Hobit: O boji dobra se zlem aneb víc než jen pohádkový příběh

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když 21. září 1937 vyšla v Anglii poprvé nenápadná knížka se zvláštním názvem „Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky“, nemohl její autor, lingvista John Ronald Reuel Tolkien, profesor staré angličtiny a později profesor anglického jazyka a literatury na univerzitě v Oxfordu, ani v náznaku tušit, jak výjimečné dílo napsal. Ani to, že v následujících letech bude pracovat na jeho rozsáhlém, více než tisícistránkovém „pokračování“. Ještě více překvapen by zřejmě byl, kdyby mu někdo řekl, že se „Hobit“ a trilogie „Pán prstenů“ (1954–1955) stanou v šedesátých letech 20. století bez přehánění kultovní záležitostí (nejen) mladé generace. A že na počátku 21. století vzniknou na motivy jeho knížek hned čtyři velké hollywoodské spektákly, na něž budou do (multi)kin s nadšením chodit milióny diváků po celém světě.

Bez nadsázky fascinující úspěch „Hobita“ a posléze „Pána prstenů“ je o to vtipnější, že jejich autor, rodák z Blomfieldu v dnešní Jihoafrické republice, kde přišel v roce 1892 na svět jako syn anglického ředitele banky Arthura Tolkiena a jeho ženy Mabel, žádnou velkou literární událost ani v náznaku neplánoval. Knížka z roku 1937, nevelká rozsahem (anglicky The Hobbit, or There and Back Again), vznikala především s cílem pobavit jeho čtyři děti, případně okruh blízkých přátel z univerzity. Příběh hobita (anebo „půlčíka“, chcete-li, člověku podobné bytosti menšího vzrůstu, s obtloustlým bříškem a chlupatýma nohama z bájné Středozemě) Bilba Pytlíka ze dna Pytle, jenž se s čarodějem Gandalfem a s trpaslíky vedenými Thorinem Pavézou vydá (tak trochu proti své vůli) na cestu za pokladem, o nějž trpaslíky kdysi připravil zlý drak Šmak, přičemž zažije spoustu nebezpečných situací a napínavých dobrodružství, však oproti všemu očekávání doslova uchvátil obrovské množství čtenářů všech věkových kategorií.

Jak se to mohlo stát? Prvním důvodem byl příběh samotný, mistrovské „velké vyprávění“ o vpravdě heroické pouti malého človíčka a jeho přátel ne vždy přívětivým světem. Druhým pak svérázná (v nejlepším slova smyslu) Tolkienova poetika, jeho práce s jazykem, jeho smysl pro tajemství (a pro tajemno), a třetím doba, kdy dílo vzniklo. Tolkien totiž přišel s „Hobitem“ v čase, kdy se na Britských ostrovech nežilo – už řadu let – nijak snadno. Jakkoli od jejího konce uplynulo už téměř dvacet let, Angličané, Skotové, Velšané ani Irové se dosud zdaleka nezbavili všech traumat z Velké války (Great War; 1914–1918), a to tím spíše, že zemi sužovaly rovněž důsledky Velké hospodářské krize (Great Depression; 1929/30–1933/34). Nemluvě o tom, že se nad Evropou již několik let stahovala mračna nového, ještě hrozivějšího válečného konfliktu, na nějž Německo a Itálii a svým způsobem vlastně celý svět připravovali nacistický vůdce Adolf Hitler a šéf italských fašistů Benito Mussolini. Pocit blížící se hrozby či zkázy byl proto v Británii na konci třicátých let doslova všudypřítomný.

Petrov: Má smysl chodit na Nabarvené ptáče?

sinfin.digital