Holec: Den Lásky ve sněmovně. Sisyfovská žaloba na Zemana neměla šanci projít

Petr Holec

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Že to nebude drama, bylo jasné už ráno. Když senátor Václav Láska začal ve sněmovně obhajovat ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana, sedělo v sále 116 poslanců, kteří buď zívali, věnovali se mobilu, nebo dělali obojí najednou. A proč taky ne: úspěch nečekal ani samotný iniciátor žaloby Láska. „Kdybychom řekli po všech těchto jednáních s poslanci, že je ještě nějaká šance, tak bychom prokazovali, že jsme tomu nevěnovali patřičnou pozornost,“ nedal sám šanci vlastnímu dílu.

Asi věděl proč. I v senátu, který není Zemanovi zrovna kamarádsky nakloněný, v červenci hlasovalo pro podání žaloby k Ústavnímu soudu pouze 48 senátorů, tedy jen o tři víc, než bylo potřebné minimum. Vysvětlit existenci horní komory parlamentu bývá fuška i pro senátory, právě podání ústavní žaloby na prezidenta ale patří k jejímu privilegiu. Jenže tím to končí, protože ji případně musí schválit ústavní většina 120 poslanců. A tu Láska neměl ani náhodou, jak mu poslanci po dalším dnu nenávisti potvrdili: 58 ze 130, které přišli na „popravu“ hlavy státu do práce, jich hlasovalo proti žalobě.

Ústavní žaloba na prezidenta za hrubé porušení ústavy není jako hlasovat o pravidlech používání češtiny. Kdyby prošla k Ústavnímu soudu a ten shledal, že Zeman i de iure plní svůj dávný předvolební slib a zavádí u nás poloprezidentský systém, z čehož ho žaloba obsahující osm skutků hrubého porušení ústavy včetně nejmenování ministrů nebo naopak jmenování vlády svých kamarádů v létě 2013 viní, mohl by se pakovat i se svou kompletní suitou z Hradu. Verdikt soudců by ho zřejmě poslal do dalšího politického důchodu.

Ondráčka: Babiš patří před soud. Od žalobců to byl amatérismus, skóre jejich šéfů příznivé není

sinfin.digital