Holec: Svět po koronaviru prý bude lepší a digitálnější. Proboha jen to ne! | info.cz

Články odjinud

Holec: Svět po koronaviru prý bude lepší a digitálnější. Proboha jen to ne!

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | „I když pandemie skončí, tak ty časy rozežranosti a nadbytku se hned tak nevrátí... Nebude tak velká ekonomická spotřeba, lidé budou uváženější. Možná je ta dnešní krize naučí i to, že není špatné být víc s rodinou, být doma a nelétat po světě z místa na místo. A pak způsobí tahle krize velký přesun fyzického světa do digitálního. Takže moje odpověď zní: svět bude lepší a víc digitální,“ předpovídá v rozhovoru pro Seznam (zprávy) jeho zakladatel a majitel Ivo Lukačovič.  

Fakt? Lukačovič v rozhovoru říká, že nechce být „negativní“, takže lidi nejspíš vylepšuje kvůli naději. Protože historie ukazuje, že jsme nepoučitelná cháska. A nemusíme se vracet až k první světové válce, po níž si lidé slíbili, že žádná druhá taková už nikdy nebude, což vlastně svým způsobem i dodrželi: vedle druhé světové války, jež vypukla jen dvacet let po jejím skončení, vypadá ta první jako víkendový sraz fanoušků Hvězdných válek, co si hrají s lasery.

Stačí se podívat na poučení z nedávné globální finanční a dluhové krize, k níž začíná být ta koronavirová přirovnávana ekonomickými dopady: hned jak jsme mohli, rozežrali jsme se znovu a ještě víc. Proto se klidně vsadím: až vláda otevře nákupní centra, půjdou hned všichni zase trávit čas s rodinou do tamních fast foodů. Ale zpět k lepšímu a více digitálnímu světu, který nám Lukačovič předpovídá. Ano, i v mnoha firmách by si díky koronaviru například mohli všimnout, že potřebují mnohem menší kanceláře, případně žádné.

A máloco by ulevilo věčně ucpaným velkoměstům s předraženými realitami jako právě úbytek kanceláří i věčně pendlujících lidí. Povinný home office totiž ukázal, že tradiční chození do práce nutně neznamená práci. Díky digitální komunikaci může spousta lidí pracovat z domova trvale a navíc i mnohem efektivněji. Ostatně nic od práce nerozptyluje tak jako společnost mnoha kolegů na pracovišti a nemusí být zrovna jen mladí, blonďatí a ženského pohlaví.

Vlastně můžeme být rádi, že nás koronavir „trefil“ v pokročilé digitální době, kdy můžeme tolik věcí vyřídit na dálku. Třeba my novináři bychom jinak museli nosit články do redakcí na papíře nebo flashce. Jenže právě koronavir ukazuje i druhou tvář „digitálu“, která je bohužel ještě strašidelnější a morbidnější než myšlenky šéfa komunistů Vojtěcha Filipa. Například v Izraeli teď pomáhá digitálně „trasovat“ lidi i tajná služba, která má jinak „trasovat“ jen padouchy.

A co hůř: zkušenost s podobnými krizemi ukazuje, že často normalizují to, co před nimi bylo nenormální. Právě koronavir ukazuje, jak si stát rychle umí ochočit všechno digitální, co jsme ještě donedávna považovali za ryze soukromé. A že už toho bylo celkem dost i před ním. Třeba sociální sítě ukázaly, že mnozí z nás radši fungují jen digitálně než fyzicky, což nebyl problém, dokud se na nich od svých fyzických životů odpoutávali jen spříznění nešťastníci, co žijí svými selfíčky. Někdy se jim taky říká influenceři.

Jenže jakmile se internetovými influencery globálního pořádku staly i méně přátelské země jako Rusko nebo Čína, přestala to být legrace. A právě před koronavirem svět konečně začal řešit, jestli náhodou nepřišel čas vypnout nejen Facebook, protože svět před ním byl nejspíš lepší. Pravda, nebyli jsme tehdy všichni „kamarádi“ jako na Facebooku, taky jsme ale ještě neznali alternativní fakta. Nebo dokonce alternativní lidi z trollích farem. Víc digitální svět proto nemusí být nutně lepší. Pořád bych chtěl mít v životě jisté fyzické momenty, kdy mě digitálně „netrasuje“ BIS.         

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud