Holec: Bizár plodí bizár. Záhadě čínského dopisu by se nejvíc zasmál nebožtík Kubera

Petr Holec

20. 05. 2020 • 13:20

GLOSA PETRA HOLCE  | Chudák nebožtík Jaroslav Kubera. Celou svou kariérou se provtipkoval a ze všeho nejvíc nesnášel politický kýč. A teď právě to způsobí „slavný“ čínský dopis. V úterý se kvůli dokumentu sešel jeho nástupce v čele Senátu Miloš Vystrčil s prezidentem Milošem Zemanem a výsledkem je ještě horší kýč.

„Moje cesta na Tchaj-wan je stále reálnější a reálnější. Není možné snášet to, že budeme přistupovat na to, že budeme něčím lokajem,“ oznámil Vystrčil na tiskovce po schůzce na Pražském hradě. Vlastně to ani moc nebyla tiskovka. Místopředseda ODS vedl dramatický monolog a kromě záhad kolem dopisu zmínil i další čínský nátlak. Celou dobu se u toho tvářil, jako by nebyl šéfem v podstatě bezzubého Senátu, ale měl prst na červeném tlačítku atomového kufříku. Ale popořadě…

Čínský dopis Vystrčil „zdědil“ po Kuberovi, který ho dostal krátce před tím, než náhle zemřel na infarkt. Dokument se našel v Kuberově aktovce a Čína v něm varuje před cestou politiků na Tchaj-wan, který považuje za svůj. Podle některých politiků a novinářů si tento dopis na čínské ambasádě objednal hradní kancléř Vratislav Mynář. Z jinak nemluvného Mynáře teď tyhle nejasnosti dokonce vytáhly veledílo – amatérské video, kde nám to všechno pěkně vysvětlí: „Je to jednoduché politické stanovisko Čínské republiky,“ odmítá svým typicky prostým a „upřímným“ způsobem, který zpravidla navozuje potřebu sáhnout po detektoru lži.

Takže jsme znovu na začátku. A na něm je jedna velká ironie: Kubera se celý život nechtěl plést do zahraniční politiky, protože se považoval za výsostně lokálního politika. A nakonec je jeho největším politickým odkazem – byť o to nestál – čínský dopis a v podstatě zbytečná a neuskutečněná cesta na Tchaj-wan. Kubera ji pro jistotu prezentoval jako „podnikatelskou“ a zmiňoval účast Hospodářské komory či Svazu průmyslu a obchodu, ale ani ty o ní radši nechtěly slyšet.

A z dobrého důvodu. Malý Tchaj-wan u nás investuje mnohem víc než obří Čína i bez toho, aby tam jezdili naši vrcholní politici. Ano, v rámci své stínové zahraniční politiky tam nedávno vyrazili i pražští Piráti, ty ale nikdo nebere vážně. Kuberova cesta mohla narušit pravidla letité hry, kdy Česko stejně jako jiné země předstírá územní jednotu Číny a Tchaj-wanu, zatímco z obou zemí separátně tahá peníze. Bývalý šéf Senátu taky příliš neskrýval, že jde v podstatě o opoziční vzdor Hradu, protože extrémy prostě vždy plodí extrémy.

Jedním z nich je Zemanovo podlézání Číně kvůli kdysi slibovaným investicím, které nepřišly, kdy se hlava státu jezdí do Pekingu učit „stabilizovat společnost“, což u nás mimochodem čínští tajní v praxi předvedli během pražské návštěvy čínského prezidenta. Číňané se Zemanovi odvděčili ponížením a Česku hodili jen „drobky“. Druhým extrémem jsou pak protičínské akce a rétorika nejen senátora Pavla Fischera, který očividně věří, že ho patologická nenávist k Číně vynese na Hrad. Permanentní prezidentský kandidát se teď dost možná trápí, že nějaký čínský dopis nepotkal i jeho. V jeho aktovce by to byla bomba!

Problém je, že mezi hradním podlézáním Číně a patetickým opozičním vzdorem se mele vláda, která se snaží držet realistický kurz. Premiér Andrej Babiš se veřejně vysmál „Zemanovým“ čínským investicím v Česku, spolu s ministry zahraničí, vnitra a obrany ale současně Kuberu i Vystrčila varoval před cestou na Tchaj-wan. Je to přitom právě vláda, kdo má zahraniční politiku země nakonec „na triku“.

SDÍLET