Výročí konce druhé světové války znovu otevřelo jeden nevyřešený problém. Je jasné, že masovým vrahům a válečným zločincům by se neměly stavět pomníky. Mohou mít ale tito lidé vůbec hrob? A pokud ano, tak jaký? I když to možná zní podivně, v mnoha zemích je to 76 let po válce stále palčivá a dosud nevyřešená otázka.
Příkladem za všechny může být současná diskuze kolem hrobu Franze Bodmanna, nacistického lékaře, který se za války podílel na vraždách vězňů hned v několika koncentračních táborech. Na konci roku 1945 pak spáchal v americkém zajetí sebevraždu. Bodmann má spolu s 30 dalšími bývalými vojáky nacistické armády vojenský hrob v obci Lend u Salcburku. Na tom by nebylo nic divného. Mezinárodní osvětimský výbor (IAK), sdružující přeživší z koncentračních táborů, však kritizuje fakt, že na náhrobku není napsáno, jaké zločiny proti lidskosti Bodmann spáchal.
„Zločinec je prezentován budoucím generacím jako čestný člen občanské společnosti,“ uvedl pro rakouskou agenturu APA viceprezident IAK Christoph Heubner. Bodmannův hrob zůstává navíc mezi dalšími vojenskými hroby na hřbitově jedním z mála zdobených, někdo na něj pravidelně nosí věnec. A to se IAK nelíbí. „Rakouské ministerstvo vnitra by mělo zajistit, aby náhrobek obsahoval informace o zločinech toho člověka a v Rakousku byly podobným způsobem označeny hroby i v dalších podobných případech,“ míní Heubner.
Starostka obce Lend Michaela Höfelsauerová však tvrdí, že taková úprava hrobu není vůbec jednoduchá. Obrátila se na historiky i ministerstvo vnitra, ale dostala odpověď v tom smyslu, že „právo na odpočinek má každý mrtvý – bez ohledu na jeho příslušnost k určitému národu nebo jeho individuální činy ve dnech války“.
