Havlíček: Jak by v Evropské unii vypadalo referendum o jednotném času | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Jak by v Evropské unii vypadalo referendum o jednotném času

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Jak by také mohl vypadal dialog o změně času a dalších současných tématech? Fikce a nadsázka může o realitě prozradit ještě víc, než se v běžných komentářích obvykle podaří. 

Novinář: Proč se evropské orgány náhle tolik zajímají o posouvání času?

Politik (vytahuje graf): Za tuto otázku vás velice chválím, pane redaktore.

Novinář: Děkuji, pane předsedo. Tak k věci.

Politik (ukazuje na grafu sloupec): Tohle je počet obyvatel Evropské unie.

Novinář: Dobře. Je nás asi půl miliardy. Ale na to jsem se neptal.

Politik (ukazuje malilinkatý sloupeček, který kamera není schopna rozlišit): Ano. Neptal. Ale z téhle statistiky jasně plyne, že drtivá většina si přeje změnu.

Novinář: Kolik činí ta drtivá většina?

Politik: No… hlasovalo o tom čtyři a půl milionu lidí.

Novinář: Čili necelé jedno procento?

Politik: Čtyři a půl milionu se vám zdá málo?

Novinář: Ne. Ale necelé jedno procento mi nepřipadá moc.

Politik (vytáhne další graf): To je téměř polovina obyvatel České republiky.

Novinář: Takže to bylo jen za Českou republiku?

Politik: Za celou Evropu. Tady vidíte počet obyvatel České republiky. Kdybyste poslouchal…

Novinář: V pořádku. A kolik českých občanů hlasovalo v tom referendu?

Politik (listuje ve svazku grafů): To přesně nevím. Mám tady přesná čísla jen za Andorru. Tři.

Novinář: Ale Andorra není členem Evropské unie.

Politik: No vidíte. Ale zajímají se! To si poznamenám a hned to nadnesu.

Novinář: A mohl byste mi odpovědět na otázku, kterou jsem vám položil?

Politik: Mohl byste mi ji zopakovat?

Novinář: Proč se Evropská komise a Evropský parlament najednou tak intenzivně věnují posouvání času?

Politik: To je přece jasné. To se nedá řešit v Sobětuchách u Chrudimi.

Novinář: Ale tam to začalo, ne?

Politik: Jenže to už dávno přerostlo v celoevropský problém. Vidíte, že i Andorra…

Novinář: A nás by právě zajímalo, proč tak najednou…

Politik: Vždyť vám tady jasně ukazuji, že nás je přes deset milionů. Nechte mě to dopovědět. Já vám také neskáču do řeči.

Novinář: Ano, ale ještě jsme se nedozvěděli…

Politik: Kdybyste se pořád nevyptával, už byste…

Novinář: Promiňte, pane předsedo, tenhle rozhovor vedu…

Politik: Vy mi nechcete dát prostor a já bych…

Novinář: Ne, ne, ne, nezlobte se… promiňte mi to. Já se vás ptám…

Politik (vybere další graf): Vy se pořád jen snažíte zatáhnout tu diskusi jinam, já to na vás vidím. Ale já vám to řeknu. Podle statistik OECD se den dělí na hodiny. A ty se posunou. Tenhle graf ukazuje, že máme pásma.

Novinář: Pane předsedo, ale to není graf. To je mapa.

Politik: Vidíte, už se chytáte! Tohle je mapa a na ní jsou pásma. Takhle zleva doprava nebo obráceně, to záleží na tom, kde chcete mít sever. A z toho je jasně vidět, že nemáme všichni stejně. A v tom je ten problém. Takže my bychom chtěli přidat rodinám s více než třemi dětmi asi tak sto korun ročně.

Novinář (poněkud konsternovaně): Ano. To je hezký plán. A jaký to má vztah k posouvání času?

Politik: No, to byste si měl nastudovat, když mě z toho tak zkoušíte! Tady mám statistiku, že máme méně než ti směrem na východ, ale více než ti od nás směrem na západ.

Novinář: Poslyšte, pane předsedo, není to obráceně?

Politik: Vy jste nikdy nebyl v zahraničí?

Novinář: Já jsem byl léta zpravodajem v Paříži.

Politik: A to jste si nikdy nevšiml, že máte méně než váš kolega v Moskvě?

Novinář: Odpusťte, ale platy zpravodajů nezveřejňujeme, tak nevím…

Politik: Vidíte. Jak se snažíte pořád mi skákat do řeči, už jste sám zapomněl, na co jste se mě ptal a co vám tady statisticky naprosto jasně dokazuji. Vy mluvíte o platech, jako by šlo jen o peníze. Ale politika je služba lidu. My v evropských strukturách se na platy nemůžeme ohlížet. My musíme sloužit.

Novinář: Ale říkáte, že kolega v Moskvě má víc, než jsem měl já.

Politik: Samozřejmě! To ví každý. Má o dvě hodiny víc. A to Rusko není v Evropské unii. Vidíte, to si musím zapsat k té andorské poznámce…

Novinář: Vy myslíte časový posun!

Politik: A o čem se tady celou to dobu bavíme?

Novinář: Nezlobte se, ale já nechápu, v čem vidíte tu souvislost.

Politik: Dobře. Tak já vám to vysvětlím. Je jasně statisticky doloženo, tvrdými daty, že lidi v zemích západní Evropy mají na hodinkách méně než my. Rozumíte tomu?

Novinář: To je rozdílem v časových pásmech.

Politik: Ale v peněženkách mají více. Takže: posuneme čas, sjednotíme si ho s Holanďany nebo s Bavorskem a budeme na tom stejně.

Novinář (poraženě z té logiky): Myslíte, že to je ta cesta?

Politik: Tak přece – statistiky mluví jasně. Jediný problém, a mě mrzí, že jste se na to nezeptal, je, že si všichni nechtějí nastavit stejný čas, dokonce někteří říkají, že si nechtějí nastavit žádný. To je ovšem přirozená slabina demokracie a tu nemůže řešit pan Tusk nebo pan Juncker nějakým diktátem. To nikdo nechceme. Ale už se na tom pracuje. Vytvořili jsme komisi, která se sejde a prodiskutuje to a potom vyhlásí referendum, na jakém čase bychom se měli sjednotit. Samozřejmě nezávazně, protože opravdové rozhodnutí potom musí vyplynout z odborného zhodnocení statistik.

Novinář: Tak abychom to uzavřeli: můžete nám prozradit, kdy se ta komise sejde, pane předsedo?

Politik: To nemohu, pane redaktore. Přece nečekáte, že to řeknu nejdřív takhle veřejně přes média. Nejdřív to musíme projednat s opozicí a s koalicí a pak s evropskými partnery.

Novinář: A nemůžete alespoň naznačit?

Politik: Bohužel, to ze mě nedostanete.

Novinář (prosebně): Ale, pane předsedo … Známe se přece už tolik let. Víte, že to nikomu neprozradím.

Politik: No dobře, pane redaktore. Řeknu vám jen tolik: je to velký problém. Zatím narážíme na základní překážku, která spočívá v tom, že ještě nemáme ten sjednocený čas. Řeknete třeba – ve tři, ale Španěl přijde jindy než Němec, Francouz jindy než Polák. A teď ani nevíme, v kolik přijdou Britové, jestli vůbec ještě přijdou. Anebo jestli to neodsunou…

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud