KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Andrej Babiš slábne. A ČSSD cítí šanci vystoupit z jeho stínu. Už se proti němu vymezila v otázce daní, podporuje proti jeho vůli vyšetřovací komisi ke krokům vlády během koronakrize, hází vidle do jeho snahy propašovat do zákona ustanovení, jež ho zbaví střetu zájmů. Říká tím: My jsme ve vládě jediná levice, my ochránili občany během epidemie, my nebudeme krýt premiérovy machinace s dotacemi.
Jsou to tři dobře zacílené údery. Hamáčkova změna daně z příjmu je vzkazem méně vydělávajícím zaměstnancům. Babiš oproti němu navrhuje nižší sazbu, která se ale znatelněji promítne v peněženkách bohatších Čechů. Nízkopříjmovým voličům život zas tak moc nezmění a udělá větší díru do rozpočtu, což může ohrozit financování služeb a benefitů, na které jsou levicoví voliči citliví. Druhá záležitost: Selhání premiéra v krizi ohrožují na životě hlavně seniory, tedy klíčovou voličskou skupinu, o kterou ANO a ČSSD bojují. A do třetice: kdyby měl Agrofert kvůli střetu zájmů přijít o dotace, jeho neoficiální vlastník asi raději skončí v politice.
Od roku 2017 řeší sociální demokraté dilema. Buď se od hnutí ANO distancovat a doufat, že ostrou opoziční rétorikou získají zpět levicové voliče, kteří k němu přešli ne proto, že by považovali Sobotkovu vládu za neúspěšnou, ale protože její úspěch přičítali Babišovi. Nebo s ním vládnout a snažit se dokázat, že splní totéž co ANO, ale ještě lépe a voliči se za něj nebudou muset stydět jako za stíhaného premiéra zatíženého střetem zájmů. Ani jedna možnost ale není pro ČSSD dobrá.
