Holec: „Krnda“ je teď zhrzená hydra. Následuje Šlechtovou a dává nám cenné poučení | info.cz

Články odjinud

Holec: „Krnda“ je teď zhrzená hydra. Následuje Šlechtovou a dává nám cenné poučení

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Politika zná spoustu „ikarovských“ pádů. Exministr obrany ČSSD Jaroslav Tvrdík podával se slzami v očích demisi dvakrát, exministr vnitra Věcí veřejných Radek John za svým koncem všude viděl kmotry. Exministryně kultury, dokumentaristka Helena Třeštíková, ve funkci vydržela dva týdny, zatímco exministryně obrany Věcí veřejných Karolína Peake osm dní. Máloco ale trumfne „konec“ pražské primátorky Adriany Krnáčové.

A to nejde o klasický předčasný pád ve vysoké funkci, kdy vás nepřející osud prostě ani nenechá dodělat tu spoustu rozdělané práce. Na rozdíl od zmíněných exministrů Krnáčová svou primátorskou misi dokroutila až do konce, nedůstojný ikarovský pád přišel až poté. A vrcholí nyní, kdy vychází její knižní „politický thriller nabízející pohled do zkorumpovaného pozadí pražské politiky“. Ten původně nesl jméno Hydra, později se ale přejmenoval na Hybris, tedy „domýšlivost“. Oba názvy ke Krnáčové perfektně sedí.  

Podle všeho půjde o skutečný opus – aspoň podle bizarního rozhovoru, který Krnáčová věnovala Aktuálně.cz. Exprimátorka v něm totiž nechtěně přiznává, že si jen vyřizuje účty s vlastní politickou partají i jejím šéfem, premiérem Andrejem Babišem, protože ji za čtyři roky na magistrátu neodměnili tradičním politickým důchodem a neudělali z ní vysněnou velvyslankyni. „To je tak, když vám váš lídr něco slíbí, dá vám na to třikrát ruku, a pak se k tomu nemá,“ brečí Krnáčová.

Takže teď kvůli tomu říká, že Babišovo krédo „řídit stát jako firmu je největší hovadina, jakou jsem kdy slyšela“, že s Babišem odmítá komunikovat a že by do ANO už znovu nevstoupila. Ironie je, že si Krnáčová v rozhovoru stěžuje, že právě proto, že magistrát není firma, musela spolupracovat s demokraticky zvolenými „nevzdělanci a blbci“. Taky si trochu fandí, že odmítá komunikovat s Babišem, realita je totiž opačná. A mimochodem: do ANO určitě znovu vstupovat nemusí, neboť pro jistotu stále zůstává jeho členkou. Co kdyby náhodou přece jen zavolali?

Krnáčová se očividně vydala smutnou cestou Karly Šlechtové, své bývalé kolegyně v dresu ANO. Ta se během svého půlročního působení ve funkci ministryně obrany natolik převtělila do role přísné velitelky, co nejradši chodí v uniformě a v tašce nosí svého malého „Rambohafíka“, že se vůbec nedokázala smířit s tím, že její „vojenská“ mise záhy skončila. Odpoutat se od reality, říká se tomu laicky, zatímco lékaři pro to mají odborný termín. I Šlechtová čekala za své služby pro stranu satisfakci, a když nepřišla, začala stejně jako Krnáčová plivat na ruku, co ji předtím slušně živila.

Jen to místo v knize dělá na sociálních sítích, které jsou pro podobné šrámy ega jako stvořené. „Nebudu nikomu dělat ovci, nikomu poklonkovat,“ komentovala Šlechtová svůj někdejší facebookový status à la Krnáčová, ve kterém zmínila, že se těší, až se vše jednou provalí. „Když se dozvíte spoustu informací, které ani nemůžete sdělit, tak se vám špatně spí. Spoustu informací bych si přála ani nevědět,“ naznačovala tehdy exministryně, co do objektivu fotografů ráda mířila zbraní. Škoda, že to v sobě dusí, mohla by to být dobrá česká „severská“ krimi.

Vysoké politické funkce samozřejmě pomátnou spoustu lidí. Ostatně podívejte se, co dělá třeba Pražský hrad s našimi prezidenty i jejich mluvčími. Třeba Petr Hájek, někdejší mluvčí exprezidenta Václava Klause, tady kdysi začal zcela vážně zkoumat, jestli fakt pochází z opice. A co teprve Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta Miloše Zemana... Na Krnáčové snad nejvíc zarazí, že před svou pražskou politickou misí vedla sedm let českou pobočku Transparency International, která chce dohlížet právě na to, aby se politici ve svých funkcích nepomátli. Nebo aspoň ne příliš. 

Zmíněný rozhovor Krnáčové je smutné sci-fi čtení, přesto ale nabízí jedno cenné univerzální poučení. A sice, že vždycky poznáte, že je fakt zle, když dotyční politici začnou za své údajné chyby ve funkci vydávat vlastní přednosti. „Třeba ta moje prostořekost pochopitelně, která ale souvisí s tím, že říkám věci na rovinu. A také do jisté míry i můj manažerský styl, který není na městě moc vítán, tedy že lidem řeknete, co od nich očekáváte, a když to neplní, tak je zle,“ odpovídá Krnáčová v rozhovoru na otázku, jestli vidí i nějaké své chyby. V jednom známém filmu v takových případech volají jistého Chocholouška. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud