I konzervativci se v boji za svobodu myšlení mohou mýlit a bojovat proti zástupnému cíli

POLEMIKA: Vážený kolega Martin Schmarcz ve svém článku Konzervativci nebojují proti homosexuálům, ale za svobodu myšlení a svědomí popisuje postoj velmi konzervativní části společnosti ke stejnopohlavním sňatkům. Je velmi užitečné číst takhle pregnantně zformulovaný názor, s nímž je radost nesouhlasit.

Nechme prozatím stranou aktivisty, progresivisty a proponenty „zakazovací kultury“. Mezi nimi na jedné straně a konzervativci na straně druhé je obrovský prostor, v němž se, troufám si říct, názorově pohybuje většina společnosti, včetně mě. Věnujme se nejprve fundamentu celého sporu.

Argumentace Martina Schmarcze, pokud ji správně chápu, se točí na etymologii slova „manželství“ a na přesvědčení o tom, že celá instituce sňatku existuje primárně kvůli plození, rození a výchově dětí. Konzervativní grády tomu dodává až nevyslovená maxima „a protože to tak bylo odjakživa, tak tomu tak musí být navždy“.

Nesouzním s konzervativním výkladem společnosti. Mám rád moderní dobu i se všemi jejími chybami a nemyslím si, že bych byl jakkoli šťastnější ve světě mých prarodičů, jejich prarodičů či kdykoli předtím. Beru svět jako proměnlivý a věřím, že člověk má změny vnímat, nikoli proti nim a priori bojovat. Snaha zastavit se a vzdorovat změně mi připadá sisyfovská, marná, a někdy i komická, jako šedesátiletá žena, která o sobě tvrdí, že se „blíží čtyřicítce“.

Jako dospělý a svéprávný člověk musím změnu vnímat, zvážit a rozhodnout se, zda je v souladu s mým světonázorem. Jenže na rozdíl od toho, co píše kolega Schmarcz o liberálech, se při tom neřídím otázkou „co to přinese jiným“, ale otázkou „co to přinese mně”. Sňatek dvou osob stejného pohlaví mně nepřinese vůbec nic – ani v pozitivním, ani v negativním smyslu, proto je moje první reakce neutrální: „pokud chcete…“ Předpokládám, že ti, kterých se to týká, to z nějakého důvodu chtějí, a protože mě to nijak neomezuje, jsem pro.

A tady se s konzervativci rozcházíme. Já končím v bodě „mně to neuškodí, vy to chcete, tak jo, proč ne“, stejně jako když si soused o patro výš dá místo normálních dveří dveře bezpečnostní. Konzervativci, jestli správně rozumím té argumentaci, mají dojem, že je to ohrožuje. Respektive že to ohrožuje nějaké hodnoty, na kterých by mělo záležet i mně, ale já to z nějakého důvodu nevidím.

Zkusím vysvětlit svůj postoj k této konkrétní věci.

Manželství coby státem protežovaná forma soužití je pro mne bizarní věc. Pokud jde státu o podporu dětí, jejich rození a řádné výchovy, tak se dá říct, že střílí vedle, protože rodičovství de facto s manželstvím nesouvisí. Biologická podstata plození je daná, tu nikdo nezpochybní, ale plození s manželstvím zcela zjevně nesouvisí – plodí se velmi intenzivně i mimo manželství, a kdybych chtěl argumentačně faulovat, tak napíšu, že nemanželské děti jsou starší než civilizace. Manželství tedy zjevně není podmínka nutná pro plození dětí – respektive plození dětí nepotřebuje manželství. Manželství má pro zplození dětí stejnou funkci jako třeba vlastnictví řidičského průkazu: žádnou, ačkoli mnoho rodičů řidičák má.

Manželství coby instituce pro výchovu dětí je fakticky v podobné situaci. Manželství nezajistí samo o sobě řádnou výchovu, a řádná výchova není odvislá od manželství. Obě tato tvrzení lze empiricky potvrdit prostým pozorováním světa. Samoživitelky, samoživitelé, rozpadlé rodiny, a na druhé straně funkční rodiny leseb a (méně často) gayů, kteří vychovávají děti z předchozích vztahů, to všechno hází do představy výsostné funkce manželství ladným obloučkem vidle. Nevím, jestli konzervativci smějí sledovat pokleslá televizní show, ale pokud ano, doporučil bych pár dílů Výměny manželek. Konzervativní představa o „tradiční rodině“ by po srážce s „reálnými formami rodin“ utrpěla větší škody než po debatách o stejnopohlavních manželstvích.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Proč by „výhody manželství“ nemohli využít dva heterosexuální muži?
  • Jde jen o práva?
  • A jde o ně opravdu těm, o nichž se mluví?
sinfin.digital