Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti? Komentář Michala Půra

Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti? Komentář Michala Půra

Když dnes v Česku špatně zaparkujete, pustíte ve městě psa na volno nebo špatně spočítáte daňové přiznání, máte jednu jistotu. Když se na to přijde, trest vás nemine. Ledaže byste prohlásil, že jste aktivista a bojujete proti nízkému počtu parkovacích míst, týrání psů na vodítku, respektive složitému daňovému systému. Aktivisté v Česku požívají zvláštní ochrany před zákonem. Je to známka vyspělosti naší společnosti, a nebo bezmoci úřadů? A změní to „první vlaštovka“ z Chvaletic, kde aktivisté Greenpeace před rokem a půl poničili chladicí věž a teď jim hrozí až 6 let vězení?

Poslední dobou jsou aktivisté skutečně aktivní, velmi se dařilo například squatterům. Na začátku loňského roku obsadili Dělnický dům v Brně, na jaře pak i chátrající vojenskou jídelnu tamtéž, v létě dva domy v centru Prahy a celoročně pokračovali v blokádě budovy bývalé kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. Letos v únoru se stala terčem squattingu také usedlost Šatovka v Praze 6. Vloni na jaře obsadili aktivisté hnutí Limity jsme my vestibul Krajského úřadu Pardubického kraje, v létě zablokovali ti samí hnědouhelný lom Bílina a letos v lednu pronikli jejich kolegové z Greenpeace bez větších problémů na balkón ministerstva průmyslu a obchodu.

Ve všech případech zasahovala policie, a přestože jí vše důkladně zdokumentovali novináři a uživatelé sociálních sítí, potrestán nebyl až na jednu výjimku nikdo. Squatteři ze Šatovky odešli ze soudní síně s trestem 50 hodin obecně prospěšných prací a museli uhradit škodu 6100 korun způsobenou při vniknutí do objektu.

Čekání na červené světlo

Exemplární případ, kdy aktivisté prokazatelně způsobili významné škody na soukromém majetku, a přesto dosud nebyli potrestáni, se odehrál na podzim roku 2016 ve Chvaleticích. Skupina jedenácti aktivistů hlásících se k hnutí Greenpeace tehdy vnikla bez povolení do střeženého areálu strategického energetického zařízení, překonala bezpečnostní systém, vyšplhala na jednu z chladicích věží a v průběhu následujících dvou dnů na ní kvůli zavěšení dvou transparentů způsobila škodu za více než 1 milion korun. Během svého pobytu aktivisté do věže navrtali 120 děr a poškodili ochoz i vnější a vnitřní plášť včetně speciálního ochranného nátěru, který zařízení chrání před povětrnostními vlivy.

O vině nemůže být diskuse, protože viníci se ke spáchání trestného činu hrdě hlásí. Ostatně důkazní materiál na sebe z velké části vyrobili sami, když vysílali z chladicí věže živé přenosy na sociálních sítích.

Nyní po roce a půl policie konečně uzavřela fázi prověřování a sdělila obvinění pětici aktivistů z poškození cizí věci a poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. Na vysvětlenou: zbytek účastníků patrně tvořili zahraniční spolupracovníci, což je také důvod, proč prověřování trvalo tak dlouho. V případě škody velkého rozsahu hrozí obviněným dva až šest let vězení. Podle obvinění škoda v elektrárně dosáhla více než milionu korun.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude případ dále vyvíjet. Pokud totiž „vrtači“ z Chvaletic vyváznou stejně jako squatteři ze Šatovky pouze se symbolickým trestem, pro milovníky přímých akcí to bude docela srozumitelný signál ze strany úřadů: jsme na vás krátcí, klidně pokračujte. V americkém filmu Experiment, natočeném na motivy skutečných událostí, jsou v rámci psychologického experimentu na několik dní umístěni do vězení dobrovolníci v roli dozorců a vězňů.  

Na začátku dostanou všichni informaci, že pokud dojde k násilí či jinému porušení pravidel, rozsvítí se červené světlo a experiment okamžitě končí. Účastníci však postupně zjišťují, že světlo se nerozsvítí ani v krajních situacích, a tak se hranice brutality stále posouvá, až se experiment naprosto zvrhne. Situace začne někdo řešit až ve chvíli, kdy dojde k tragédii. A na tento okamžik určitě nikdo čekat nechce. Ani ve filmu a ani v realitě.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.Článek

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1