Hayden: ČR a USA spojuje vakuum morálního vedení | info.cz

Články odjinud

Hayden: ČR a USA spojuje vakuum morálního vedení

Hayden: ČR a USA spojuje vakuum morálního vedení
 

KOMENTÁŘ J. HAYDENA | „Leadership“ je matoucí koncept sám o sobě, a v češtině dokonce může při překladu jako „vůdcovství“ evokovat „vůdce“, tedy diktátora. Inspirace českým odkazem odvahy a morální autority mne podpořila v rozhodnutí přestěhovat se s rodinou z USA do Prahy, abych tu pokračoval ve výuce i dalším studiu leadershipu. Půl roku nato udeřila pandemie covid-19 a náš každodenní život se dostal do mnohem těsnějšího kontaktu s rozhodováním vládních činitelů. Nejprve se omezení zdála tvrdá až extrémní. Teď můžeme Česko považovat za jednu z nejúspěšnějších zemí v potlačování onemocnění v Evropě.

 

Když jste v akutní fázi krize, potřebujete účinnou autoritu. Ta plní účel, když lidem ukazuje směr a zajišťuje ochranu a pořádek, a nemůže fungovat, pokud lidé nebudou dodržovat pravidla. Pokud hoří, také chcete vedle sebe někoho, kdo vám ukáže, kudy z budovy ven, a vy ho v tu chvíli rádi poslechnete. Zdá se, že premiér Babiš s vládou a zákonodárci tímto testem autority úspěšně prošli. Představili plán, vydali pokyny k ochraně lidí a poskytli nástroje k vymáhání těchto opatření.

Akutní fáze krize je ale pryč a je načase položit si otázku, zda je autorita totožná s leadershipem. Hned odpovím: není. Je zjevné, že lidé touží po autoritách, které dokáží dobře vést. Dobré vedení směřuje k odhodlání, zatímco autorita závisí na dodržování pravidel. Dobří leadeři inspirují další lidi, kteří se nebojí oponovat, debatovat a kteří obohacují rozmanitostí svých názorů. Dobří leadeři vedou ostatní, aby převzali více vlastní odpovědnosti při směřování ke společným cílům. Dobrý leadership není jednosměrka, nemůže existovat bez aktivní účasti a zodpovědnosti dalších osobností.

Ti, kteří jsou závislí na autoritě, jen pasivně přijímají příslib, že dobrá vláda může sama o sobě zajistit lepší společnost. Závislost na autoritě debatu ve skutečnosti končí. Špatní vůdci rádi předstírají, že vždy čelí akutní fázi krize, aby mohli používat a zneužívat svou autoritu. Autoritativní politici kontinuálně strhávají pozornost lidí na sebe, dobří leadeři oproti nim neustále odkazují ke společnému účelu: zásadám, hodnotám, vizi, kterou společnost sdílí.

Autorita je nezbytná, ale na leadership nestačí. Touha po morálním vedení založeném na důvěře má hloubku a smysl, na rozdíl od cynismu nad hodnotami a principy. Vloni vzedmutí této touhy vedlo k největší demonstraci od sametové revoluce. Z pohledu zvenčí nejsou vůdci jako Masaryk a Havel dnes méně relevantní, naopak jsou důležitější.

Octli jsme se ve vakuu morálního vedení. Obdobná situace je i v USA. V době, kdy lidé volají po uznání a odsouzení bolestí rasismu, se prezident Trump spoléhá na svou autoritu, aby situaci vyřešil formou „práva a pořádku“. Ačkoli tím nikoho nepřekvapil, přesto se ve společnosti dostavilo obrovské zklamání a vyvřel hluboko zasetý vztek. K násilí dokonce přistupují lidé, kteří svou zemi milují, nejsou však ochotni upustit od morálního požadavků, které mají na veřejné představitele.

Tento semestr vedu na Anglo-americké univerzitě kurz o leadershipu a jak ve svém výzkumu, tak v rozhovorech vyznávám nezlomné přesvědčení: morální vedení není halucinogenní sen. Může fungovat a zase fungovat bude. Češi to v minulosti jasně dokázali.

Autor působí na Anglo-American University v Praze

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud