Januš: Benešové už se bát nemusíme, na zákony i kvůli nefunkční sněmovně sílu nemá | info.cz

Články odjinud

Januš: Benešové už se bát nemusíme, na zákony i kvůli nefunkční sněmovně sílu nemá

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | V tomto týdnu patrně skončí poslední letošní schůze Poslanecké sněmovny. Jak se ukazovalo po celý rok 2019, jde o sněmovnu nesmírně pomalou a neefektivní, která je spíše politickým kolbištěm než klíčovým schvalovatelem nových zákonů. Pokud bychom tak s koncem roku řešili, o čem jsme ve společnosti v souvislosti s právem letos nejvíce slýchávali, nebyly by to ani tak nové předpisy jako jména Andreje Babiše, Marie Benešové či Pavla Zemana.

Právě vzhledem k jejich angažmá a jednotlivým krokům někteří lidé v průběhu roku 2019 nejen demonstrovali, ale rovněž řešili témata, o která by nikdy dříve ani nezavadili. Kdy má státní zástupce zastavit trestní stíhání? Jakou roli v tom může sehrát ministr spravedlnosti? Co pak může podniknout nejvyšší státní zástupce? Má mít soudní soustava v České republice tři nebo čtyři stupně? Jak se mají obsazovat vedoucí funkce ve státním zastupitelství? A mohli bychom dále pokračovat.

Těžko říct, zda to vlastně bylo k něčemu dobré. Netroufám si tvrdit, že se díky tomu alespoň zvýšilo právní povědomí obyvatelstva, spíše se šířila schizofrenní atmosféra, že je s českým soudnictvím něco v nepořádku, aniž by kdokoliv přišel s opravdu hmatatelným zdůvodněním takovéhoto postoje.

Po téměř osmi měsících, které Marie Benešová strávila v pozici ministryně spravedlnosti, tak snad už můžeme říct, že se skutečně nic hrozného nestalo a neděje. Sice stále trvá můj názor, že čistě z reputačních důvodů být ministryní spravedlnosti neměla, na druhou stranu se ale myslím potvrzuje také to, že když už jí je, vůbec nemusí být - vzhledem k metodám své práce a časté snaze o konsenzuální přístup k novým pravidlům - ministryní špatnou.

Dohady a osočování ve stylu, že Benešová může „něco“ udělat, přestávají, či možná už přestaly být, relevantní. Personální změny, k nimž došlo, ať již jde o výběr nových šéfů vrchních soudů, zejména v Praze Luboše Dörfla, nebo nových členů Legislativní rady vlády, mezi něž se letos zařadil vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiří Jelínek či bývalý ministr spravedlnosti hnutí ANO Robert Pelikán, jsou také v pořádku.

Zbývají tak nové zákony. Ty ministerstvo spravedlnosti posouvá dopředu velmi pomalu. Ať již jde o léta připravované procesní kodexy či jakoukoliv jinou, i veskrze odbornou, úpravu. Osud některých sledovaných zákonů Marie Benešová nedávno popsala na odborné konferenci Nejvyššího soudu a Senátu. „Tolik diskutovaný trestní řád se snažím uspíšit, pracovní komise se schází, ti, kteří tam docházejí, to mohou potvrdit. Budu se snažit, aby byl ještě v tomto volebním období předložen tak, jak má být,“ řekla například k aktuálnímu stavu kodexu, podle něhož by měly do budoucna rozhodovat v trestních věcech soudy.

To ale zároveň neznamená, že by byl nový trestní řád ještě touto Poslaneckou sněmovnou schválen. Vraťme se k sympoziu Hromadné žaloby, který minulý týden pořádala Stálá konference českého práva. Návrh tohoto zákona, nyní nazvaného o hromadném řízení, se totiž v posledních měsících intenzivně řeší, dlouhodobě je ale podle některých odborníků problém s jeho kvalitou a vydiskutováním.

Pokud tak ministerstvo pošle jeho navržené znění takto do sněmovny, přesune jen podle šéfa poslaneckého klubu ČSSD a bývalého šéfa Legislativní rady vlády Jana Chvojky tento problém na poslance. I kvůli tomu není podle svých slov optimistou, pokud jde o jeho finální projednání do příštích sněmovních voleb.

A Chvojka rozhodně není sám, kdo způsob přípravy tohoto zákona, stejně jako některé hlavní principy, na nichž návrh stojí, kritizuje. Jen na zmíněném sympoziu podobně mluvil rovněž předseda Ústavně právního výboru Marek Benda (ODS) a prakticky stejný názor má, soudě z jeho twitterového příspěvku, třeba i Dominik Feri z TOP 09. A k tomu všemu se přidává ona zmíněná pomalá a neefektivní sněmovna.

Tuto jednotlivost můžeme zobecnit: u jakékoliv návrhu zákona, který ještě ministerstvo spravedlnosti v tomto volebním období předloží do legislativního procesu, hrozí, že už vzhledem k času a realitě současné politické situace spadne s novými volbami tak jako tak pod stůl. Zamysleme se nad tím, zda bychom neměli s resortem spravedlnosti řešit spíše tento problém než politiku.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud