KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Do Senátu dorazil šílený daňový balíček. Podivná koalice ANO, ODS, SPD a KSČM během „noci dlouhých dluhů“ upekla pejskokočičkový dort, po jehož pozření se beztak těžce zkoušeným veřejným financím udělá pořádně zle. Na horní komoře je, zda vytáhne z rozpočtu nově zatnutou sekeru 130 miliard a do rozbouřených emocí vnese rozum. Úkol je to technicky snadný, ale politicky zapeklitý.
Kdyby český Senát měl stejně jako americký a italský rovnoprávné postavení s dolní komorou (a u daňových zákonů to stejně jako u těch ústavních a volebních má logiku), šlo by to rychle. Prostě by vyházel šílenosti a ponechal zřejmě pouze zvýšení slevy na poplatníka. Tato změna je skoro třikrát levnější než zrušení superhrubé mzdy dle Babiše a nezasahuje do systému daní v čase krize. Pouze po dvanácti letech slevu na poplatníka konečně valorizuje a každému uleví o stejnou sumu, přičemž pro chudé to znamená relativně více.
Tohle řešení je přehledné, srozumitelné, spravedlivé a ekonomicky logické. Jenomže politika není vždy přehledá, srozumitelná, spravedlivá a ekonomicky logická. Sněmovna může Senát přehlasovat. A do onoho dortíku nainvestovali zejména Andrej Babiš a Petr Fiala ohromnou porci politického kapitálu a emocí. Lze se obávat, že ho na truc případně protlačí znova. Senátoři mohou mít pocit, že je třeba dohodnout nějaký kompromis, jímž se sice zjedná jen částečná náprava, ale bude mít šanci projít u poslanců.
Předsedové ANO a ODS nyní bok po boku vedou s ostatními prestižní souboj kdo s koho. Zodpovědnost řádného hospodáře v jejich uvažování nehraje roli. Voličům toho prvního je to jedno, ale toho druhého ne. Proto je Babiš v daleko lepší pozici, než Fiala. Pro premiéra jde jen o to přetlačit ČSSD a když se mu to povede, je vítěz, získává body a neutrpí žádnou ztrátu. Zato lídr ODS bude krvácet každým dnem, kdy bojuje za větší zadlužení země a ve spojení s nepřítelem proti všem svým potenciálním spojencům v příští vládě.
Fiala zkrátka riskuje mnohem víc, než Babiš. Proč vlastně ODS šla to tohoto kšeftu, který pro ni nakonec nemusí být vůbec výhodný? Odpověď je třeba hledat v jejím genetickém rysu, jímž je třeskutý pragmatismus. Když může mít vrabce v hrsti, obvykle mu dá přednost přednost před holubem na střeše. Rychle zinkasuje, co může mít teď a budoucí problémy, které tím způsobí, nechá na potom. Reálpolitika vítězí nad hodnotami. Tohle neblahé Klausovo dědictví stojí jak za opoziční smlouvou, tak za etablováním kmotrů.
