezident nejvíc maká na tom, aby byl plně prezidentem jen svých nejoddanějších fanoušků. Ano, téměř šest let makají i jeho odpůrci; ti pro změnu na tom, aby jejich prezidentem nebyl vůbec.

Oba tábory si ale nejsou rovny. K právu voličů prostě patří i to, odměnit i prezidenta občas vejci, když na ně mají zrovna chuť. K náplni zvlášť českého prezidenta, který se symbolicky vznáší nad Prahou a jinak stejně nemá moc co na práci, má patřit spíš společnost spojovat. Rádi se totiž rozdělíme sami podle přízvuku nebo ceny auta. Zeman určitě není první prezident dělící společnost. Nemohl si to odpustit už pozdní Václav Havel, ten to ovšem praktikoval spíš v hádankách. Snad pořád ještě cítil „samet“.

Muziku na Hradě přitvrdil jeho nástupce Václav Klaus, pořád to ale ještě nebyl otevřený džihád. Masakr rozpoutal až Zeman a každým rokem je jen hůř. Doufejme, že to celé neskončí tím, že budou i našeho prezidenta vozit v papamobilu jako papeže a on - nebo spíš jeho dvojník - bude kynout svým ovečkám. To je totiž trochu jiný koncept moci.