Holec: Filipovi komunisti už nebudí ani hrůzu. Míří konečně na hřbitov

Petr Holec

15. 06. 2020 • 14:44

GLOSA PETRA HOLCE | Politika odjakživa miluje ironii a jednu teď zosobňují komunisti: když si téměř třicet let po sametové revoluci znovu sáhli skrze Babišovu vládu na moc, i jejich voliči zjistili, že už je vlastně nepotřebují. Partaj dlouhodobě ztrácí volební preference, jak ukázal i poslední průzkum agentury Kantar pro Českou televizi. Ten jí přisoudil předsmrtných pět procent. 

KSČM je dnes tak zoufalá, že už nebudí ani hrůzu. Tu „normalizační“ komunisti naposledy vyvolali, když jednou nohou vstoupili do menšinové vlády ANO a ČSSD. Jejich stárnoucí kápo Vojtěch Filip se sice občas v Rusku upřímně uřekne o legionářích, případně vydírá kabinet kvůli zahraničním vojenským misím nebo rozpočtu, nejčastěji to ale končí „hrdinnými“ slovy na webu KSČM, kde se stále píše rok 1973. Zkrátka komunisti jsou v první řadě bizarní relikt dávno mrtvé éry.

Stejně nejspíš dopadne i poslední „rozpočtová“ epizoda v režii KSČM, která slibuje zhruba stejné drama jako Chalupáři na České televizi. Komunisti „napínají“ vládu kvůli schvalování 500miliardového schodku a ministryně financí Alena Schillerová proto minulý týden pokorně zašla na ústřední výbor, aby ji tam soudruzi kvůli deficitu pogrilovali. KSČM ho chce nižší, takže opět hrozí tím, že rozpočet nepodpoří. 

Je to tedy dost překvapivé, protože když se podíváme na čtyřicet let komunistické diktatury, nikdo by neměl rozpočtové díře rozumět tak dobře jako oni. O to ale nakonec nejde, soudruzi a soudružky možná jen pomalu zapomínají na to, čeho jsou schopní dosáhnout.

To hlavní je ale načasování. Už o tom na INFO.CZ psal Vratislav Dostál, když se komunisti nedávno chystali mluvit do naší zahraniční politiky: KSČM na podzim čeká odložený volební sjezd, který bude o tom, jestli nechat Vojtěcha Filipa v čele strany, jak velí komunistická „konzervační“ tradice. A i když je Filip ohledně své kandidatury stále opatrný, je zřejmé, že sledujeme jeho dělostřeleckou přípravu. To vysvětluje i poslední komunistické rozpočtové „drama“. 

A nejen to. Komunisti prostě potřebovali svým voličům říct, že ještě nevymřeli a pořád jsou tady. Problém je, že tu přestávají být jejich voliči. Podle trendu předvolebních průzkumů totiž KSČM poprvé od roku 1989 vážně hrozí, že vypadne ze sněmovny. V posledních sněmovních volbách sice schytala skoro stejný výprask jako ČSSD, na rozdíl od ní se ale (coby téměř vládní strana) dokázala propadnout i za koronavirové pandemie. To chce jistě zvláštní talent, který komunistům očividně nechybí.

KSČM si zřejmě od nepřímého vstupu do vlády slibovala celostátní zmrtvýchvstání, jaké se jí povedlo v Ústeckém kraji, kde má už druhé volební období populárního hejtmana Oldřicha Bubeníčka, ale nastal opak.

Nepřímým vstupem do vlády komunisté každopádně dokázali tři věci:

Zaprvé do státní sféry upíchli pár svých kádrů, čímž je zbavili tíhy neviditelné ruky pracovního trhu.

Zadruhé opozici připravili o její věčný a příliš pohodlný argument v podobě strašení návratem KSČM k moci, protože v posledních dvou letech ukázali, že jsou většinou bezmocní. Strach jde spíš z Tomia Okamury nebo pirátského sekerníka Jakuba Michálka…

A zatřetí se nejspíš sami konečně poslali na politický hřbitov. Jejich starší voliče podle analytiků přebírá ANO, zatímco ty mladší SPD a Piráti. Přinejmenším za to jim určitě patří velké poděkování. Strašili tu zločinně dost dlouho a každý horor přece jednou končí.

SDÍLET