Holec: Držme hospodským palce. Zrovna oni by ale neměli dojit stát za „koronáč“

Petr Holec

25. 05. 2020 • 16:00

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Po více než dvou měsících dnes otevírají restaurace. Není to úplně ostrý restart. Povinné rozestupy mezi hosty jim snížily počet míst, která jim vydělávají peníze. Turistické podniky sice otevřou dveře, nemají ale turisty. A nemálo lidí taky návštěvu restaurace odloží, protože se buď pořád bojí nákazy, nebo šetří – případně obojí. Držme proto restauratérům palce, svět bez restaurací je totiž smutný.  

Restauratéři a hospodští byli jedni z prvních, kdo po plošném uzavření služeb začal mluvit o hromadných žalobách na stát za ušlé tržby i zisky. Jménem rychle založené Asociace restauratérů (APRON) poslali už koncem března vládě otevřený dopis, v němž kromě jiného žádali finanční kompenzaci škod.

Dopis podepsali přední restauratéři a svou televizní slávou ho jako obvykle zaštítil Zdeněk Pohlreich, jehož novináři vytěžili až „do morku“ kosti. Pohlreich v rozhovorech mluvil trochu jako v Ano, šéfe!, hromadné žaloby restauratérů na stát ale zmiňoval nejen on. „Vzhledem k tomu, co nás uzavření každý den stálo, bychom se nechovali jako řádný hospodář, pokud bychom se nepokusili kompenzace získat,“ prohlásil například Jan Boroš, manažer několika pražských restaurací, včetně dvou Potrefených Hus.

Proč ne, mohli bychom to zkusit všichni, komu koronáč zredukoval rozpočet. Pak bychom ale nejspíš i v restauracích místo vaření tiskli peníze, protože bychom se prostě nedopočítali. Ironie ovšem je, že zrovna restauratéři by měli stát „dojit“ až jako poslední. „Za celou dobu jsme nikdy nenechali žádné dluhy u našich zaměstnanců, pronajímatelů, dodavatelů ani partnerů a nikdy jsme neměli žádné pohledávky vůči státu,“ píše se například v úvodu zmíněného otevřeného dopisu, který podepsal i Emanuele Ridi nebo Tomáš Karpíšek z Ambiente.

Bohužel i mezi restauratéry se ale najdou ti, co svým dodavatelům vína či masa aplikovali koronáč dávno před koronavirem. Prostě jim neplatili faktury, i když mohli, což je v gastronomii takový hezký český zvyk. A když teď tuhle medicínu pocítili na vlastní kůži od hostů, kteří do jejich podniku nemohli přijít, chtějí se najednou soudit. A nejen to.

Kompenzace od státu v podstatě žádají podnikatelé, kteří na něj jinak rádi zapomínají, když se jim daří. Právě gastronomie je totiž jedním z posledních oborů, který stále pracuje s hotovostí, což umožuje velkoryse kreativní přístup k podnikání. Populární jsou proto černí zaměstnanci, minimální platy doplácené z nedaněné hotovosti a taky pravidelná insolvence, čímž se zbavíte finančních závazků, zatímco pod novou firmou pokračujete stejně dál. Smyslem všech těchto triků je samozřejmě co nejvíc oškubat stát.   

„Potřebujeme, aby stát plnil svoji funkci. Platíme daně, sociální a zdravotní pojištění, a tak by mělo nastat nějaké plnění. Teď je to nejvíc zapotřebí,“ apeloval na vládu Pohlreich v pořadu Prostor X. Ano, většina předních restaurací funguje „legálně“, ostatně proto jejich majitelé často podporovali i zavedení EET, které aspoň část tržeb „zlegalizovalo“ a nesměrovalo směrem k nenáviděné státní kase. Jenže jinak je právě „gastro“ divočinou, kde placení všech možných daní nepatří do byznys plánu. 

SDÍLET