Holec: Drahoš podruhé táhne na Hrad. Může být ústavním kazisvětem jako Zeman | info.cz

Články odjinud

Holec: Drahoš podruhé táhne na Hrad. Může být ústavním kazisvětem jako Zeman

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | A je to venku, i když právě začíná největší politická okurková sezóna: Jiří Drahoš bude podruhé kandidovat na prezidenta. „Moje kandidatura je rozhodně ve hře. Jedním z důvodů je narůstající množství lidí, kteří mě s touto otázkou oslovují. Zúčastnil jsem se několika manifestací, které považuji za výraz občanské odpovědnosti a vyjádření názoru,“ řekl Drahoš v rozhovoru pro Deník.

Bývalý šéf Akademie věd, jenž v poslední prezidentské volbě skončil druhý, to sice ve zmíněném rozhovoru oznámil svým typickým „vědeckým“ způsobem, jako by zase nechtěl nikoho naštvat, nemusíme ale číst mezi řádky: Poté, co Drahoš v roce 2018 málem porazil Miloše Zemana, v záchvatu euforie slíbil, že „nic nekončí, jedeme dál“. A tím určitě nemyslel cenu útěchy – Senát, kde se stejně jako většina jeho kolegů propadl do velkoryse placené neviditelnosti. Podobně jako Marek Hilšer nebo Pavel Fischer bere horní parlamentní komoru jen jako intermezzo.

Příští prezidentská volba už sice bude postrádat „nepřítele státu“ Zemana, který úspěšně mobilizoval své odpůrce a klání dvakrát dodal punc velkého dramatu boje mezi dobrem a zlem, i tak z ní ale nejspíš vzejde nový „Zeman“. A ironií osudu, jak už to v politice bývá, jím klidně může být právě „antiZeman“ Drahoš. Bude tu vše naruby.

Drahoš se hlásí k parlamentní „antibabišovské“ opozici. Kdysi na předvolebních mítincích sice na otázku, jestli je Babiš nebezpečím pro demokracii, odpovídal následovně: „Upřímně, nemyslím si to. Hnutí ANO podle mě směřuje ke standardní tradiční politické straně.“ A šéfa ANO přirovnával k někdejším „autoritativním“ lídrům typu Václava Klause. Pak ale i on prodělal poučení z krizového vývoje a pod tlakem kampaně slíbil, že Babiše nikdy nejmenuje premiérem, protože v čele vlády nemá stát trestně stíhaný člověk.

Tím se Drahoš v interpretaci Ústavy přiblížil Zemanovi, jenž dal Babišovi předem několik pokusů k sestavení vlády – jen naopak: stejně jako Ústava prezidentovi nařizuje jmenovat či odvolat na žádost premiéra ministry, nevyřazuje nijak z premiérské funkce trestně stíhaného člověka, ať už je to předseda vítězné strany, nebo lídr kterékoli další, jehož prezident taktéž může sestavováním vlády pověřit. Drahoš jen sytí protizemanovský a protibabišovský tábor – své voliče. A vlastně tím jen navazuje na hradní tradici Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. I oni si uměli Ústavu vyložit po svém, když potřebovali. Zeman tomu všemu dal jen osobité grády připomínající jeho „likvidační“ bonmoty.

A logicky. Zatímco Havel s Klausem byli prezidenti parlamentních politických stran, Zeman je prezidentem navzdory partajím. A taky se tak chová. Podobným prezidentem ale určitě bude i Zemanův nástupce zvolený v přímé volbě, ať už to bude Drahoš nebo někdo jiný. Hlavně ze dvou důvodů.

Zaprvé dvě dosavadní přímé prezidentské volby ukázaly, že lidi partajní prezidentské kandidáty přímo nesnášejí. Někdejšího kandidáta ODS, vznešeného kladeče věnců Přemysla Sobotku, voliči v roce 2013 ztrestali 2,4 procenta hlasů, zatímco kandidátka KDU-ČSL Zuzana Roithová neutrhla ani pět procent. Víc lidí volilo i Vladimíra Franze, jehož kandidaturu mnozí brali jako vtip. Ano, kromě Zemana tehdy všechny porazil Karel Schwarzenberg, kůň TOP 09, jenže i on byl v podstatě „nadstranický“ kandidát: od Havla plul volně politikou přes anarchistické zelené až ke konzervativní TOP 09, což partajní příslušnost vylučuje.

A podobně dopadla i poslední prezidentská volba. V ní už parlamentní strany po předchozím debaklu raději přímo nikoho ani nekandidovaly, takže se za Zemanem zformoval bezpartijní šik oponentů: Drahoš, Hilšer, Fischer i Michal Horáček šli do volby sami za sebe. K účelově oživené ODA, politické mrtvole z 90. let, se tehdy chytře přihlásil Vratislav Kulhánek a utrhl 0,47 procenta. I Zemanův nástupce se proto dost možná bude svévolně nadnášet nad parlamentem. Asi jen bez tweetů Jiřího Ovčáčka.

A zadruhé: Havel, Klaus a Zeman na Hradě stvořili silou svých osobností tak nadparlamentní monstrum, že by na návrat prezidentské funkce do původního ducha i litery Ústavy musela dohlížet nějaká zvláštní hradní stráž. Ta současná má totiž v popisu práce spíš udržování kultu hlavy státu, jemuž všichni prezidenti tak rádi propadají. A Zemanův nástupce nebude jiný, ať už se jmenuje Drahoš nebo jinak. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud