Januš: Fajta i Kněžínka zbytečně ponížili. Začnou o odbornících zase rozhodovat dělníci? | info.cz

Články odjinud

Januš: Fajta i Kněžínka zbytečně ponížili. Začnou o odbornících zase rozhodovat dělníci?

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Těsně před začátkem velikonočního volna jsme se dozvěděli o mnoha personáliích, z nichž minimálně dvě dál zaslouží intenzivní pozornost. Jsou jimi odvolání Jiřího Fajta z čela Národní galerie a podle všeho vynucená rezignace ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (za ANO). Vzhledem k jejich načasování může snadno jedna překrýt druhou, celkem logicky je přitom více pozornosti věnováno resortu spravedlnosti. Aniž bychom ale museli mezi oběma výměnami složitě hledat oslí můstky, můžeme se nad nimi zamyslet i v souhrnu. Dostaneme se k tomu, jak se Česko chová ke svým expertům, zda je dokáže zaplatit a také k tomu, kdo vlastně rozhoduje o jejich osudu.

Na úvod si udělejme pořádek v charakteristikách. O tom, že je Kněžínek odborník, není sporu. O tom, že je Fajt odborník, už sporu sice je, nikoliv však relevantního. Docenta totiž zpochybňuje zejména prezident Miloš Zeman a „hradní“ tým, stejně jako jeden z jeho předchůdců v čele Národní galerie Milan Knížák. Daleko důležitější hlasy přitom zaznívají třeba od šéfů nejvýznamnějších uměleckých středisek světa, kteří se jednoznačně staví za Fajta a vyzdvihují právě jeho erudici, stejně jako posuny, k nimž v Národní galerii v posledních pěti letech pod jeho vedením došlo.

I oni zpozorovali třeba to, že se „Fajtovy“ grand openingy jednotlivých výstav rychle zařadily mezi důležité pražské události, které vzbuzují zájem i ohlas. Nebo také to, jak jsou jednotlivé instalace nápadité. Vzpomeňme si třeba jen na to, jak originálně Národní galerie loni přistoupila k osmičkovým výročím.

Právě tady je ale kámen úrazu. Za některé výstavy totiž Fajt dostal nad rámec svého manažerského platu pěkné peníze, za což si nyní vysloužil trestní oznámení. Pokud by mělo jít jen o účelovou dehonestaci člověka, přispívá k ní i dlouhodobý spor, který s Fajtem má již vzpomínaný prezident, jenž ho nechce za žádnou cenu jmenovat profesorem. Tedy takto se Česká republika chová k odborníkovi, který stojí šéfům zahraničích muzeí za otevřený a nadstandardně podpůrný dopis.

Tohle všechno ale bezesporu platí jen ve chvíli, kdy se Fajt naplno očistí. Na tom, že si chtěl vydělat, nemusí být nic špatného, pokud se to ale odehrávalo v legální rovině. Pokud ne, nejen že je jeho odvolání zcela důvodné, ale zdiskredituje se rovněž jako odborník. A co víc, v zahraničí by tím pošpinil i Národní galerii. 

Vraťme teď na scénu Jana Kněžínka. V resortu viditelně zklidnil situaci po Robertu Pelikánovi (ANO) a přestavil několik návrhů očekávaných zákonů. Přesto po 10 měsících končí a vrací se na místo, odkud přišel. Znovu bude náměstkem na Úřadu vlády. Asi mu tam nebude nic chybět, nicméně další kariéry těch, kteří se osvědčí, většinou vypadají jinak.

Kolik má kdo vydělávat?

Teď k těm penězům. Ona autorská smlouva Jiřího Fajta minimálně otevírá z další strany debatu, jak vlastně financujeme kulturu, jak platíme její šéfy a za jakých podmínek si mohou ve své instituci vlastně přivydělat.

Je totiž pravda, že třeba umělečtí šéfové divadel na svých scénách běžně režírují. Dostávají za to další peníze? Myslím si, že by to bylo v pořádku. Máme-li ale skutečně porozumět tomu, co se nyní děje v Národní galerii, měli bychom se ptát v jednotlivých institucích tohoto druhu, zda i v nich existují smlouvy podobné té Fajtově. Pokud ano, je to evidentně běžné, v českých reáliích tedy i normální a ředitel mohl skončit také ze zástupných důvodů. Na to se ale podle všeho podívají i orgány činné v trestním řízení.

Přece jen ale tohle všechno ještě zpochybním. Pokud jde o ministra spravedlnost, bylo by jistě neprůchozí, aby inkasoval další odměny třeba za sepsání určitého zákona, i když by tak učinil jako odborník, nad rámec své politické role. Zdá se nám to zcela evidentní, ale třeba v porovnání s šéfy uměleckých institucí je to v důsledku nespravedlivé. Dobře, přistupme na to, že pokud jde někdo do vrcholové politické funkce, musí se připravit na omezení a na finanční strop, platí to u nás i na západě.

Znovu to ale jen ukazuje, jak může být odměňování ve veřejném sektoru nelogické a nespravedlivé. Celé to tak je na opravdu širokou a koncepční debatu, což stojí v jádru mojí úvahy.

A teď ještě: kdo oba muže – odborníky – zbavil jejich úřadů. Neodborníci. Paradoxní je to zejména v případě šéfa Národní galerie, pokud se tedy podíváme na profil jeho a pak na ten ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD).

Obojí je politika. Nicméně politika, která společnosti výrazně škodí. V dobách, kdy od stolu o odbornících rozhodovali neodborníci, tehdy třeba z dělnických profesí a ještě s povytaženým obočím, kolik že to vlastně berou, už jsme žili. A určitě v nich nechceme žít znovu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud