Januš: Soudce Zelenka není gauner ani veřejný nepřítel. Věci říká tak, jak jsou | info.cz

Články odjinud

Januš: Soudce Zelenka není gauner ani veřejný nepřítel. Věci říká tak, jak jsou

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Soudce pražského Vrchního soudu Pavel Zelenka, v poslední době spojený s kauzou bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha, rozčeřil letní vody českého práva nezvykle otevřeným rozhovorem. Ten sice vyznívá značně elitářsky, sám o sobě ale zase až tak šokující není. Tedy pokud nemáte svět prvoplánově rozdělený na hodné a zlé, nevíte dopředu, jak mají dopadnout jednotlivé kauzy a nefandíte za všech okolností automaticky státním zástupcům.

V rozhovoru se soudcem Pavlem Zelenkou, který přinesl tento týden iRozhlas.cz, je několik zásadních témat a momentů. Největší pozornost patrně vyvolává jeho poměrně drsné hodnocení některých státních zástupců, tvrzení, že jako soudce nemusí veřejnosti vysvětlovat své rozhodnutí, vymezení se proti Nejvyššímu soudu a návrhy na poměrně drsné postupy vůči oznamovatelům trestných činů.

Ne každý, kdo teď o rozhovoru a o Zelenkovi mluví, však text skutečně četl. Jednou věcí je totiž jeho skutečné znění, které zase až tak zarážející není, a druhou pak jeho interpretace. Právě až ona Zelenkova slova do oné šokantnosti posouvá. Zvláště, pokud se k ní uchylují angažovaní novináři, kteří by potenciální zločince raději odsuzovali sami, což svými texty i mnohdy činí. Ale po pořádku.

Co smějí říkat státní zástupci

Někteří státní zástupci v poslední době, eufemisticky řečeno, neslaví ve velkých a nejvíce viditelných kauzách zrovna úspěchy. Z hlediska vlastní profesní reputace i obyčejného ega jim to samozřejmě moc nepřidává. A pak se ještě najde soudce, který třeba řekne: „Výhodou nás soudců oproti státním zástupcům asi je, že my jsme opravdu dost autonomní a nevyhledáváme média, abychom prezentovali svoje názory a ptali se, co od nás veřejnost očekává.“

A přímo zaútočí i na mluvčího Unie státních zástupců Ondřeje Šťastného: „Nemám problém s tím, když se k rozhodnutí vyjadřují strany trestního řízení. Jsou věci, kdy s námi nejsou spokojeni obžalovaní, jejich obhájci, poškození nebo státní zástupce. Když se k tomu ale vyjadřuje řadový státní zástupce z nějakého obvodního státního zastupitelství, který je shodou okolností mluvčím toho jejich spolku, Unie státních zástupců, bez znalosti spisu, odborných osobních předpokladů, tak to považuji za urážku.“

Pokud je nyní soudce Zelenka státními zástupci osočen, že svými výroky ohrožuje důvěru v celý justiční systém, nezbývá než se ptát, zda tuto důvěru neboří v první řadě právě žalobci svou kritikou soudců.

„Nelze tvrdit, že ten, kdo nenastudoval kompletní soudní spis, musí mlčet,“ cituje pak iRozhlas.cz prezidenta zmíněné unie Jana Latu, který sám působí jako státní zástupce na Nejvyšším státním zastupitelství.

Mají ale skutečně žalobci v tomto ohledu stejná práva jako kdokoliv z veřejnosti? Nepřikládají jejich slovům třeba televizní diváci přece jen větší váhu než těm, která by pronesli jejich spoluobčané? Ne každý, kdo z médií poslouchá vyjádření státního zástupce, který o celé věci nemusí nic hlubšího vědět, si toto uvědomí. Naopak to bere jako relevantní informaci o určité prohnilosti, což se při bližším pohledu ukazuje jako liché.

Kdo je hodný a kdo je zlý

Za těmi nejviditelnějšími státními zástupci teď stojí podstatná část české veřejnosti, demonstruje se na jejich podporu. Lidé na náměstích si ale opravdu mnohdy neuvědomují, že ne všechno, co se v posledních letech v soustavě státního zastupitelství děje, je nezpochybnitelně správné. Věnovali jsme se tomu na INFO.CZ ve velkém seriálu a opakovaně na tyto věci upozorňujeme.

Mnozí lidé ale toto všechno, nejspíše podobně jako rozhovor se soudcem Zelenkou, neposuzují na základě skutečných argumentů, znalosti právních postupů a jednotlivých paragrafů, ale jen podle dojmů. Dle toho, kdo je podle nich hodný a kdo zlý, kdo krade a kdo ho chytá. O trestných činech ale naštěstí stále rozhodují jen soudy a nikdo jiný. Nic na tom nemění, že by některá média, ale také někteří poslanci, nejviditelněji patrně předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek, nejraději přistoupili k jakési laicizaci justice, v níž se rovnou ví, kdo je kdo. A ten, který touto jejich logikou prostě „patří do kriminálu“, tam i skončí.

Je pak divné, pokud právě tato skupina lidí bude kritizovat také Zelenkova slova o oznamovatelích trestných činů. Soudce sice své odpovědi spojuje s konkrétním člověkem, to ale nyní nechme stranou. Lze však něco namítat proti jeho následujícímu vysvětlení toho, kdy by nařídil právě u oznamovatelů domovní prohlídku? „Po prvotním výslechu, kdyby mi podával vyhýbavé informace o zdrojích, kdy není možné, že na ně zapomněl.“ Ano, je to velmi drsné, ale pokud ctíme zásadu padni komu padni? Co je pak na tom špatného?

Pokračujme v těchto otázkách dál, mnohé nám totiž napoví. Říká lidem, kteří kritizují Zelenku třeba za jeho slova o Nejvyšším soudu a za jeho přístup k použitelnosti odposlechů, něco zákaz retroaktivity v neprospěch, jeden ze základních výdobytků moderní společnosti v trestní procesu? Rozumí tomu, jaká soudní rozhodnutí jsou pro soudy dále závazná a jaká nejsou? Rozumí vůbec právu jako takovému?

Některá rozhodnutí skutečně nevysvětlíte

I tyto otázky jsou, podobně jako některé Zelenkovy věty, elitářské, bohužel ale odrážejí skutečnost. České právo je komplikované, to procesní vůbec nejvíce. A v jednotlivých nuancích mu často nerozumí ani vystudovaní právníci. Je to smutné, ale je to fakt.

Přesně v tomto duchu musíme číst i některá další Zelenkova vyjádření, za něž jej patrně chce popotahovat i Soudcovská unie. „Soudce si musí rozhodnutí obhájit v písemném vyhotovení rozsudku. Teď budu ironický, ale najděte mi v Ústavě a Listině základních práv a svobod, v zákonu o soudech a soudcích, kde má soudce povinnost vysvětlit laické veřejnosti své rozhodnutí. Každý z nás zažil rozhodnutí, které nelze laické veřejnosti vysvětlit. Když se v naší specializaci dostaneme k problematice cenných papírů, některých druhů leasingů, úvěrových a dotačních podvodů, tak je to pro laickou veřejnost nevysvětlitelné. Není to náš úkol.“

Zní to divně, skoro až nepřijatelně, ale je to tak. A nemůžou za to soudci, ale zákonodárci a chaos, který v českém právu postupně vytvořili. To ale také není nic nového, i k tomu se na těchto stránkách opakovaně vracíme.

Soudci nebývají otevření. Proto nás rozhovor s Pavlem Zelenkou tak překvapil. Osočovat ho však z toho, že veřejnosti své postupy nevysvětluje, je mimo. Zelenka mohl mluvit diplomatičtěji a do některých věcí se neměl pouštět, o tom není sporu. Ale pokud z něj teď někdo dělá jakého justičního gaunera, ukazuje, že sám vůbec nic nechápe.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud