Havlíček: Žádám plný výčet zákazů! Bude to ale zatraceně dlouhý seznam | info.cz

Články odjinud

Havlíček: Žádám plný výčet zákazů! Bude to ale zatraceně dlouhý seznam

KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Myslím si, že náš progresivní svět konečně spěje k pořádku. Měli bychom vyslovit nekonečnou vděčnost všem, kteří se o to usilovnou péčí zasluhují. Možná už zbývá jen poslední krok: přijmout výčtový ústavní zákon, jímž by byl drobně pozměněn, doplněn a pokud možno (ačkoliv je to v běžném legislativním arsenálu poněkud nezvyklé) řádně vysvětlen text čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to vždy zejména se vztahem k první části normativní věty: „každý /občan/ může činit, co není zákonem zakázáno“.

Mám na mysli vskutku jednoduchou věcičku, že bychom v ústavě do nového pátého, v Listině do nového čtvrtého odstavce článku 2 přidali taxativní přehled všeho, co zakázáno je.

Namítne-li někdo, že by to byl zatraceně dlouhý seznam, říkám, že je to sice pravda, ale v našem hypertrofovaném právním řádu se ztratí i delší dílka, ani si toho nikdo nevšimne.

Za dávných časů, když jsme jako vysokoškoláci museli absolvovat vojenské katedry (tedy: nemuseli, ale kdo by riskoval, že strýček selže, modrou knížku neopatří a čerstvý absolvent bude povolán k dvouleté základní vojenské službě? – navíc jsem příslušně důležitého strýčka ani neměl), rozdali nám před nějakým cvičením balíčky.

„To je kádépéčko,“ poučil nás jakýsi podplukovník. „Konzervovaná dávka potravy.“ A protože zřejmě kdysi četl Foglara, upřesnil: „Studenti, v případě bojového nasazení to je vaše krabička poslední záchrany.“

Nic proti tomu, kdyby nedodal: „Nikdy, rozumíte, nikdy se jí nesmíte ani dotknout!“ Nikdy, ale skutečně nikdy, jsem úplně nepochopil, jak může takové kápédéčko někoho zachránit, když vás polní soud neprodleně potrestá nejpřísnější sankcí, jakmile jen roztrhnete igelitový obal. Válečné pole si ten podplukovník zřejmě představit uměl, ale válečné pole pokryté samými roztrženými igelitovými obaly od konzervované dávky potravin v něm budilo opravdovou hrůzu.

Vzpomněl jsem si na toho pána, když jsem četl, jak na začátku května zástupci jedné obce podali trestní oznámení, že jim nějaká parta chlapů nařízla na náměstí májku. Celý dlouhý život jsem si myslel, že májky se stavějí jako symboly lásky. To je jeden důvod.

Druhý důvod je, aby bylo přes noc co hlídat, čímž se potvrdí, že místní hoši nejsou žádní zbabělci, a třetí – aby bylo co pokácet (nebo se o to aspoň pokusit), což zase ukáže, jak smělí čímani jsou ti chlapci odvedle.

Že v rámci této bohulibé (mimochodem – předkřesťanské) tradice sem tam padla nějaká facka, bralo se v místech, kde na májku dbali, jako sjednaný následek, do kterého obec neměla co mluvit, neboť šlo o věc občanů, nikoliv orgánů.

Jestli to nejsou fake news (žádný úřad zatím varování nevydal), ocenil jsem policejního mluvčího Jiřího Matznera, který (upozorňuji, že to neřekl, takže snad za to ani nebude popotahován) mírně naznačil, že policisté jsou poněkud otráveni z toho, že jim někdo takhle přidělává práci, protože (a to už asi řekl, takže cituji podle Deníku.cz) „naši otcové a dědové by možná věc rozhodli takto: Neuhlídals! Tak se o vše postarej a četníka nevolej!“

Bravo, pane Matznere! Kdyby se takový rozum měl šanci stát normou, možná by ani nebylo ústavního zákona o úplném soupisu blbých zákazů třeba. Ta šance je ale nejspíš malá a fenomén kriminalizace se prohání naším světem jako bujný volný hřebec. Takže se obávám, že alespoň nová skutková podstata trestného činu zákazu kácení májky (ve stadiu pokusu bude stačit naříznutí) se objeví, než se nadějeme.


JUDr. Karel Havlíček je zakladatelem Stálé konference českého práva

 

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud