Kdyby český Senát měl stejně jako americký a italský rovnoprávné postavení s dolní komorou (a u daňových zákonů to stejně jako u těch ústavních a volebních má logiku), šlo by to rychle. Prostě by vyházel šílenosti a ponechal zřejmě pouze zvýšení slevy na poplatníka. Tato změna je skoro třikrát levnější než zrušení superhrubé mzdy dle Babiše a nezasahuje do systému daní v čase krize. Pouze po dvanácti letech slevu na poplatníka konečně valorizuje a každému uleví o stejnou sumu, přičemž pro chudé to znamená relativně více.
Tohle řešení je přehledné, srozumitelné, spravedlivé a ekonomicky logické. Jenomže politika není vždy přehledá, srozumitelná, spravedlivá a ekonomicky logická. Sněmovna může Senát přehlasovat. A do onoho dortíku nainvestovali zejména Andrej Babiš a Petr Fiala ohromnou porci politického kapitálu a emocí. Lze se obávat, že ho na truc případně protlačí znova. Senátoři mohou mít pocit, že je třeba dohodnout nějaký kompromis, jímž se sice zjedná jen částečná náprava, ale bude mít šanci projít u poslanců.
Předsedové ANO a ODS nyní bok po boku vedou s ostatními prestižní souboj kdo s koho. Zodpovědnost řádného hospodáře v jejich uvažování nehraje roli. Voličům toho prvního je to jedno, ale toho druhého ne. Proto je Babiš v daleko lepší pozici, než Fiala. Pro premiéra jde jen o to přetlačit ČSSD a když se mu to povede, je vítěz, získává body a neutrpí žádnou ztrátu. Zato lídr ODS bude krvácet každým dnem, kdy bojuje za větší zadlužení země a ve spojení s nepřítelem proti všem svým potenciálním spojencům v příští vládě.
Fiala zkrátka riskuje mnohem víc, než Babiš. Proč vlastně ODS šla to tohoto kšeftu, který pro ni nakonec nemusí být vůbec výhodný? Odpověď je třeba hledat v jejím genetickém rysu, jímž je třeskutý pragmatismus. Když může mít vrabce v hrsti, obvykle mu dá přednost přednost před holubem na střeše. Rychle zinkasuje, co může mít teď a budoucí problémy, které tím způsobí, nechá na potom. Reálpolitika vítězí nad hodnotami. Tohle neblahé Klausovo dědictví stojí jak za opoziční smlouvou, tak za etablováním kmotrů.
Balíček hrůzy
Nyní se ODS tváří jako vítěz, ale ztráty mohou vysoce převýšit její zisky. Se zrušením superhrubé mzdy klidně mohla rok počkat, až bude ve vládě. Ten holub snad nelétal zase tak vysoko. Nebo tím ODS přiznává, že si ve volbách nevěří? Takže obětovala punc rozpočtově odpovědné strany a hodila vidle do spolupráce demokratické opozice? Toto jednání na sílu, bez ohledu na partnery, si snad mohla ODS dovolit, když měla třicet procent voličů a její spojenci méně než deset. Tehdy působila arogantně. Dnes už jen směšně.
S návrhy, jak by měli senátoři daňový balíček upravit, aby nebyl tak toxický, se roztrhl pytel. Nějak mi však v tom příštipkaření chybí politická velikost. Od Babiše ji nečekám. Od ODS a Pirátů ano. Každá z obou stran prosadila jeden nesmysl. Občanští demokraté onu mesalianci s Babišem, Piráti zdanění prodeje akcií. První hloupost zadlužuje budoucnost, druhá je další ranou těžce zkoušeným podnikatelům. Ti možná kvůli krizi zkrachují a budou nuceni se své firmy zbavit, přičemž kvůli pirátské změně ještě přijdou o 23% peněz.
Co brání tomu sednout si a říci „tohle se nám nepovedlo, zrušme obojí a ponechme jen zvýšení daňové slevy“? Kromě Pirátů ji navrhovali i lidovci a ODS. Takové řešení má ekonomickou logiku, ale hlavně velký symbolický význam. Šlo by o dohodu dvou stran, jež mají tvořit páteř předpokládané budoucí vlády tvořené dnešní demokratickou opozicí. Zato „balíček hrůzy“ je výsledkem dohody Babiše s Fialou a Okamurou proti Bartošovi, Jurečkovi, Rakušanovi, Pekarové Adamové – a ovšem také Hamáčkovi.
Hnutí ANO, SPD a KSČM mohou i bez ODS Senát přehlasovat, ale pak za to ponesou odpovědnost. Zato když horní komora provede úpravy dle premiéra, ponechá zrušení superhrubé mzdy a sníží slevu na poplatníka, udělá za něj špinavou práci a stane se jeho spoluviníkem. Bohužel, ODS se vmanévrovala do situace, kdy jí snaha zachovat si tvář vhání do Babišovy náruče. Což způsobuje hodně zlé krve. Lidovci a topkaři ODS potřebují, takže jí kvůli této zradě neopustí. Ovšem i ódéesáci by si měli uvědomit, že potřebují spojence.
Petr Fiala se může stát premiérem pouze díky trojbloku s KDU-ČSL a TOP09. Nezdá se, že samotná ODS předběhne Piráty. Pokud ti se spojí se STAN, tak už vůbec. Je tu i jiná šance - že se Babiš stáhne z vlády a ANO nabídne post jejího předsedy občanským demokratům. Navíc některým z nich se může zdát, že by se jim s ANO vládlo lépe, než s Piráty. Kdyby je ale voliči z těchto spádů podezírali, nejspíš by nedosáhli výsledku, aby byli pro nějakého partnera zajímaví… Babišovci pravicovým voličům vadí víc než Bartošovci.
Už jednou ODS něco takového zkusila, a to během komunálních voleb v Praze. Zvolila velmi ostrou protipirátskou rétoriku, tedy takovou, jakou nasazujete na hlavního soka, s nímž za žádnou cenu nechcete vládnout. Naopak se tvářila vstřícně k ANO. Pražané začali mít pocit, že je s lidmi od Babiše domluvená, ztratila náskok a skončila v opozici. Někomu možná přijde divné, jak mohou pravicoví voliči dávat přednost Pirátům. Divit se ovšem může jen ten, kdo se na politiku dívá plochým, horizontálním pohledem.
Dokud vše běží normálně, soupeří pravice s levicí. Když však zemi uchvátí demagogové, populisté a extremisté, je třeba dát přednost vertikále před horizontálou. Už není tak důležité, jak moc je kdo vlevo a vpravo, liberál, či konzervativec, ale nakolik je kdo demokrat. Prostě vyšší bere. Dokládá to rok 1989, Letná i preference Pirátů, které dnes volí pravičáci. Lidé chtějí změnu a jednotu demokratů. Rozdíly moc neřeší. Horní komora může lépe než Sněmovna chápat význam vertikály a posunout nás po ní vzhůru.
V prvním plánu je úkolem Senátu napravit sněmovní blouznění a zabránit ještě většímu rozvalu veřejných financí. V druhém plánu ale záleží i na tom, zda z druhé komory půjde návrh, který postrčí zemi ke koalici pěti demokratických opozičních stran, nebo cestu k ní zkomplikuje. Pro mě je to druhé dokonce ještě důležitější, než to první. Ztráta peněz se ještě dá nějak nahradit, ztráta hodnot nikoliv. Takže jak? Přijde hvězdná hodina Senátu? Vrátí do daní ekonomický rozum a do politiky demokratickou vertikálu?
