Holec: Vlastenecký kanibalismus Klause a Okamury. Splní šéf Trikolóry historickou misi? | info.cz

Články odjinud

Holec: Vlastenecký kanibalismus Klause a Okamury. Splní šéf Trikolóry historickou misi?

GLOSA PETRA HOLCE | V showbyznysu se říká, že kde je místo pro jednoho, tam je místo i pro dva. V politice někdy platí opak. A málokdo to v příštích sněmovních volbách může dokázat tak jako Václav Klaus mladší a Tomio Okamura, dva kohouti, co se rvou o voliče v těsném „vlasteneckém“ chlívku. Šéf Trikolóry a odpadlík ODS tak nakonec může splnit svou historickou misi: vyvede ze sněmovny kápa SPD, ale sám se do ní nedostane.

Trikolóra zatím žádnou kometu nepřipomíná. V průzkumech nápadně kulhá za facebookovým rykem svého šéfa, jenž v rámci revitalizačního turné právě brázdí vlast; různé agentury jí přisuzují od necelého procenta až ke kritickým pěti, potřebným pro vstup do sněmovny. K těm se ovšem z druhé strany začíná blížit i SPD, jež v posledních sněmovních volbách mnohé zaskočila – Okamurova kakofonie a banda „zabrušovačů“ tehdy přinesly zisk víc než deseti procent hlasů.

Toto číslo je dnes spíš prostý součet preferencí obou stran, když se Trikolóře náhodou zadaří. Ano, průzkumy se právě u těchto stran mýlí ještě hůř než u těch „normálních“. Ne každý se totiž „face to face“ přizná, že volí Okamuru. Pozoruhodné ale taky je, že se úbytek voličů SPD nápadně kryje se vznikem Trikolóry, která hned od začátku taky slušně tvrdí muziku. I v tomto ohledu přátelsky vykrádá SPD.

Klaus mladší je sice matematik a bývalý šéf prestižního soukromého gymnázia, poslední dobou ale mluví se stejnou samopalovou kadencí jako Okamura. Oba nám dopřávají džihád i bez Alláha. Musím přehánět, abych byl slyšet, vysvětluje to syn bývalého prezidenta. Jeden z mála rozdílů mezi těmito dvěma velikány je vlastně v tom, že zatímco šéf SPD nás pořád chce „po anglicku“ vyvést z EU, Klaus mladší už se aspoň v tomhle ohledu trochu krotí. Nejspíš i po veřejném „pohlavku“ od táty, který se sice do vlajky EU doma taky nebalí, současně je ale ekonom, a tak si umí spočítat, co by to přineslo. 

Výsledkem tohoto kohoutího zápasu je, že se šéfové SPD a Trikolóry rvou o to, kdo je větší vlastenec. Ne náhodou proto Klaus mladší Okamuru tituluje jako „japonského podnikatele“, zatímco ten ze svého soka dělá v podstatě „eurohujera“.

Sociolog Jan Herzmann na webu Lidových novin zmínil, že SPD s Trikolórou můžou ve sněmovních volbách dohromady utrhnout 10-15 procent hlasů, pokud mobilizují naštvané voliče, co jinak radši sedí v hospodě. Okamura s Klausem mladším to očividně vědí, a proto permanentně rozdávají naštvanost. Kápo SPD hlavně na všechno „cizí“, co nám „špiní naši čistou zem“, zatímco guru Trikolóry se romanticky vrací do svého šťastného normalizačního dětství, kdy jsme všichni měli jediné pohlaví a na dovolenou jsme jezdili trabantem.

Ve vzduchu ovšem visí i jiný scénář. Budou-li se Okamura s Klausem mladším stejně srdnatě rvát i dál, můžou se společně „vyrvat“ ze sněmovny. Byl by to vlastenecký kanibalismus: SPD i Trikolóra by zůstaly těsně pod pětiprocentní sněmovní hranicí a byl by klid. Tedy než by se Okamura vrátil s jinou partou, samozřejmě. „Moravák z Tokia“ se totiž ukazuje jako politicky nesmrtelný. Už několikrát otočil, nakonec si ale vždycky našel nového nepřítele, díky kterému přežil.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud