Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

GLOSA: Zase ti zlí novináři! Okamura prchá sněmovnou před dotazy

GLOSA: Zase ti zlí novináři! Okamura prchá sněmovnou před dotazy

Šéfa parlamentní SPD a místopředsedu sněmovny Tomia Okamuru pronásledují jeho vlastní slova. Není to zdaleka poprvé, kdy se do takové situace dostává, ale že by v ní uměl chodit, se stále říct nedá. Někdy zkrátka ani zběsilá kadence slov nestačí. Jako s podivem se to stává vždy, když je okolo kamera a za ní „nepřítel SPD“. Naposledy to byl redaktor Českého rozhlasu, který se Okamury hodlal zeptat na jeho slova pronesená v České televizi.

Okamura si nejnověji zavařil úterním výstupem v ČT, kdy v prestižním čase po sedmé večer v Událostech odpovídal moderátorovi Michalu Kubalovi na dotazy ohledně koncentračního tábora v Letech u Písku. Nevíme, jakou měl v tu dobu teplotu, ale od té doby se veze.

Pro připomínku kontext: Na místě areálu bývalého tábora stojí vepřín a stát po dlouhých letech dohodl jeho odkup, bourání a sanaci. Bude to stát přes půl miliardy korun a Tomio Okamura dobře ví, že zpochybňování této investice mu přinese body u jeho voličů. Peníze by přeci dokázal využít lépe (rozuměj, jakkoli si většina jeho podporovatelů řekne). V duchu této strategie se v lednu pustil do takové série zbytečných výroků o tom, jak to v táboře vlastně nebylo tak hrozné – prý žádné ploty a tvrdý dozor – až začala padat trestní oznámení a Okamura nakročil ke svému konci ve vedení sněmovny.

Zpět do úterních Událostí. Okamura hlásá: Je to kampaň, nic jsem nezpochybňoval, zvěrstva nacistů odsuzuji. Podpořil byste tedy den památky obětí romského holokaustu? ptá se moderátor.

Budeme ještě lepší, nezaváhal Okamura: „Navrhneme ještě přísnější variantu,“ odpovídá, jako kdyby šlo o postih, který má na někoho „přísně“ dopadnout. „Chceme, abychom určili významný den všech obětí holokaustu.“

Všichni jsme to viděli, ale přesto:

720p 360p

Okamura si utrhl naživo národní ostudu. Tento významný den už v Česku existuje, parlament ho uznal v roce 2003. A je 27. ledna. Byl i 27. ledna 2018. Mimochodem právě v tento den Okamura oslavoval ve štábu prezidenta Miloše Zemana a po chodbách TOP hotelu trousil v úvodu zmíněné lži o neexistujících plotech a volném pohybu lidí v Letech. Jak později vysvětlil, není historik a četl to „na internetu“ od „nějakého pana profesora“.

Když se nikdo nedívá...
Kvůli výrokům o táboře v letech čelí kritice i poslanec SPD Miloslav Rozner. Na uzavřeném sjezdu strany dle ČT rovnou řekl: „Bezesporu bych nikdy nevyhodil z okna půlmiliardy za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncentráku.“ Čelí několika trestním oznámením. To poslední na něj podal Karel Schwarzenberg, jehož životní příběh je s Lety přímo spojený.

Zatím poslední kapitola jedné velké ostudy místopředsedy Poslanecké sněmovny se psala přímo v dolní komoře parlamentu tento týden. Server iRozhlas.cz se dva dny pokoušel získat Okamurovo vyjádření a reakci na jeho slova v ČT. Neúspěšně. Domluva s jeho asistentkou nikam nespěla a telefony už pak prý ani nikdo nebral.

Reportér rozhlasu zastihl Okamuru až v době jednání organizačního výboru sněmovny. Namísto jasné odpovědi, která by od politika požívajícího stejné funkce jako Okamura byla na místě, se dočkal zběsile přečteného prohlášení o tom, jak je veřejnoprávní médium aktérem politického boje a špiní nepohodlné politiky. Pak následoval úprk, záznam ČRo to osvětlí nejlíp:

Rozhlas ústy svého generálního ředitele pro úplnost dodal, že „je zcela nezávislý, objektivní a nestranný a plní tím svoje poslání média veřejné služby. Řídí se ve svém vysílání příslušnými zákony i Kodexem Českého rozhlasu.“ Připomněl také, že Okamura se svým nejbližším spolupracovníkem Radimem Fialou dlouhodobě odmítají pozvání do publicistických pořadů Interview Plus a 20 minut Radiožurnálu.

Je zřejmé, že Okamura má z novinářů těžkou hlavu. Ostatně na chvíli povolil otěže a pustil některé ze svých sněmovních svěřenců do médií, se kterými obyčejně komunikoval výhradně sám a hned jsou z toho další maléry. Jako odmítání dotací od Radima Fialy, který ovšem zapomněl, že je sám čerpá (Interview ČT24, od 12. minuty):

Nebo exkurze do hlubin bruselské byrokracie s poslancem Jiřím Kobzou, který ovšem sám sebe usvědčil, že o orgánech Evropské unie zas tak moc neví (Interview Plus, od cca 17. minuty):

Na ploše několika dní se tu naplno ukazuje Okamurova strategie, kdy vypouští do veřejného prostoru nepodložená tvrzení nebo líbivé sliby s rasistickou či xenofobní pachutí, a když později začnou věci skřípat, kope kolem sebe a vinu dává „nepřátelským novinářům“.

Uběhlo už pár měsíců, ale není dobré zapomínat, že Okamura loni v opojení z volebního úspěchu snil o zestátnění veřejnoprávních médií. Sám je ovšem chodícím důkazem toho, že jsou potřeba. Mimo jiné proto, aby vrcholní politici nemohli překrucovat historické skutečnosti pro vlastní cíle a neměřili na koleni, kdo za holokaustu trpěl a kdo už ne.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1