Jak jsem chtěl psát o exekucích, které drtí Čechy, a spravedlnost mlčela. Komentář Vratislava Dostála | info.cz

Články odjinud

Jak jsem chtěl psát o exekucích, které drtí Čechy, a spravedlnost mlčela. Komentář Vratislava Dostála

Sledovat politiku z bezprostřední blízkosti je zkrušující. Je to do velké míry nemocné prostředí. A přestože nepochybujeme, že Andrej Babiš a Miloš Zeman jako dva dominantní aktéři nejsou příčinou naší současné krize, nýbrž jejím produktem, nelze si odpustit aspoň povzdech nad tím, jak dávají na frak nejen ústavnímu pořádku, politické kultuře nebo dobrým mravům, ale především všemu, co má co do činění s mezilidskými vztahy, férovostí nebo jistou ohleduplností nejen k lidem sobě blízkým, nýbrž také k protivníkům. Doba i naši politici zhrubli. Hlavně bych ale chtěl na následujících řádcích psát o exekucích.

Člověk vlastně v jednom kuse žasne. Ta tendence a sešup, jehož jsme svědky, je mnohdy doslova dechberoucí. Prozatímním vrcholem byl v tomto ohledu naprosto bizarní happening Miloše Zemana minulý týden na Hradě, kterému předcházela schůzka se šéfem ČEZ Danielem Benešem a premiérem Babišem obestřená do dnešního dne hradbou mlčení.

A zatímco se velmi viditelně řeší skrze mnohdy zástupné argumenty nominace Miroslava Pocheho na post ministra, v zákulisí lze zaslechnout, že se tady sice hraje o vládu, ale to hlavní že je jinde. Hovoří se třeba o případné dostavbě Temelína. A přestože takový podnik nemá žádnou logiku, někdo by si zcela jistě namastil docela slušně kapsu. Lidi ale pálí úplně jiné věci, které se bytostně dotýkají jejich každodenních životů, a ty zas neřeší skoro nikdo, anebo jenom hrstka aktivistů, kteří tak činí ve svém volném čase, zadarmo a na úkor svého zdraví i svých rodin.

Přestože můžeme vést disputace nad tím, zda má stále silnější nová konfliktní linie české politiky pozadí hodnotové nebo materiální, skoro nikdo nepochybuje, že se tady prohlubuje propast mezi centrem a periferií. Zrovna tak je už téměř každému jasné, že obrovské množství našich spoluobčanů netrápí ani tak trestně stíhaný oligarcha na postu premiéra nebo návrat komunistů k moci, nýbrž otázka, jak najít efektivní strategii k obyčejnému přežití, jak sebe a své blízké uživit, jak zvládnout zaplatit základní životní potřeby, jídlo, bydlení a oblečení. Sociolog Dan Prokop tvrdí, že Česko ohrožuje ze všeho nejvíc skrytá, ale rozsáhlá chudoba.

Anebo exekuce. Na sklonku května jsem pro INFO.CZ dělal rozhovor s Janem Farským. Původně to měla být standardní rozmluva o aktuální politické situaci. Nakonec jsme se ale s předsedou poslaneckého klubu Starostů dostali právě k tématu exekucí, a přestože neřekl nic, co bychom tak nějak už netušili, pojal jsem plán. Protože pokud je v České republice 300 tisíc nezákonných exekucí, a – jak řekl Farský – postačí dát podnět k soudu a on je musí zrušit, pak jde o věc, kterou je třeba řešit. 300 tisíc nezákonných exekucí je naprosto šílené číslo. Podle Farského jde celkově o třicet miliard korun, které by se mohly lidem vrátit.

Napsal jsem proto vzápětí jak na tiskové oddělení vlády, tak tiskové mluvčí hnutí ANO a na ministerstvo spravedlnosti. Premiéra Andreje Babiše i ministra spravedlnosti Roberta Pelikána jsem chtěl upozornit na rozhovor s Farským, ale především na věc samotnou, a tázat se jich, co hodlá vláda s touto nespravedlností a nepochybně pro strašně moc lidí stresující věcí dělat. Z úřadu vlády i centrály hnutí ANO mi obratem došla podobná reakce. Prý ať se obrátím přímo na Pelikána, že je to v jeho gesci a že se exekucím věnuje. „Andrej Babiš by vám to řekl víc po povrchu, Pelikán vám to řekne úplně detailně,“ napsala mi mluvčí hnutí ANO Lucie Kubovičová. Logická odpověď, říkám si a pustil jsem se do intenzivní komunikace s resortem spravedlnosti.

Jeho mluvčí je Tereza Schejbalová. Nenapsal jsem ale jenom jí, oslovil jsem také přímo ministra Pelikána. Bylo 5. června. Dneska je to tedy víc než dva další týdny. A zatímco ministr neodpověděl vůbec, Tereza Schejbalová mne v telefonickém rozhovoru o několik dnů později ubezpečovala, že to není zase tak jednoduché, jak si Farský představuje, že zpracovávají odpověď a že se ji brzo dočkám. Leč nedočkal jsem se jí dodnes. E-mail mi napsala naposledy 7. června, kdy jsem jí kladl na srdce, aby na mě nezapomněla. Odepsala: „Nezapomenu, ale po dohodě s panem ministrem až během zítřka, omlouvám se.“

Od té doby skrze e-mail v dané věci nekomunikuje. Prostřednictvím textové zprávy mi pouze opakovaně napsala, že se stále čeká na autorizaci ministra a že to neovlivní. Naposledy tak učinila v pondělí 11. června. Od té doby ani ťuk. Čím to je, netuším. Nechce se mi věřit, že by to pro ministra (i když z politiky odchází) nebylo zásadní téma. Třeba si jen vybíral zbytek dovolené, protože v úřadě končí zřejmě už příští týden. Ať už je to jakkoli, je zcela nutné oslovit i jeho nástupce se stejně naléhavou otázkou: co hodláte dělat s tím, že je tady 300 tisíc nezákonných exekucí? Žijeme v právním státě? Kdy zjednáte nápravu?

A pak každý druhý nebo třetí měsíc znovu, systematicky a důsledně do doby, než bude spravedlnosti učiněno za dost. Nechť si nový ministr, ať už jím bude Jeroným Tejc nebo Taťána Malá, nemyslí, že téma odbudeme. Neodbudeme. Bude nás zajímat do chvíle, než bude každá z tří set tisíc nezákonných exekucí prokazatelně vrácena.

Které kraje se loni nejvíce zhoršily, co se týče exekucí?

Dluhová past se týká všech věkových generací.

Více jak půl milionu Čechů má tři a více exekucí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud