Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak se chovat u stolu s Trumpem. Komentář Michaela Romancova

Jak se chovat u stolu s Trumpem. Komentář Michaela Romancova

S nástupem Baracka Obamy byly spojovány nesmírné naděje. A dnes se zdá, zejména s použitím zahraničněpolitické optiky, že 44. prezident USA zklamal. Nicméně skutečný rozměr jeho úspěchu či neúspěchu bude možné věrohodně posoudit teprve s delším časovým odstupem. S Donaldem Trumpem jsou pro změnu spojovány nesmírné obavy. Těžko říci, co všechno a proč se mu povede či nepovede, ale právě tak jako Obama ani on jistě neuspěje s naplněním všech svých vizí a představ.

Evropská unie dosud platila za aktéra, který s USA plul na jedné hodnotové vlně, ale také jsme zcela otevřeně a nahlas tvrdili, že svět potřebuje americké vedení. Mnohé z toho, co Trump říká, se neshoduje s pracně dohodnutým evropským konsenzem o podobě bezpečnosti, budoucnosti světového obchodu či žádoucího stavu světa. To celkem přirozeně vede k pocitům nejistoty, až strachu. Trump dosud důrazně mluvil. Ode dneška ale začne také konat.

Stejně jako všichni ostatní nováčci v politice rychle zjistí, že mezi slovy a činy zeje propast. Nelze ale pochybovat, že se pokusí zapůsobit. V tomto okamžiku platí, že americký prezident je nejmocnějším politikem světa. Přestože je jeho moc omezena Kongresem a dalšími brzdami, má možnost komukoli ve světě, Evropu nevyjímaje, zatopit způsobem, proti kterému například Putinovy plynové války budou vypadat jako směšná epizoda.

V jistém ohledu může Trump nejsnáze dosáhnout výrazného efektu právě na úkor EU. Unie se snažila jakýkoli problém řešit způsobem sobě vlastním, tedy politizovat témata, která jsou standardně sekuritizována, a dohodnout se s každým na „pravidlech (slušného) chování“.

Takový hráč je ve světě, kde na sebe pozornost strhávají „nevychovanci“, nejsnazším cílem. Ostatně Trumpovu „analýzu“ brexitu můžeme považovat za první výstřel. Ale zároveň bychom neměli zapomenout, že něco takového už tu bylo. Slova Donalda Rumsfelda o „staré a nové“ Evropě, která zazněla v předvečer americké invaze do Iráku, byla předehrou toho, co teď nějakou dobu budeme z Washingtonu slýchat.

Stejně jako tehdy i dnes máme na výběr, jak se budeme chovat a co budeme říkat. Především bychom se ovšem měli odhodlat a začít jednat. Protože Amerika, Rusko nebo Čína začaly dávat najevo, že je pravidla slušného chování moc nezajímají, je na čase, aby se EU přestala zabývat etiketou.

Místo toho bude muset posílit své fyzické kapacity natolik, aby nikoho nenapadlo, že by neměla mít své místo u globálního stolu. V tom nám Trump může i pomoci, protože jeho deklarovaná snaha „usadit“ Číňany poskytne Evropě čas, aby se sama pohodlněji usadila.

Pokud se EU začne rozpadat, bude to v podstatě znamenat odchod od zmíněného stolu. Pokud vydrží, ale odmítne se stát silnou, bude v pozici choulostivé slečny, která v reakci na první porušení etikety omdlí. Snad své místo dobrovolně neopustíme. A nemůžeme počítat ani s tím, že nás někdo bude křísit.

Autor je politický geograf. Další komentáře na webu E15.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744