Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak jsem chtěl psát o exekucích, které drtí Čechy, a spravedlnost mlčela. Komentář Vratislava Dostála

Sledovat politiku z bezprostřední blízkosti je zkrušující. Je to do velké míry nemocné prostředí. A přestože nepochybujeme, že Andrej Babiš a Miloš Zeman jako dva dominantní aktéři nejsou příčinou naší současné krize, nýbrž jejím produktem, nelze si odpustit aspoň povzdech nad tím, jak dávají na frak nejen ústavnímu pořádku, politické kultuře nebo dobrým mravům, ale především všemu, co má co do činění s mezilidskými vztahy, férovostí nebo jistou ohleduplností nejen k lidem sobě blízkým, nýbrž také k protivníkům. Doba i naši politici zhrubli. Hlavně bych ale chtěl na následujících řádcích psát o exekucích.

Člověk vlastně v jednom kuse žasne. Ta tendence a sešup, jehož jsme svědky, je mnohdy doslova dechberoucí. Prozatímním vrcholem byl v tomto ohledu naprosto bizarní happening Miloše Zemana minulý týden na Hradě, kterému předcházela schůzka se šéfem ČEZ Danielem Benešem a premiérem Babišem obestřená do dnešního dne hradbou mlčení.

A zatímco se velmi viditelně řeší skrze mnohdy zástupné argumenty nominace Miroslava Pocheho na post ministra, v zákulisí lze zaslechnout, že se tady sice hraje o vládu, ale to hlavní že je jinde. Hovoří se třeba o případné dostavbě Temelína. A přestože takový podnik nemá žádnou logiku, někdo by si zcela jistě namastil docela slušně kapsu. Lidi ale pálí úplně jiné věci, které se bytostně dotýkají jejich každodenních životů, a ty zas neřeší skoro nikdo, anebo jenom hrstka aktivistů, kteří tak činí ve svém volném čase, zadarmo a na úkor svého zdraví i svých rodin.

Přestože můžeme vést disputace nad tím, zda má stále silnější nová konfliktní linie české politiky pozadí hodnotové nebo materiální, skoro nikdo nepochybuje, že se tady prohlubuje propast mezi centrem a periferií. Zrovna tak je už téměř každému jasné, že obrovské množství našich spoluobčanů netrápí ani tak trestně stíhaný oligarcha na postu premiéra nebo návrat komunistů k moci, nýbrž otázka, jak najít efektivní strategii k obyčejnému přežití, jak sebe a své blízké uživit, jak zvládnout zaplatit základní životní potřeby, jídlo, bydlení a oblečení. Sociolog Dan Prokop tvrdí, že Česko ohrožuje ze všeho nejvíc skrytá, ale rozsáhlá chudoba.

Anebo exekuce. Na sklonku května jsem pro INFO.CZ dělal rozhovor s Janem Farským. Původně to měla být standardní rozmluva o aktuální politické situaci. Nakonec jsme se ale s předsedou poslaneckého klubu Starostů dostali právě k tématu exekucí, a přestože neřekl nic, co bychom tak nějak už netušili, pojal jsem plán. Protože pokud je v České republice 300 tisíc nezákonných exekucí, a – jak řekl Farský – postačí dát podnět k soudu a on je musí zrušit, pak jde o věc, kterou je třeba řešit. 300 tisíc nezákonných exekucí je naprosto šílené číslo. Podle Farského jde celkově o třicet miliard korun, které by se mohly lidem vrátit.

Napsal jsem proto vzápětí jak na tiskové oddělení vlády, tak tiskové mluvčí hnutí ANO a na ministerstvo spravedlnosti. Premiéra Andreje Babiše i ministra spravedlnosti Roberta Pelikána jsem chtěl upozornit na rozhovor s Farským, ale především na věc samotnou, a tázat se jich, co hodlá vláda s touto nespravedlností a nepochybně pro strašně moc lidí stresující věcí dělat. Z úřadu vlády i centrály hnutí ANO mi obratem došla podobná reakce. Prý ať se obrátím přímo na Pelikána, že je to v jeho gesci a že se exekucím věnuje. „Andrej Babiš by vám to řekl víc po povrchu, Pelikán vám to řekne úplně detailně,“ napsala mi mluvčí hnutí ANO Lucie Kubovičová. Logická odpověď, říkám si a pustil jsem se do intenzivní komunikace s resortem spravedlnosti.

Jeho mluvčí je Tereza Schejbalová. Nenapsal jsem ale jenom jí, oslovil jsem také přímo ministra Pelikána. Bylo 5. června. Dneska je to tedy víc než dva další týdny. A zatímco ministr neodpověděl vůbec, Tereza Schejbalová mne v telefonickém rozhovoru o několik dnů později ubezpečovala, že to není zase tak jednoduché, jak si Farský představuje, že zpracovávají odpověď a že se ji brzo dočkám. Leč nedočkal jsem se jí dodnes. E-mail mi napsala naposledy 7. června, kdy jsem jí kladl na srdce, aby na mě nezapomněla. Odepsala: „Nezapomenu, ale po dohodě s panem ministrem až během zítřka, omlouvám se.“

Od té doby skrze e-mail v dané věci nekomunikuje. Prostřednictvím textové zprávy mi pouze opakovaně napsala, že se stále čeká na autorizaci ministra a že to neovlivní. Naposledy tak učinila v pondělí 11. června. Od té doby ani ťuk. Čím to je, netuším. Nechce se mi věřit, že by to pro ministra (i když z politiky odchází) nebylo zásadní téma. Třeba si jen vybíral zbytek dovolené, protože v úřadě končí zřejmě už příští týden. Ať už je to jakkoli, je zcela nutné oslovit i jeho nástupce se stejně naléhavou otázkou: co hodláte dělat s tím, že je tady 300 tisíc nezákonných exekucí? Žijeme v právním státě? Kdy zjednáte nápravu?

A pak každý druhý nebo třetí měsíc znovu, systematicky a důsledně do doby, než bude spravedlnosti učiněno za dost. Nechť si nový ministr, ať už jím bude Jeroným Tejc nebo Taťána Malá, nemyslí, že téma odbudeme. Neodbudeme. Bude nás zajímat do chvíle, než bude každá z tří set tisíc nezákonných exekucí prokazatelně vrácena.

Které kraje se loni nejvíce zhoršily, co se týče exekucí?

Dluhová past se týká všech věkových generací.

Více jak půl milionu Čechů má tři a více exekucí.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1