Hamáčkova ČSSD se chce odpoutat od ANO. Pravice by měla frontálnímu útoku na Babiše fandit

 FOTO: ČTK

Martin Schmarcz

05. 11. 2020 • 16:40
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Andrej Babiš slábne. A ČSSD cítí šanci vystoupit z jeho stínu. Už se proti němu vymezila v otázce daní, podporuje proti jeho vůli vyšetřovací komisi ke krokům vlády během koronakrize, hází vidle do jeho snahy propašovat do zákona ustanovení, jež ho zbaví střetu zájmů. Říká tím: My jsme ve vládě jediná levice, my ochránili občany během epidemie, my nebudeme krýt premiérovy machinace s dotacemi.

Jsou to tři dobře zacílené údery. Hamáčkova změna daně z příjmu je vzkazem méně vydělávajícím zaměstnancům. Babiš oproti němu navrhuje nižší sazbu, která se ale znatelněji promítne v peněženkách bohatších Čechů. Nízkopříjmovým voličům život zas tak moc nezmění a udělá větší díru do rozpočtu, což může ohrozit financování služeb a benefitů, na které jsou levicoví voliči citliví. Druhá záležitost: Selhání premiéra v krizi ohrožují na životě hlavně seniory, tedy klíčovou voličskou skupinu, o kterou ANO a ČSSD bojují. A do třetice: kdyby měl Agrofert kvůli střetu zájmů přijít o dotace, jeho neoficiální vlastník asi raději skončí v politice.

Od roku 2017 řeší sociální demokraté dilema. Buď se od hnutí ANO distancovat a doufat, že ostrou opoziční rétorikou získají zpět levicové voliče, kteří k němu přešli ne proto, že by považovali Sobotkovu vládu za neúspěšnou, ale protože její úspěch přičítali Babišovi. Nebo s ním vládnout a snažit se dokázat, že splní totéž co ANO, ale ještě lépe a voliči se za něj nebudou muset stydět jako za stíhaného premiéra zatíženého střetem zájmů. Ani jedna možnost ale není pro ČSSD dobrá.

Vezměme ty dvě cesty popořadě. Zůstat „out“, když ANO de facto dělá váš program, znamená riskovat, že pro levicové voliče ztratíte jakýkoli význam a stanete se pro ně nadobro zbyteční. Lze zkusit obligátní populistickou ruletu „ani Babiš vám nedá, co my vám slíbíme.“ Ale zabralo by to? Popravdě, moc prostoru k tomu už není, a pokud oligarcha sociálním demokratům vyfoukl jejich věrné sympatizanty i jako ministr financí, tím spíše by měl navrch jako premiér nad malou opoziční stranou. Vsadit na morální hledisko? Nesmysl. Hnutí ANO i po volbách posilovalo bez ohledu na aféry.

Na druhou stranu vládnout s Babišem coby juniorní partner také není bez rizika. Jeho bezedné marketingové zdroje fungují coby „hrubá síla“, která přetlačí i lepší nápady, nebo je rovnou ukradne. Navíc sociální demokraté dokonce víc než samo ANO čelí kvůli „nemravné koalici“ neustálým tvrdým výtkám médií a opozice. Ovšem nemylme se: ti, kteří ČSSD kritizují za spojení s „dotačním podvodníkem“, by ji nevolili, ani kdyby nebyla ve vládě. Buď preferují pravici, nebo si oškliví všechny „staré“ strany a favorizují Piráty či STAN.

Je to taková Hlava XXII. Aby sociální demokracie získala voliče, o něž tu běží, tedy „starou levici“, musí jim nabídnout, co chtějí, a zároveň se odlišit. Nebude ve vládě, nenabídne nic. Bude ve vládě, neodliší se od ANO. A možnost získat jiné příznivce, třeba levicové liberály, je z říše pohádek pro mladé progresivní socialisty. Pro tento typ voličů je ČSSD nepřijatelnou fosilií. Takže opravdu zbývá jen ona poněkud schizofrenní strategie: „jsme jako ANO a zároveň nejsme jako ANO. Jsme stejní v tom dobrém a jiní v tom špatném.”

Je extrémně těžké přetáhnout silné straně voliče, kteří jsou s ní v zásadě spokojeni. Nestačí mít dobrou nabídku. Potřebujete, aby existovala skutečná poptávka po „změně dresu“, neboli aby se dosavadní hegemon svým sympatizantům nějak výrazně znelíbil. Andrej Babiš by se nikdy nedostal do sněmovny nebýt „puče“, který zlikvidoval zbytky důvěry v systém. Neporazil by v roce 2017 ČSSD, kdyby ji tehdy voliči nepodezírali, že je příliš liberální, proimigrační, málo myslí na seniory a chce „lidu“ ukrást lithium, jak zněla oblíbená předvolební fáma.

Samozřejmě, že nic z toho nebyla pravda. Ale bohužel Bohuslav Sobotka byl málo razantní a málo srozumitelný, navíc se opravdu snažil oslovit levicové liberály. Znejistil jádro svých voličů a umožnil Babišově propagandě, aby zasela do myslí sympatizantů ČSSD pochybnosti, zda strana stále hájí jejich zájmy a zda ANO není lepší volba. Za této situace pak jinak správný a principiální vyhazov trestně stíhaného ministra z vlády působil na mnoho levičáků jako snaha zbavit se konkurence a zničit „ochránce babiček a dědečků“.

Mnoho lidí se diví, jak se ANO mohlo až do koronakrize pohybovat stále nad třiceti procenty, bez ohledu na všechny skandály (a pokud kvůli nim propadlo, tak jen dočasně). Není to nijak složité. Pro základ Babišova elektorátu není nějaký střet zájmů vůbec důležitý, leží hluboko pod jeho rozlišovací schopností. Fatální selhání premiéra během epidemie je něco zcela jiného. I ti, co mu při každém jeho klopýtnutí pořád drželi palce, si náhle nejsou jistí, zda je ten pravý. Teprve nyní dostává ČSSD šanci. První a zároveň poslední.

Když jste u moci, máte obrovskou výhodu, dokud naplňujete základní očekávání svých voličů. I v politice platí sportovní motto „never change a winning team“. Opoziční lavice není tvrdá jen proto, že nemáte přístup k vládním úřadům, ale protože průměrní ideologicky nevyhranění voliči automaticky lnou k tomu, kdo má moc – dokud je něčím pořádně nenaštve.

Nebýt epidemie, měl i Andrej Babiš slušně našlápnuto k dalšímu jasnému volebnímu vítězství. Koronavirus ovšem zapůsobil jako „game changer“. A zatímco třeba Angela Merkelová v krizi posílila, protože opět ukázala své vůdcovské schopnosti, Babiš vybouchl. Naopak se stále více potvrzuje, co jsem psal už 16. března: jediným skutečný lídrem ve vládě je ministr vnitra Jan Hamáček. Mimochodem, v onom textu jsem také navrhl, že až odezní epidemie, měla by přijít poslanecká vyšetřovací komise…

Teď je ta správná doba, aby se ČSSD odstřihla od ANO. Kdykoli dříve by působila prostě jen jako nespolehlivý koaliční partner. Teprve nyní má jasný důvod pro distanc i legitimní témata, na kterých to provede. Kdyby Jan Hamáček nevolal po vyšetřovací komisi, působil by jako politický diletant. Na rozdíl od premiéra, jemuž podle STEM/MARK věří v koronakrizi jen 39 % lidí a je na chvostu žebříčku, první vicepremiér vede s 61% důvěrou. Ale ČSSD to není nic platné, nemehlovství předsedy vlády stahuje dolů i ji.

Politika se mění v čase. Před dvěma roky by pro sociální demokraty snaha odtáhnout se od Babiše skončila tragicky, dnes naopak dopadnou špatně, když budou mlčet. Jak se říká „spolu chyceni, spolu pověšeni“ a ČSSD prostě je součástí vlády, která při zvládání epidemie fatálně selhala. Nikoho nebude zajímat, že v ní má menšinu, když jasně neukáže, že pro ochranu lidí udělala vše. A protože Jan Hamáček zůstal loajální a veřejně si nestěžoval, že v létě byl přehlasován, je vyšetřovací komise jedinou možností, jak to ukázat.

Selhání premiéra v krizi, kdy jde o zdraví a životy, je důvodem, aby jeho dosud věrní voliči začali uvažovat o změně preferencí. Je jich pořád přes milion a zatím při všech problémech, které Babiše provázejí, měli jakoby klapky na očích a špunty v uších. Vyšetřovací komise to může změnit. Pak třeba zaznamenají i další body, v nichž se ČSSD liší od ANO. Změna daní z příjmu podle Hamáčka je typicky levicová, ta Babišova pravicová, či pravicově populistická (proto ji také nejspíš s pomocí pravice prosadí).

Pokud jde o střet zájmů, tak ten sice voliče Babiše nezajímá. Ale tím, že ČSSD podpořila opoziční pozměňovací návrhy, díky kterým zákon identifikuje premiéra jako skutečného vlastníka Agrofertu, útočí na jeho nejcitlivější místo – na peníze. Zatím šlo jen o jednání ústavně-právního výboru. Pokud by ale s pomocí sociálních demokratů prošly tyto změny i na plénu sněmovny, pak holding nebude moci inkasovat ani korunu či euro dotací, ani soutěžit o veřejné zakázky. Tedy dokud bude Babiš premiér a firma mu bude patřit.

Frontální útok ze tří směrů jasně signalizuje, že ČSSD se chce vážně odpoutat od ANO. Zda jí to vyjde, není jisté. Ale nezbývá jí nic jiného. Nečinnost by ji zabila zcela určitě. Co se týká demokratické opozice, která se chystá Babiše příští rok na podzim vystřídat, měla by Hamáčkovi a jeho lidem fandit. Asi tak, jako když tým, který se s jiným favoritem přetahuje o čelo tabulky, doufá, že klub z dolních příček jeho rivala připraví o nějaké body. Každé procento se počítá a tak by i modří měli nyní skandovat na podporu červeného svetru.

SDÍLET