Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak jsem chtěl psát o exekucích, které drtí Čechy, a spravedlnost mlčela. Komentář Vratislava Dostála

Sledovat politiku z bezprostřední blízkosti je zkrušující. Je to do velké míry nemocné prostředí. A přestože nepochybujeme, že Andrej Babiš a Miloš Zeman jako dva dominantní aktéři nejsou příčinou naší současné krize, nýbrž jejím produktem, nelze si odpustit aspoň povzdech nad tím, jak dávají na frak nejen ústavnímu pořádku, politické kultuře nebo dobrým mravům, ale především všemu, co má co do činění s mezilidskými vztahy, férovostí nebo jistou ohleduplností nejen k lidem sobě blízkým, nýbrž také k protivníkům. Doba i naši politici zhrubli. Hlavně bych ale chtěl na následujících řádcích psát o exekucích.

Člověk vlastně v jednom kuse žasne. Ta tendence a sešup, jehož jsme svědky, je mnohdy doslova dechberoucí. Prozatímním vrcholem byl v tomto ohledu naprosto bizarní happening Miloše Zemana minulý týden na Hradě, kterému předcházela schůzka se šéfem ČEZ Danielem Benešem a premiérem Babišem obestřená do dnešního dne hradbou mlčení.

A zatímco se velmi viditelně řeší skrze mnohdy zástupné argumenty nominace Miroslava Pocheho na post ministra, v zákulisí lze zaslechnout, že se tady sice hraje o vládu, ale to hlavní že je jinde. Hovoří se třeba o případné dostavbě Temelína. A přestože takový podnik nemá žádnou logiku, někdo by si zcela jistě namastil docela slušně kapsu. Lidi ale pálí úplně jiné věci, které se bytostně dotýkají jejich každodenních životů, a ty zas neřeší skoro nikdo, anebo jenom hrstka aktivistů, kteří tak činí ve svém volném čase, zadarmo a na úkor svého zdraví i svých rodin.

Přestože můžeme vést disputace nad tím, zda má stále silnější nová konfliktní linie české politiky pozadí hodnotové nebo materiální, skoro nikdo nepochybuje, že se tady prohlubuje propast mezi centrem a periferií. Zrovna tak je už téměř každému jasné, že obrovské množství našich spoluobčanů netrápí ani tak trestně stíhaný oligarcha na postu premiéra nebo návrat komunistů k moci, nýbrž otázka, jak najít efektivní strategii k obyčejnému přežití, jak sebe a své blízké uživit, jak zvládnout zaplatit základní životní potřeby, jídlo, bydlení a oblečení. Sociolog Dan Prokop tvrdí, že Česko ohrožuje ze všeho nejvíc skrytá, ale rozsáhlá chudoba.

Anebo exekuce. Na sklonku května jsem pro INFO.CZ dělal rozhovor s Janem Farským. Původně to měla být standardní rozmluva o aktuální politické situaci. Nakonec jsme se ale s předsedou poslaneckého klubu Starostů dostali právě k tématu exekucí, a přestože neřekl nic, co bychom tak nějak už netušili, pojal jsem plán. Protože pokud je v České republice 300 tisíc nezákonných exekucí, a – jak řekl Farský – postačí dát podnět k soudu a on je musí zrušit, pak jde o věc, kterou je třeba řešit. 300 tisíc nezákonných exekucí je naprosto šílené číslo. Podle Farského jde celkově o třicet miliard korun, které by se mohly lidem vrátit.

Napsal jsem proto vzápětí jak na tiskové oddělení vlády, tak tiskové mluvčí hnutí ANO a na ministerstvo spravedlnosti. Premiéra Andreje Babiše i ministra spravedlnosti Roberta Pelikána jsem chtěl upozornit na rozhovor s Farským, ale především na věc samotnou, a tázat se jich, co hodlá vláda s touto nespravedlností a nepochybně pro strašně moc lidí stresující věcí dělat. Z úřadu vlády i centrály hnutí ANO mi obratem došla podobná reakce. Prý ať se obrátím přímo na Pelikána, že je to v jeho gesci a že se exekucím věnuje. „Andrej Babiš by vám to řekl víc po povrchu, Pelikán vám to řekne úplně detailně,“ napsala mi mluvčí hnutí ANO Lucie Kubovičová. Logická odpověď, říkám si a pustil jsem se do intenzivní komunikace s resortem spravedlnosti.

Jeho mluvčí je Tereza Schejbalová. Nenapsal jsem ale jenom jí, oslovil jsem také přímo ministra Pelikána. Bylo 5. června. Dneska je to tedy víc než dva další týdny. A zatímco ministr neodpověděl vůbec, Tereza Schejbalová mne v telefonickém rozhovoru o několik dnů později ubezpečovala, že to není zase tak jednoduché, jak si Farský představuje, že zpracovávají odpověď a že se ji brzo dočkám. Leč nedočkal jsem se jí dodnes. E-mail mi napsala naposledy 7. června, kdy jsem jí kladl na srdce, aby na mě nezapomněla. Odepsala: „Nezapomenu, ale po dohodě s panem ministrem až během zítřka, omlouvám se.“

Od té doby skrze e-mail v dané věci nekomunikuje. Prostřednictvím textové zprávy mi pouze opakovaně napsala, že se stále čeká na autorizaci ministra a že to neovlivní. Naposledy tak učinila v pondělí 11. června. Od té doby ani ťuk. Čím to je, netuším. Nechce se mi věřit, že by to pro ministra (i když z politiky odchází) nebylo zásadní téma. Třeba si jen vybíral zbytek dovolené, protože v úřadě končí zřejmě už příští týden. Ať už je to jakkoli, je zcela nutné oslovit i jeho nástupce se stejně naléhavou otázkou: co hodláte dělat s tím, že je tady 300 tisíc nezákonných exekucí? Žijeme v právním státě? Kdy zjednáte nápravu?

A pak každý druhý nebo třetí měsíc znovu, systematicky a důsledně do doby, než bude spravedlnosti učiněno za dost. Nechť si nový ministr, ať už jím bude Jeroným Tejc nebo Taťána Malá, nemyslí, že téma odbudeme. Neodbudeme. Bude nás zajímat do chvíle, než bude každá z tří set tisíc nezákonných exekucí prokazatelně vrácena.

Které kraje se loni nejvíce zhoršily, co se týče exekucí?

Dluhová past se týká všech věkových generací.

Více jak půl milionu Čechů má tři a více exekucí.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744