Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Handrkování o funkce Evropskému parlamentu nepomáhá. Komentář Lucie Bednárové

Handrkování o funkce Evropskému parlamentu nepomáhá. Komentář Lucie Bednárové

Evropský parlament vybírá svého předsedu a do poslední chvíle není zcela jasné, kdo v ostré konkurenci uspěje. Důležitější než vítěz je ale spíš dojem, který poslanci svým chováním vysílají k voličům. 

Tajani, Pitella nebo Verhofstadt? Tito tři muži si dlouho drželi největší šanci uspět a zasednou v čele Evropského parlamentu – dokud lídr evropských liberálů Verhofstadt z volby ještě před prvním kolem překvapivě nevycouval a nepostavil se za šéfa evropských lidovců Tajaniho. Závěrečné klání, na jehož rozuzlení si budeme muset počkat možná až do večerních hodin, se proto ponese v ryze italských barvách.

Evropský parlament je jednou z klíčových institucí EU a jeho předseda navzdory všem pochybnostem není bez vlivu – instituce stále hlasitěji mluví do celé řady důležitých témat, jako je rozpočet EU nebo migrace. I tak je ale celkem jedno, kdo v dnešním souboji zvítězí – zda bývalý Berlusconiho mluvčí Antonio Tajani, nebo dlouholetý europoslanec Gianni Pitella. Dojem, který dnešní volba zanechá, je totiž mnohem podstatnější.

Ze Štrasburku v posledních dnech neustále přicházejí zprávy o tom, jak jednotliví favorité kličkují, v tajnosti (i před svými spolustraníky) domlouvají zákulisní dohody, slibují hory doly a jsou ochotní za pár hlasů prodat i své přesvědčení. Zasvěcenci a dokonce i samotní europoslanci, kteří jsou těmi, kdo předsedu europarlamentu vybírají, si kvůli tomu stěžují na nepřehlednost celé situace a přiznávají zklamání z nečekaných obratů některých politiků. Jaký obrázek si pak asi musí udělat obyčejní voliči?

Evropský parlament je jediná instituce EU, která je přímo volená. Často se potýká s kritikou, že je nepružný, chce být při všem a jeho provoz je příliš nákladný. Ať už je to pravda či ne, handrkování o funkce mu v době, kdy se hraje o budoucnost celé Evropy, v žádném případě nepomáhá.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744