Holec: Zaorálek vodí za nos Čechy i vlastní stranu | info.cz

Články odjinud

Holec: Zaorálek vodí za nos Čechy i vlastní stranu

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Lubomír Zaorálek už měl být nějaký čas politicky mrtvý muž. Po debaklu ČSSD ve sněmovních volbách v roce 2017, kdy byl „lídrem“, oznámil, že odchází z vysokých politických funkcí. Jenže loňský šprajc prezidenta Miloše Zemana s Michalem Šmardou z něj náhle udělal ministra kultury a „Zao“ je zpátky. A díky Lidicím i své přítelkyni Šárce Bednářové dokonce v plné palbě, když dělá pitomce z Čechů i vlastní strany.  

Začněme Zaorálkovou fraškou s Lidicemi. Ministr kultury nechal padnout šéfku Památníku Lidice Martinu Lehmanovou jen proto, že prostě nechtěla do šuplíku schovat méně líbivou historickou informaci. Ano, tak se to sice obvykle dělá v politice, v níž často udávají tón „alternativní fakta“, národní historie by ale přece jen měla mít vyšší ambici a neměla by se bát pravdy. A to i když bolí, jak už to s pravdou bývá. Tedy jestli nechceme být zemí bájných mýtů… 

Lehmanová v lidickém památníku skončila, protože nechtěla označit za nesmysl – jak to po ní chtěl bizarní Svaz bojovníků za svobodu –, zjištění badatele Historického ústavu Akademie věd Vojtěcha Kyncla o tom, že jedna z lidických žen udala krátce před vypálením obce nacisty svou židovskou spoluobčanku a podnájemnici. Ta nakonec nepřežila Osvětim. Tady prý nejde jen o pravdu, ale hlavně o empatii s přeživšími, vysvětloval to Zaorálek.

Vážně? Zaorálek si nejspíš vzpomněl na svá mladší léta, kdy za komunismu dělal dramaturga TV seriálů. Ani v nich nešlo o pravdu, ale o empatii. A aby taky ne, protože jak jinak přežít frontu na toaletní papír, jízdu trabantem a dovolenou v Bulharsku? Svým postojem ke zjištění historika Kyncla Zaorálek neudělal „pitomce“ jen ze sebe, ale i ze všech Čechů. Podle něj jsme zjevně národ, co není schopen unést nepříjemné historické pravdy a radši se chlácholí empatií. Tím nás ministr kultury mimochodem zařadil někam po bok Rusů, které ze všeho nejvíc děsí právě vlastní historie.

Zaorálek ovšem poslední dobou vůbec boduje, zažívá něco jako velký comeback. Týdeník Respekt přinesl informaci, že se jeho partnerka Šárka Bednářová stala šéfkou odboru komunikace a prezentace při ředitelství Národního památkového ústavu. Tato instituce přitom spadá právě pod ministerstvo, které řídí její přítel. Podle Respektu navíc tahle funkce předtím neexistovala, protože ústav měl svou vlastní mluvčí a o „komunikaci a prezentaci“ se uměli postarat jeho zaměstnanci. K dobré politické tradici už taky patří, že se Bednářová stala šéfkou bez výběrového řízení.

„Ježišmarjá, to šlo úplně mimo mě. Šárka mi jen řekla, jestli to není problém. Neviděl jsem ho,“ citoval týdeník Zaorálka. Tak určitěěě! A zvlášť, když Bednářová zodpovídá za „prodej“ úspěchů při opravě památek, které Zaorálek tak miluje. Říkejme tomu třeba empatie. Ostatně sága Zaorálek-Bednářová nese všechny parametry kvalitní TV tvorby: vysoký politik je někdejší moderátorce České televize podezřele „blízko“ už dlouho, bývalo kolem toho pěkné drama. Dokonce takové, že televize kdysi Bednářovou radši stáhla z obrazovky, pak ji tam vrátila a nakonec ji propustila.

Právě Zaorálek nejlíp ukazuje, jak se v Lidovém domě pořád nejsou schopni „poučit z krizového vývoje“. Jejich politicky „oživený“ ministr kultury byl lídrem sedmiprocentního volebního debaklu ČSSD v roce 2017, kdy s Bednářovou po boku objížděl regiony, jak to tehdy popsal třeba časopis Týden. Ostatně musí v tom být něco nadpozemského, protože podobně to s Janou Nagyovou udělal i bývalý šéf ODS a volební lídr Petr Nečas. Na rozdíl od ČSSD se ale v ODS z volebního výprasku poučili a dopřáli si alespoň malý personální detox. To v Lidovém domě se očividně pořád bojí pravdy.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud